Deň nezávislosti

S odstupem času (a především v kontextu další Emmerichovy tvorby musím film hodnotit výrazně lépe, než před lety, kdy jsem jej jako puberťák těžce odstřelil, protože mě štvalo klišé na klišé, zoufalý scénář a pod. Film ani po 17 letech příliš nezestárnul a Emmerichovy tradiční propriety, tedy útok na národní integritu skrze destrukci monumentů (kterou Emmerich z pozice neameričana vlastně docela hezky glosuje) a klišé dovedené až k samotné absurditě se objevují už v roce 1996, což mě v době premiéry štvalo, ale dneska si to užívám stejně, jako třeba u 2012. Scénář je ale pořád místy na pytel. (04.01.2006)

Emmerichovi se s dávkou patosu utrhla ruka. Bill Pullman je se svým hrdinným prezidentem úplně mimo, Will Smith jde do trapnosti, Jeff Goldblum jako by nebyl - prostě takový menší přeceněný průšvih. Nepřiznaná variace Války světů nevyšla a i přes strhující scénu s destrukcí Bílého domu mám vůči tomuto filmu averzi. (26.01.2006)

Asi nejlepsi film Rolanda Emmericha a jeden z nejlepsich filmu v katastrofickym zanru. I kdyz tu je spousta "osudovejch" projevu, prevazne od prezidenta, ktery misty pusobi az smesne, dokaze si film drzet urcitej nadhled a bavit i pri svy mozna trochu zbytecne dlouhy stopazi prakticky po celou dobu. Triky jsou na hodne dobry urovni, herci se snazi, Bill Pullman je sympatak a Will Smith obcas da nejakou tu cool hlasku. Nejlepsi je, samozrejme, kdyz se utoci na mimozemstany, cehoz je nejvic v posledni pul hodine, ale i sceny, kdy se jen keca, jsou vcelku zabavny, diky slusny hudbe a ne uplne stupidnim dialogum. Ale samozrejme se od filmu nedaj cekat nejaky velky moudra, jedna se proste o skvele zvladnutej popkorn, kde jsou americani opet ti nejlepsi. Ale je to fuk, kdyz je to tak skvela zabava. (21.12.2006)

Blbost ne-blbost. Hovadina ne-hovadina. Jeden z prvních megadrahých filmů co jsem kdy viděl se navždy zapsal do mého srdce a mysli. Patriotismus hoďme stranou, tohle je naprosto bombastické a revolučně megalomanské potěšení v žánru katastrofického filmu. Doteď si vzpomínám na strach ze scén s emzáky a bombastické efekty dané doby. Pokud Emmerich byl někdy na vrcholu, tak to bylo 4. července. (02.12.2007)

"Kradu, kradeš, krademe." Aneb Emmerich s Devlinem se sešli, naházeli do společného kotle své mozkové výplody, řádně zamíchali a vznikl z toho nepoživatelný blivajz. Vypnul jsem mozek a chtěl jsem se jenom bavit, jenže tady by nepomohla ani mozková lobotomie. Mohutná lavina klišé a stupidity mně smetla tak, že podruhý už bych si to nechtěl zopakovat. (11.05.2003)