Oni 2: Nočná korisť

Nostalgie po 80. letech je dneska cítit z kdejakého filmu, ale způsob, jakým k ní přistupují The Strangers: Prey at Night se hned tak nevidí. Po povinné rutinní expozici a po vyčerpání všech možných slasherových klišé se film nečekaně přetaví do úžasně abstraktního, vizuálně nadupaného skoro-muzikálu, který ironickým způsobem kombinuje osmdesátkový pop s násilnými scénami. Celé to navíc začne působit dojmem, jako by režisér v průběhu natáčení zahodil scénář a rozhodl se místo pokračování The Stragenrs raději zremakovat Carpenterovu Christine. Z autorádia pickupu trojice maskovaných zabijáků, pomalu projíždějícího uvnitř opuštěného karavanového parku, neustále vyhrává osmdesátkový pop, z kterého vám tu poleze mráz po zádech. Děj se sice odehrává v současnosti, ale titulní psychopati jako by se stylizovali do podoby zabijáků z osmdesátkových slasherů, kteří se bez osmdesátkových hudebních hitů neobejdou, ani když vylezou z auta. K vrcholným číslům filmu pak patří scéna rvačky v neonově nasvíceném bazénu, při níž hraje Total Eclipse of the Heart, nebo pronásledování hrdinky hořícím autem za doprovodu Making Love Out Of Nothing At All. (26.06.2018)

Hutná atmosféra společně s povedenou kamerou předního českého světového kameramana, Milana Petera Sovy, je u série Oni bohužel minulostí. Z pokračování povedeného ambiciózního originálu z roku 2008, se pod taktovkou režiséra Johannese Robertse a kameramana Ryana Samula, který je zřejmě velkým vyznavačem extrémních Tarantinovských close-up záběrů, stalo tuctové béčko, které ztratilo punc originiality. Ani opětovná přítomnost hlavních záporáků, ikonické hlášky "Je tu Tamara?" či Easter eggu s povolenou žárovkou nepřeváží misky vah na pozitivní notu. Casting herců se vyloženě nepovedl a s žádnou z postav nenaváže divák citovou vazbu, což snímek v konečném zúčtování taktéž sráží. Největším kladem snímku je vynikající soundtrack z osmdesátek, zejména pak songy Kim Wilde - Kids in America a Cambodia, které navíc působí soudobým dojmem, když podklad druhé zmíněné písně můžeme aktuálně slyšet v hitparádách v písni Overdrive od Ofenbacha. Celkově je Oni 2: Noční kořist podprůměrným hororem, který absencí mrazivé a dechberoucí atmosféry pouze ničí to, čemu dala jednička kultovní základy. Dvě hvězdy. 😕 (22.05.2024) (23.05.2024)

První díl byl Home Invasion,což je pro mne vždy vítané téma, ale dvojka je už prostorný kempový slasher, který je snadno zaměnitelný s desítkami jinými. Potěší však slušná technická stránka, fajn trio záporáků, umírající postavy jak kladné, tak záporné, retro songy navozující feeling 80´tek a celkem dravých finálních 20 minut, kde dojde i na trošku krve, jinak v tom nic výjimečného nevidím. Na jedno podívání v pohodě, ale mohlo to být lepší. 60% (25.05.2018)

Jednoduchá sledovatelná vyvražďovačka a zároveň zcela zbytečný film, u něhož vůbec netušim, proč byl vlastně po letech zrealizován. Home invasion horory už mají svůj největší boom za sebou, pokračování tak poměrně logicky rozšiřuje svůj záběr na rozlehlejší oblast jakéhosi opuštěného kempu. To ale nakonec není úplně pro dobro věci. Původní The Strangers těžili napětí z vlámání se tajemných zabijáků do soukromí hrdinů, druhý díl se změnil v podstatě zaměnitelný slasher. Prostorové řešení kempové lokace navíc vzbuzuje řadu otázek, na které je pro zachování zdravého rozumu neradno hledat odpověď. Celkový dojem pak sráží rovněž řada nepochopitelných rozhodnutí, a to jak na straně postav, tak na straně tvůrců. Proč například Roberts rve nějaké osmdesátkové songy do skoro každé druhé scény, to fakt netuším. Vlastně tuším, chce tím budovat nějakou náladu a chytřejší postup ho nenapadl. Průšvih je, že to něčemu pomáhá tak zhruba jenom v jedné a půl scéně (u bazénu a s přimhouřením očí v závěru na mostě). (24.05.2018)

Trio maskovaných a profesionálních narušitelů soukromí se po deseti letech vrátilo, aby do svých zvrácených her lapilo další oběti. Jestli je to však návrat opodstatněný, na to už si musíte odpovědět sami. Karty jsou totiž rozdány tím nejprovařenějším způsobem: úvodní vykosení vedlejších postav, následné seznámení se čtyřčlennou rodinou, řešící si vlastní bolístky, a přesun na nějaké odlehlé místo, odkud se pomoci rozhodně nedovoláte (v tomhle případě kemp). Naháněčka začne sice celkem brzy, bohužel postavy při ní začnou umírat v přesně očekávaném pořadí a do toho pronášet otřesné věty typu "Oba jsou mrtví! Jak to mohl vůbec někdo udělat?" Korunu tomu nasadí strážce zákona, který, jak žánr přesně káže, chcípne během několika vteřin. Celkově to ale nemá šanci nudit - je to fakt krátký (75 minut čistýho času), oproti jedničce krvavější, a v poslední čtvrthodině se oběti vzepřou a dají těm zmrdům pěkně po držce. A to za doprovodu vymazlené kamery a slaďáku od Bonnie Tyler. Z "kápa" ale nemuseli dělat Terminátora a poslední minutu bych taky vystříhnul. (15.03.2018)