Buď pozdravený, umelec!

Dávám 3 pouze z úcty k M.M. Těchto filmů o neúspěšnosti umělců, manažerů, podnikatelů, , spisovatelů, výtvarníků,  politiků jsem viděl asi 100. Byla to móda 70. let. Ale proč se na to dívat? Dobrou náladu to nepřinese a umělecký majstrštyk to není. Emotivita zcela nulová.  Naprosto zbytečně vyplýtvaný film Kodak. (07.01.2023)

Yves Robert neporušil tradici a opět si střihnul miniroličku, ale hlavně potvrdil že je král detailního vtipu (Marčelo a výlev na přízvuk ), kterýho je ve filmu tolik, že by uživil i dětské nebožáky v čínských továrnách. Svoje polýnko do ohně si přiloží i tandem Mastroianni - Rochefort při některých scénách jsem měl pocit, že snad ani nebyly hráný, ale improvizovanýi (číšník, odchod slečny od stolu a následný smích). A to všechno podtrhuje geniální skladatel Vladimír Cosma, který dává každýmu francouzskýmu filmu galskou duši. Film není postaven jen humoru, ale i na uvolněné až boheméské atmosféře pro kterou mám hroznou slabost. (19.10.2014)

Největším kladem snímku je přítomnost dvou velkých hereckých es své éry, přičemž Mastroianni i Rochefort hrají s nadhledem a své role nepříliš úspěšných příslušníků své vlastní branže si užívají. Herecké legendy vlastně hrají své o poznání méně úspěšné kolegy, kteří se protloukají od jednoho štěku k druhému a počítají každý frank. Nemůžu se ale zbavit dojmu, že potenciál filmu byl větší. Yves Robert jako by nevěděl, o čem chce vlastně točit a čemu věnovat pozornost. Neúměrně mnoho energie věnuje partnerským a rodičovským problémům svého hrdiny, který obtížně balancuje mezi dvěma ženami. Jenže v poloze sukničkáře a stárnoucího seladona je Mastroianni beznadějně obehraný, a tudíž nezajímavý. Soustředit energii na dva stárnoucí unavené muže, kteří profesně neví, kudy kam, a smiřují se s čím dál tím víc ponižujícím postavením, by bylo mnohem rozumnější a zábavnější, protože by skýtalo nespočet příležitostí ke tragikomickým situacím. Takhle funguje film jen napůl a hodně musí zachraňovat obsazení. Celkový dojem: 65 %. (13.03.2016)

Výstižné. Toto by si mali pozrieť dnešné nadšené davy mladých perspektívnych tvorcov. Z akejkoľvek oblasti umenia a dizajnu. Pretože presne vystihuje to, čo zostane z ich života (zo života 95% z nich): naháňanie sa za štekmi, nevyplatené honoráre, prísľuby príležitostí, odchod do sféry obchodu, ktorý poprie všetky ich protispoločenské umelecké ideály mladosti, komplikované vzťahy so ženami z dôvodu rozorvanosti (lebo tak sa to nosí: usporiadanosť tvorivosti nesvedčí) a zapadnutie do bahna priemeru. Kdeže umelecké nadšenie. Hyperaktívne nervné pobehovanie venované prežitiu. Nie umeleckej vízii. Z nej sa stane sprofanovaná, úbohá rutina. Prepad z výšin panteónu do hlbín kašírovaného poloporna, estrády v štýle úbohejšej verzie varietnej tv srajdy pod názvom Ein Kessel Buntes. Tam skončia mraky dnes článočkami na webe a v "nezávislých médiách" velebených talentovaných prísľubov. Marcello si za stvárnenie typu (ktorý často vyskytuje na každej umeleckej scéne) zaslúži nadpriemerné hodnotenie a režisér Yves Robert spolu s Rochefortom v úlohe odpadlíka, ktorý zistil, že nie umenie ale biznis prináša vytúžený luxus, vlastne tiež. Takže áno: buďte pozdravení, umelci! Vy nositelia krajšieho rána! (21.10.2014)

Film o stárnoucím umělci, který sice nestíhá, ale pořád hraje jen štěky mi v mnohém připomíná Záletníka, v kterém hrál hlavní roli zde sekundující Jean Rochefort. Nicolas má mnoho představ, tužeb, ale žádná se asi jen tak nesplní a roky běží. Věše se ale odehrává pořád ve stejném kolotoči. A zatímco jeho přátelé se posouvají dál, N. Montei tak nějak chápe, že běh svého osudu nezmění a trochu rezignuje. Lehce hořkosladká komedie s Marcellem Mastroiannim v hlavní roli, který není špatný, ale scénář za mě trochu pokulhává a po čase přestává bavit tím, že se nikam moc neposouváme. Spíše jen sledujeme život herce, který prakticky nemá šanci odbočit z cesty, kterou si před lety zvolil. A když už se o to pokusí, dopadne nevalně. (12.01.2023)