Obsahy(1)
Známý písničkář nás všechny svou osobní zpovědí nutí k zamyšlení nad národní a občanskou odpovědností. Rozhovor s písničkářem a básníkem Karlem Krylem byl natočen v létě roku 1992, dva roky po sametové revoluci, těsně před rozdělením Československa na dva samostatné státy a téměř dva roky před jeho smrtí. Skeptický a zahořklý autor-analytik upřímně a necenzurovaně hovoří nejen o svém životě v emigraci, ale i o současnosti počátku devadesátých let, která v něm vyvolává řadu otázek. Možná ale, že dnešní divák z nadhledu let, které uběhly od natočení pořadu, pochopí řadu jeho výhrad k tehdejšímu vývoji lépe a ostrý analytický pohled básníka mu bude bližší. Živě jsou ve vesnické hospůdce i jinde zpívány autorské písničky. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (21)
Mollové, durové, nebo jiné tóny...to jméno Karla Kryla je zárukou, že následujících téměř čtyřicet minut nebude patřit k promarněným. Těsně před rozdělením Československa, dva roky po "sametovém převratu" před mikrofonem Jana Pokorného cynicky zatrpklý básník bodře glosuje dění kolem své osoby i stavu naší republiky. Co slovo to upřímná odezva na stav věcí, co slovo to skutečný polistopadový Karel Kryl. Největším paradoxem zůstává fakt, že ačkoliv některá Krylovy výroky mohou působit jako od blouznivce, desetiletí ukázaly jakým byl nadčasovým prognostikem a vlastně až třeba rok 2015 (tj. rok ve kterém jsem já osobně měl tu čest s Mollovými tóny Karla Kryla) dává pořadu ještě hlubší smysl. ps: Mimochodem Jan Pokorný v outfitu lázeňského tenisového trenéra na volné noze si zaslouží pochvalné poklepání na rameno za jeho cit pro pochopení jeho role v této dobromyslné zpovědi. ()
Není divu, že polistopadový vývoj Karla Kryla neuspokojil. On měl tu výhodu, že žil v zahraničí. Demokratické chyby tam tak viděl na vlastní oči. A situace u nás mu příliš optimismu nedávala. Zajímavé také je, že byl zásadně proti rozdělení republiky. Občas je ale složité ho chápat, protože jeho slova tvoří myšlenky básníka a filozofa. Jako jisté odlehčení působí setkání v hospodě se štamgasty a písně. Je to taky pořad doby, protože dnes už by si reportér asi těžko dával při práci pivo a hospodská by lezla do záběru... ()
Vzkaz pro dnešek. 1) 32letý Jan Pokorný, pokud má paměť sahá, nikdy žádné hlubokomyslné rozhovory nevedl a ani zde to není jinak. Ale slušelo mu to. 2) 48letý Karel Kryl je zde trochu v křeči. Hladový prase žere třikrát víc než sytý. A jeho obavy, zdá se, do značné míry došly svého naplnění. 3) Výstižný koment: Hwaelos**. ()
Poprvé zhlédnuto v době premiéry, dnes znovu po dvaadvaceti letech. Tenkrát Krylovy názory a nové písně většina lidí odmítala, považovala jej za zahořklého emigranta, který nám nerozumí a staví se cynicky k těm zářivým zítřkům, které jsme čerstvě budovali. Čas však dal za pravdu jemu, a ne nám či tehdejší politické reprezentaci. Nevím, zda si kameraman, bloudící hledáčkem po výzdobě venkovské hospody, uvědomoval, jak nadčasovou metaforu vytváří. A když na otázku, jak vidí sám sebe, začne v závěru Kryl recitovat: "Jde jaro do léta a léto do podzimu...", běhá z toho mráz po zádech. ()
Dokument, který nikam nesměřuje, stejně jako zmateně bezradný rozhovor "vedený" M. Pokorným. Cenné je to hlavně jako historická sonda, která asi nejlíp ukazuje, proč se porevoluční Kryl minul s zeitgeistem doby. Jasně, jde vidět, že Kryl má tu zahraniční zkušenost, která mu umožňuje vidět o kus jasněji chyby, které pro běžného tuzemského člověka vystoupily na povrch až po letech (namnoze až v dnešních dnech), Ale z druhé strany, jde z něho dost cítit, že se díky tomu stylizuje do jaksi nepatřičně nadřazené či blahosklonné pozice a působí tak dojmem zatrpklého "dědka". A to říkám s veškerým respektem, který jinak ke Krylovi chovám. Skromnost, s jakou dřív působil, je tady úplně pryč. Celé to navíc korunuje jaksi archaicky působící vlastenectví, v němž je otázka územní příslušnosti nadřazená otázce morální (ale to je spíš problém generační, který jde vzhledem k jeho situaci docela dobře chápat). ()
Reklama