Občiansky preukaz

PAMATUJEŠ BOBANE?....(Mirda Hájek)...../// Úsměvný, ale i lehce tragický příběh z časů mániček, čůča, hezkých soudružek učitelek a zklamané i nasrané starší generace. Milovníci ,,retro časů“ prožijí několik orgasmů a budou přemejšlet, jestli je OP lepší než Pelíšky. Těžko říct. Pelíšky se motaj kolem r.68, tady je větší rozsah – nejen myšlenkovej. Každopádně tenhle výlet do země, kterou ovládali práskači a k sabotáži byl dobrej i krtek se mi líbil! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Nikdy jsem nebyl ,,tesilovej sráč“. 2.) Mám veselé básnické střevo. 3.) Měl jsem nemoc s diagnózou 307. 4.) Ještě teď si v občance natrhávám stránku č.15. 5.) Pamatuju Mirdo Hájku.... (Boban) /// PŘÍBĚH ***** HUMOR ** AKCE ne NAPĚTÍ * (02.04.2011)

No jo, je to skanzen, který momenty, kdy se mu daří navozovat atmosféru strachu a režimního útlaku, více než vyvažuje libými tóny nostalgie, jakou se (samozřejmě v její falešné podobě) snaží vyvolat i v těch (resp. především v těch), kteří danou dobu neprožili a vnímají ji právě v takové přepísknuté pohlednicové podobě jako sám film - skrze trhlé účesy, tesilky, roláky, bonzáky, esenbáky, Wartburgy a výlety do Jugoslávie. Sálající atmosféra je taky to, co udržuje divákovu pozornost, neboť denníkové vyprávění jemně rozdělené do mnoha epizod něčeho takového schopno není a Občanský průkaz se tak vlastně stává filmem, z něhož je možné odejít půl hodiny před koncem a přitom nebýt o nic ochuzen. Jenže zrovna tenhle skanzen je postavený tak pěkně, že mi v něm spíš chtělo zůstat ještě o něco dýl. (27.10.2010)

Ježiší já občanku úplně zapoměl ohodnotit, když jsem přišel z kina a to by mě hodně mrzelo. Takže to teď okamžitě musím napravit, protože stokrát radši chválím než vyčítám a tady je opravdu co chválit. Především bombáckou atmošku, protože ten kdo vyrůstal v tý době a kouká se na občanku musí mít pocit, že vrátil do svýho dospívání, tak moc je tohle autentický. Nejvíc se mě líbila postava učitelky fakt vynikající, na tý učitelský schůzi mě jí bylo hrozně líto. To bylo až neuvěřitelný. Já jsem se tak rozčílil že jsem vzteky málem sežral židli před sebou. Já bych tam všechny ty pokrytce co tam moralizovali nad Lenkou nejradši pochcal. Mimochodem Kristýna je přenádherná ženská, takže vážení tvůrci, koukejte jí víc obsazovat do filmů nebo vám rozbiju hubu :-). Hrozně se mě líbílo jak kluci přišli za Lenkou domu, to bylo fakt milý. Ze zátahů fízlů na máničky šel mráz a pokud se na film dívají tehdejší máničky jistě si vzpomenou na svoje vlastní masírky od kosmonautů. Čekal jsem komedii, ale dostal jsem brutálně upřimnou realku, která se vyvedla po všech sránkách. (23.12.2010)

Patnáctka za námi, rudé občanky v kapse, takže teď nám polibte prdel. Revolta ale nakonec docela hodně bolí a Ondřej Trojan to moc dobře ví a předkládá normalizaci jako dobu vtipnou i hodně neradostnou. Socialistický „ráj“ tu v jeho podání není rozhodně jen o nějakých alkoholních eskapádách nebo symbolickém natrhávání stránky v nové občance. Není to film vyloženě pro pobavení plný člověkášství v těžké době á la Pelíšky. Klukovské úlety začínají být „o hubu“, zemitý humor jde stranou a film nabírá na vážnosti. Morální čistotu přesto mnozí berou vážně. Trojan mezitím lpí na detailech, nabízí velké množství dialogů a dává prostor hercům, kteří se mu (na české poměry) měrou vrchovatou odměňují. Výtky určitě jsou, ale o těch se mi momentálně psát nechce. S ohledem na jiné tuzemské výtvory by to byla až zbytečná rána pod pás!! Občanský průkaz totiž má hodně co nabídnout, a já se nestydím mu šoupnout zasloužené čtyři hvězdy!! (13.02.2013)

Sdílím názory Petra Jarchovského a o komunistech si myslím svoje ("Ale přece nejsou či nebyli všichni stejní!" ... Ne, jedni zcela pragmaticky ignorovali hnus a smrt kvůli ideologii a ti druzí přes hnus a smrt jsou či byli tak naivní, že jí věří, nebo hnus a smrt nechtějí vidět) a miluju Petra Šabacha, ale při vší možné úctě, tohle je Jarchovského typický scénář a Šabach je už opravdu dost vyždímaný. Buďto něco podle vlastního námětu anebo přesně podle Šabacha (kniha je syrovější, dává do souvislostí téma policejního státu i se současností a zcela metodicky sleduje spisovatelovo alter ego máničkovských let až po cestu do archivu Stb, aby se dozvěděl, kdo na něj donášel.) Ondřej Trojan se sice mazlí s obrazem a Martin Myšička to vše táhne kupředu (narozdíl od mladých herců, ti jsou vysloveně nijací), ale, znovu a stále, tohle už jsme několikrát viděli. Pelíšky jsou fenomén, Pupendo myšlenku posunulo někam trošku jinam, ale i ten Hřebejk už točí i jinak a pochybuju, že by chtěl dělat to samé. Neurazí, nenadchne. 70%. (16.11.2010)