Machete

U podobně laděných retro snímků bývá problém najít rozumnou hranici mezi pietou, parodií a vážností, Budu-li parafrázovat slova jedné z hrdinek: Machete hranici nepřekročil, to hranice překročila jeho. Tenhle film je tou nejzábavnější a nejtupější podívanou, jakou si v mantinelech žánru umím představit. Mít ho v 80. letech na VHS, mám nepochybně dlouhé vlasy, černý knír a nabroušenou mačetu. A holku s jedním okem. [85%] (10.09.2010)

Dobrých 70%. Prvních 80 minut to jede naprosto bez přestávky a Rodriguez z toho tahá všechno co jde, v závěru ale zaškobrtne a naservíruje svůj typicky přepísklý styl, ve kterém je finále až možná příliš epické, neseriózní (ne že by zbytek byl "seriózní", ale řekněme že v rámci žánru sedí při zemi) a bohužel místy i "komické", což mi obecně přijde jako Rodriguezova nejslabší stránka. Souhlasím s názory, že ze závěrečné šarvátky Trejo vs. Seagal se dalo vytěžit víc. Ale abych nepůsobil přiliš negativně - bavil jsem se celou dobu, je to dobře obsazené a Danny Trejo a kupa buchet udělali svoje. (13.12.2010)

„Mačeta SMS neposiela.“ Pre mňa najlepší Rodriguezov film od Desperada z deväťdesiateho piateho. Schválne brakový scenár s neuveriteľnými hereckými kreáciami (kebyže mi pred dvoma rokmi niekto povie, že sa v jednom filme budú šermovať Danny Trejo a Steven Seagal, pomyslel by som si, že to nebol najlepší vtip v živote) mu umožnil konečne sa uvoľniť a tak, ako v začiatku svojej kariéry, netrápiť sa tým, čo si o ňom kto pomyslí. Naplno sa odviazal a len tak si zablbol. Chechtal som sa. A bol spokojný. (12.10.2010)

Tak se zase všichni uklidníme, ano? Nemůžu se zbavit dojmu, že výrazně nadprůměrná až absolutní hodnocení jsou od lidí, kteří nikdy žádnou rasovou/národnostní exploataci neviděli, ale představují si, že takové byly. Inu, milé děti, ony takové nikdy nebyly. Rodriguez nenapsal a nenatočil vyvážené žánrové dílo, které umně balancuje na hraně mezi pastiší (stylová nápodoba, která se snaží překonat své předobrazy) a persifláží (stylová nápodoba, která je vůči svým předobrazům výsměšná), ale exploataci exploatace (co zde dělá lucha libre?). Při snaze o sérii ikonických scén zcela opomíjí to, co bylo pro dané typy filmů příznačné, tj. pozvolnější temporytmus a nudnou, zato dobově specifickou výplň mezi jednotlivými výjevy, které křičí po zkultovnění. Nevzniklo tak soběstečná dílo, které by se řadilo mezi kanonická díla nacionální exploatace, jakými jsou SWEETSWEETBACK´S BAADASSSSS SONG či THRILLER - EN GRYM FILM, ale jde spíše o vyplňování mezer z faketraileru, u kterých je zábavné, nakolik jsou stavěny do nových významových rámců. MACHETE obstojí při srovnání falešná upoutávky - výsledný film, dokonce i jako autorský biják, kterým se Rodriguez re-etabluje jako tvůrce nezávislých mexických revolučních počinů, i když ty by si mohly ujasnit, kdy se odehrávají, když se chtějí vyjadřovat k dnešku (sedmdesátkový styl, ve kterém jsou mobilní telefony, notebooky, kompaktní disky ad.). Jako exploatace jde o významově chytrý počin, který kritizuje kapitalistický systém nábožensky založené Ameriky, jenž je postaven na imigrační síle, ale jinak neuspokojivý pro žánrově obeznámeného a sběhlého diváka. V podstatě Rodriguez udělal pro exploatace to, co svým SIN CITY pro adaptace komiksů - zvýraznil signifikantní prvky, ale přitom umrtvil potenciál dané látky směrem k ;) médiu. (23.09.2010)

Jsou béčka pitomá a směšná. Pak jsou béčka nadsazená, až parodická. A nakonec béčka uvědomělá, stylová a správně pochopená a uchopená. Takovým je i Rodriguézův Machete. Nevytratilo se z něj nic, co jsme milovali ve fiktivním traileru, záchvaty smíchu jsou ale pouhými třešínkami na dortu upečeného z násilí, krve, hlášek a spousty a spousty stylu. Rodriguez je šílenec, který šlape vedle, Machete je ale špičkový. (04.10.2010)