Pilgrimka

Všechno je to v tvoji hlavě, hlavně nesmíš zabloudit. „Nikde jsme si nepřipadali tak živoucí jako tam. Ale Klub Rváčů existuje jenom v hodinách, kdy Klub Rváčů začne a než skončí. I kdybych mohl říci, že někdo dobře zápasí, nikdy bych nemluvil se stejným člověkem. Tím kým jste byl v Klubu Rváčů, jste nebyl pro zbytek světa.“ Knížní předlohu jsem nečetla, ale myslím si, že Fincher udělal co mohl a povedl se mu výborný snímek, který stojí za nejedno zhlédnutí. Atmosféra mě naprosto pohltila a nechtěla pustit, ale to mi nevadilo, protože se mi dostávalo vyjímečného zážitku, o který se taky postaral J.Uhls s jeho inteligentním, vtipným a vůbec výborným scénářem. Ať už to byly filosofické úvahy či typicky cynický humor, vše mělo hlavu a patu, a bylo krásně vloženo do filmu. Výkony Nortona a Pitta mě opět fascinují a uspokojují na nejvyšším levelu. I kdyby dostal Pitt roli červené karkulky, určitě by exceloval.Na soundtrack si taky samozřejmě vůbec nestěžuju. Zavěrečná scéna a v pozadí Pixies, yeah, I've got goosebumps!

Hanebný Pancharti. „Má se to takhle, nebudu to vysvětlovat vůbec. Prostě do toho takhle umělecky máchnete, a pozdější vysvětlování by to jenom zesměšnilo a hlavně zkazilo ten šmrnc,“ takhle odpověděl Tarantino na otázku, proč název tohoto filmu tak zkomolil. Yeah, jedině on mě dokáže svou tvorbou dostat do kolen a vtáhnout mě do jeho světa. Jsem Tarantinofil, takže tohle dílo bylo pro mě ukojení mé filmové závislosti. Po zhlédnutí filmu o druhé světové válce se většinou člověku udělá zle, a do řeči mu taky moc není. Ale když naskočí závěrečné titulky Hanebných Panchartů, člověk si řekne „O bože! Chci ještě!“ a má touhu s někým ten film probrat. Samozřejmě ale musí mít nějaký cit k jeho tvorbě. Válka, krev, bolest, ztráty, jsou pojaty extrémně dlouhými dialogy s humornou nadsázkou, které vůbec nenudí. Herecké obsazení, nač skromnost, je geniální. Vidět Pitta ve spíše vedlejší roli byla zajímavá změna, o to víc jsem si užívala, když se objevil na scéně. Jeho akcent. Ten jeho akcent, hlavně když se jednal o rádoby italský, mi přivodil bolest obličejových svalů. Ve filmu působí jako buranský vidlák, který se svou partičkou tajtrlíků,panchartů zabíjí a skalpuje nácky a kvalitně se nad tím baví. Tyhle scény by měly působit v „normálním“ filmu s tímto tématem odpudivě, ale v tomto případě pobaví a nutí člověka to celé sledovat. V těsném závěsu Pittův výkon drtil brilantní Chistoph Waltz, který se snad pro roli Hanse Landy narodil. Jako důstojník Hans Landa působí jako galantní grázl, mluvící plynule několika jazyky, který své výkony zapíjí mlíkem. Zvrácená přitažlivost sama. Samozřejmě je zde vmíšena hudba, která naprosto sedí k danné scéně. U některých scén stačí hudba, aby vytvořila onu humornou nadsázku a šmrnc. A když jsem viděla scénu s Davidem Bowiem, jó, to byl drůbeží pocit až za ušima.