District 9

Jo, asi takhle nějak by se podle mě lidi zachovali, kdyby nad Zemí ztroskotala loď plná nevábných mimozemšťanů. Tak trochu jiná "invaze" přináší neuvěřitelné množství nápadů a dokazuje, že ne všechno již bylo natočeno. Místy ruční kamera, proložení záběry z bezpečnostních nahrávek a k tomu zajímavá dokumentární forma dodávají příbehu jistou dávku autentičnosti a formě značnou originalitu. I žánrově jde o dost pestrý počin, na což mnozí nadávají, ale mně tenhle mix sci-fi, dramatu, thrilleru, místy snad i romance opravdu zaujal, mimo jiné i tím, jak věrohodně je napsaná (i zahraná) v podstatě jediná hlavní postava... 85% (11.10.2009)

Dopředu říkám, že jsou to lepší 4*, protože ještě teď mám trochu vytřeštěné oči. Bylo tam, jací lidé jsou. Byla tam akce. Byly tam efektní zbraně. Byli tam zajímaví mimozemšťané. Bylo to hustý X-D Jsem z toho taková celá vyjevená. Rozhodně to stojí za lístek do kina. Opravdu to bylo nakrásno uvěřitelné, dokumentární styl tomu neublížil, vůbec. A dá si to znovu? Proč ne. No, stejně nejlepší bylo použití té "rozprašovací" zbraně. Asi jsem ujetá, že se mi to líbilo... Ve zkratce: Takovej těžko popsatelnej pocit z toho filmu mám, ale hoří mi tváře, což znamená, že to bylo dobrý a že jsem tomu věnovala maximální pozornost. (16.09.2009)

Režisér skáče ze žánru do žánru a ve všech se mu daří na výbornou, podstatné je, že to drží i pohromadě jako jeden hodně vymazlený celek. Je neskutečné, jak plynule se přejde z úvodních "dokumentárních" minut mimo dokument do hrané části. Doufám, že o Neillu Blomkampovi ještě hodně uslyšíme. Mimochodem i hudba je skvělá, autorem je přitom mě zcela neznámý Clinton Shorter. (11.10.2009)

Jistě, měli jsme tu postupně Potomky lidí, [Rec] a Monstrum. Něco takového tu je ovšem poprvé. Zatímco první půle představuje plnohodnotný myšlenkový antipod k většině existujícím klišé – vesmírná loď tiše mlčí, nebojuje, a nepřistane nad N.Y., ale nad Johannesburgem, mimozemšťané mají daleko k análně-vlastnickým sadistickým agresorům apod. –, půle druhá pojednává o vykoupení člověka. Ve své boholidské Osobě obnovuje a léčí Wikus naše poškozené a nemocné lidství. Doklad prospěšnosti tvůrčí svobody režisérské a scenáristické, od Orsona Wellese doposavad neaklimatizovaný úkaz, pak obě půlky zastřešuje. (06.09.2009)

Konečně se někdo po dlouhé době rozhodl natočit žánrový film bez toho, aby se podřizoval žánrovým klišé, aby je zesměšňoval či snad, nedej bože ten dnešní mor, bořil. Ne, on na ně prostě víceméně zapomene a když náhodou nějaké použije, tak neotřele. A navíc, divák to ani nečeká, protože tolikrát se ve svém očekávání, co přijde, spletl, že již neočekává a nechává se unášet proudem, který si zahýbá na všemožné strany. A dále - kritika rasismu již není lacinou dojímanou, ale břitkou satirou, v níž postavy, včetně té hlavní, nehrdiny s bázní a hanou, pronášejí větičky jak z projevu nacistických pohlavárů či politiků z dob rozkvětu apartheidu a chovají se jak zfetovaná guerillová komanda ze subsaharské Afriky. To mohu. (22.12.2009)