Pod vlivem lásky

Fíha, to vám teda poviem, toto bol Najčudnejší romantický film aký som kedy videl. Absurdita tu nekladie hranice pred ničím. Je to jeden z tých filmov, ktoré buď neznášate alebo milujete. Pre fanúšikov, alebo respektíve skôr v tomto prípade pre fanúšičky, to asi nebude to pravé orechové, keďže sa snímka vysporiadala s klišé vzťahov, či už rodinných alebo ľúbostných, proste medziľudských vzťahov, dosť svojsky a to nesmierne bizarným spôsobom. Predsa tak Japonsky. V svojej podstate to je veľmi chladná a drsná satyra na náboženstvo a ich sektárske odnože. Bizarný, aspoň ja ho tak vnímam, Japonský režisér, Šion Sono, ináč nesmierne plodný, ma už predtým zaujal snímkou Why Don't You Play in Hell?. Videl som od neho zatiaľ málo vecí, takže nemôžem povedať, že ho obdivujem či niečo také, Japonská kultúra ma akosi nepriťahuje v kinematografii, ale čo som zatiaľ od neho videl, ma celkom bavilo,a veru aj tento jeho 4 hodinový opus nieje výnimkou. Je to dlhé, ale diváka rozhodne nenudí. Po 15 minútach som si povedal: Však tento tvorca si minul skvelý námet na film už po štvrť hodine! A v takomto plodnom tempe to pokračovalo až do konca. Je tu nesmierne veľa zápletiek, vyvrcholení deja, postavy prichádzajú-odchádzajú a stále sa niečo vyvíja. Názov film vám naskočí na obrazovku až po prológu ktorý trvá asi hodinu. Vtedy sa prvý krát stretne dievča a chlapec, ktorý sú jadrom príbehu. Keby som mal vylíčiť celý obsah, rozpísal by som to minimálne 2 a4, toľko tu toho je, takže to preskočím a idem k podstate. Yu Honda žije zo svojim otcom, katolíckym kňazom spokojný život, kým sa do otca nezaľúbi nejaká citovo nevyspytateľná ženská, on na počudovanie city opätuje. Bohužiaľ ženská si to po čase rozmyslí a odíde od neho. Otec začne svojho syna šikanovať tým, nech sa mu vyspovedá z hriechov ktoré pácha každý deň. Yu ako poctivý veriace hriechy veľmi nepácha, takže sa otcovi nepáči, že mu nič nehovorí. Tak si Yu v hlave pretransformuje, že začne robiť hriechy aby sa mohol otcovi vyspovedať a tým mu uľaví od trápenia.. Prejde si všetkými možnými hriechamy až sa z neho nakoniec stáva najlepší fotograf voyerista v celom meste. Je to celé padnuté na hlavu, je to úchylné ale zároveň krehko nevinne citlivé, romantické, pútavé ale zároveň sa tu zabíjajú katanami . Také iné, že to rozhodne odporúčam. (06.08.2015)

"I úchyl má svoji perverzní čest." aneb 4 hodiny filmu točeného evidentně pod hlesem: šílenci a úchylové všeho světa, spojte se! Musím uznat, že Šion Sono to má natočeno opět výdatně, enormně dlouhou stopáž dokáže naplnit tak, aby se stále něco dělo, propojit funkčně více zápletek a motivů... Přestože tu Sono často využívá postupy, prvky a motivy, s jakými jsem se u něj už víckrát setkal v jeho dřívějších i novějších filmech a mnohé mě tudíž už tolik nepřekvapily, zároveň se mu opět podařilo přijít s více scénami, kde mě notnou dávkou originality doslova posadil na zadek (třeba akční zaučování v úchylném fotografování, s trojicí jako z nějaké bizarní sekty, mě v první hodině dost odrovnalo, to může vymyslet asi fakt jen Sono :D ) nebo jindy úderně zapůsobit sílou rozehraného okamžiku. A některé rodinné scény s náboženskou linií a rozporuplnou postavou otce a kněze v jedné osobě, či více silných emotivních vzplanutí lásky na pozadí hraničních okolností (nakolik se můžou zdát svou vypjatostí i s typickým japonským afektem přehnané) tu silnou údernost v sobě mají a slušně naplňují film i v dramatické rovině. Na druhé straně stejně jako v Hazardu i Bad filmu se Sonův děj zas točí kolem mladistvých postav s tak zvráceným počínáním, že můj zájem o ně i přes režisérův talent vést divoký děj občas upadal a probíhal na nevyrovnané sinusoidě. Scén, kdy mě sledování této dlouhé „voyeuristické odysey“ začalo míjet až lézt na nervy, tak nebylo zrovna málo a... prostě jsme si se Sonem jednou zas úplně nesedli. Zvláště, když tu zamíchal i akční kung-fu / karate boje, krvavé gejzíry à la Tarantino i několik totálně ujetých nechutností (jedna přijde už těsně po hodině). / Ač je mnohými tady Pod vlivem lásky označováno jako Sonovo opus magnum a také proto jsem ho chtěl vidět, nemohu si pomoct: je dost jiných Sonových filmů v čele s Hiso hiso boši, z nichž jsem si odnesl pozitivnější zážitek. [65%] (21.12.2023)

