Veľká žranica

Stále častejšie si pri určitých typoch filmov vravím, aký nezmysel je percentuálne hodnotenie filmu. Špeciálne pri tých kultových, kde sú naše očakávania vopred dané. Veľká žranica ma bavila, ale emocionálne nezasiahla. No a nechápem týpkov, ktorí majú možnosť sa k smrti prešukať a oni dajú prednosť bolestivému sa prejedeniu na onen svet. Niektoré momenty sú vizuálne premyslené a paradoxne nemám na mysli tie explicitné. (07.12.2014)

Nejdrsnejsi spolecenska satira jakou jsem snad videl. Ferreri naprosto bez skrupuli a taktu ukazuje jak lide dokazi v tom nejhorsim slova smyslu zit, jist, mluvit, uchazet vsemi otvory, milovat se a vubec jim to nepripada divne. Zcela chapu ze film musel vyvolat ohromne poboureni a rozruch, protoze ukazuje velmi naturalisticky temata, ktera byvaji ve filmech vetsinou tabu. Uchylne myslenky, predstavy, odporne pohlavni pratiky, poklesla mluva a obzerstvi diky kteremu maji lide, ikdyz to vedi vysoky krevni tlak, trpi cholesterolem, jsou tak tlusti, ze uz se nedokazi ani ohnout pro tuzku a smrdi jako prasata, ktere jedi. Tak to vidim ja, alepson tedy to jak si myslim ze to chtel Ferreri naznacit. A mel pravdu ... lide jsou prasata na dvou nohach. Peace. (02.04.2006)

Snaha o alegorii se stala trapností naturalismu. Pokud na filmu něco udiví, jsou to kulinářské sklony a nezvladatelná bulimie podařené společnosti, jíž se všední den a jeho "maličkosti", jako jsou plat, složenky či rodina, ztrácejí kdesi za obzorem. Ještě více udiví, že toto soustavné bulimické přejídání a tragické epizody zůstávají zcela mimo pozornost okolí vlastně centrální Paříže. Pokus o dekameron naší doby svým naturalistickým vyzněním sice neurazil, současně však také dokázal nezaujmout a neuchvátit. Převládla byť kultivovaně nastrudovaná a provozovaná macha filmařného řemesla, v níž vesměs špičkoví herci jen obtížně zjišťují, co vlastně mají hrát. Na ambice, s nimiž tento pokus o napodobení paralelně vznikajících passoliniovských bakchnálií byl podstoupen a připravován, je výsledná nabídka chudá a ve svém celku vlastně až chuďoučká. (29.10.2010)

Čtyři dobře situovaní pánové se sejdou na zámku jednoho z nich, aby odešli ze světa způsobem, který se jim jeví jako nejpříjemnější - užrat se k smrti. O důvodech se mnoho nedozvíme, snad proto, že není slušné mluvit s plnými ústy. Dobře zvažte hranice svého jemnocitu, než se podíváte. Snadno se totiž může stát, že svůj vzth k jídlu budete už navždy dělit na etapy "před Velkou žranicí" a "po ní". Nepřipravení diváci premiéry se záhy rozdělili na dvě skupiny - ti s odolnějším metabolismem psali rozhořčené dopisy kompetentním činitelům, ostatní při úprku kina zcela prozaicky zvraceli. I to je způsob, jak vyjádřit názor. ;-) S odstupem, kdy moje rozhodnutí "už nikdy nebudu jíst" dávno vzalo zasvé, musím ale říct, že tato zdánlivě dekadentní provokace v sobě nese cosi jako humanistické poselství, jen vyjádřené varovně drastickými prostředky. Možných výkladů je asi víc, ale já Velkou žranici chápu jako bajku o důsledcích materiální přesycenosti. Kdo má vše, nemá po čem dalším toužit, o co usilovat a ztrácí proto důvod žít. Prostředkem sebevraždy je pak právě symbol spokojenosti a blahobytu. Umím si představit i důslednější alternativu stejné myšlenky. Kdyby si zámecká společnost předsevzala, že společně zemře smíchy - při stejně sugestivním podání by se mohli infikovat i diváci. Zajímalo by mě, zda by se pak úmrtnost odečítala z návštěvnosti, ale to už sem nepatří. 80% (02.05.2008)

Když budete hledat, tak tam myšlenku najdete. Musí se to brát trochu satiricky. Lidstvo je, globálně bráno, nechutné. Koukněte na internet, vyhledejte si pár nechutných stránek se sexuálními úchylkami, mučením, válkami, hromaděním majetku, neúctě k ženám a budete vědět, vo čem tu kurva mluvím. Pro někoho to možná bude těžké, ale hodně lidí oplývá něčím, čím se Marcello, Michel, Ugo, Phillipe nebo Andréa vyznačují - leč, každý si to musí najít sám. Každý zná sám sebe nejlíp. A teď si jdu dát čápa s mákem. PS: imitace Marlona Branda z Kmotra byla super. (12.09.2006)