Nezvyklý a místy totálně ujetý žánrový mix, který pobaví i dojme, ale pro leckoho bude asi nestravitelně dlouhý a nejsem si jist, zda jsou všichni zdejší diváci fanoušci tosatsu. :-)) Ani já nemůžu říct, že bych byl po celou dobu nadšený a baštil všechny scény, ale jsou tam pasáže, které jsou mimořádně skvěle zpracovány. Výsledkem je, že i přes jistou roztříštěnost pocitů a dojmů nakonec shledávám, že čtyři hvězdy by nebyly pro originální a odvážné Love Exposure dostatečným oceněním. (22.06.2014)

Tohle jest Film s velkým F. Těžko říci, kolik hodin bych musel strávit popisem veškerých zážitků z každé minuty této šílenosti, ale rozhodně to nemám v úmyslu zkoušet, neboť by to v tom případě chtělo hodně času a kofeinu, přičemž ani jednoho nemá má maličkost dostatek. Zkusím se tedy omezit jen na to nejpodstatnější. –– Za prvé: je to šílený film. Nedělá mi problém zaškatulkovat jej jako jeden z nejšílenějších filmů, jaké jsem doposud viděl, a to do stejné sorty, v jaké mám například Antikrista, Turkish Star Wars nebo The Room. Čtyřhodinový epos, v němž se stříhají penisy, hledá Panna Marie, stalkuje ostošest, praktikuje umění fotografování ženských kalhotek, dělají perverzní zpovědi a vybuchují bomby, prostě nemůže být úplně normálním filmem ani na japonské poměry. –– Za druhé: takovou plejádu emocí a žánrů, jako je právě v tomto snímku, najdete v jednom filmu jen těžko. Jednou se smějete, až vám slzy tečou z očí, podruhé jste zhrozeni a zhnusení děním na obrazovce, potřetí jste úplně napjatí jak struna, počtvrté se nostalgicky uculujete a popáté se popadáte za hlavu s myšlenkou, jaká že je to blbost. Sledujete totiž zároveň nervy drásající krvák, kriminálku, thriller, romantickou komedii, parodii, bojový film, film s duchovním tématem, akční film, erotiku… a určitě jsem na něco ještě zapomněl. To všechno v tomhle filmu najdete. –– A to nejdůležitější je za třetí: všechno výše jmenované spolu perfektně funguje. Ne, opravdu nevěřím tomu, že by film, který by výše uvedené prvky obsahoval, uměl vyvolat stejné emoce a zároveň se dal dokoukat do konce, dokázal natočit jiný národ než právě Japonci. Já bych tento film popsal ve zkratce asi takto: Dogma meets Antichrist meets My Sassy Girl. Samozřejmě by se k tomu dalo přilepit ještě několik dalších "meets", ale jako skvělá mixáž právě těchto tří filmů mi to připadalo nejvíce. Nezapomenutelný, vskutku nezapomenutelný film to jest. Pokud jste tedy tento film ještě neviděl a nemáte opravdu vážný pocit, že byste měli do čtyř hodin odejít na onen svět, určitě na to mrkněte, neboť film zaměnitelný s tímto vskutku nenajdete. (04.04.2013)

UFF-Tak tohle byla hodně intenzivní, dlouhá, náročná a hlavně cenná lekce z japkovské filmařiny. Film vás protáhne opravdu vším možným i nemožným a na konci budete mít hlavu jako balón(ať chcete nebo ne)......Rozhodně to není jednoduchá zábavička jen tak pro někoho(a ani já nebudu předstírat,že jsem to všechno pobral)....Těch 237minut rozhodně nenudí ale jsou zatraceně znát a to jak fyzicky(sedět 4h na prdeli není žádná prdel) tak psychicky(nechat si 4h dělat z mozku bramboračku není žádná prdel).....=Prostě zážitek se vším co k tomu patří=cca 90% (20.03.2011)