Maminka a děvka

Originální Eustacheův film vycházející z objevů nové vlny. Téměř statická kamera, celých více než 200 minut se odehrává pouze v jediném bytě a kavárně (jen výjimečně i jinde) a celý film se skládá pouze z dialogů poflakujícího se intelektuála Alexandra (Jean-Pierre Léaud, který ztvárnil režisérovo alter ego a jemuž byla role psána na tělo) s jeho milenkou Veronikou, která spí s každým, koho potká, a s jeho přítelkyní Marií, která ho nesobecky miluje a mateřsky se o něj stará. A často nejde ani tak o dialogy, jako spíš o monology, v nichž Alexandre uvažuje a filozofuje. Jeho slovy také Eustache často cituje filmy. Film je příběhem zvláštního milostného trojúhelníku, nemá v podstatě žádný děj, žádnou akci, pouze Alexandre, zahraný velmi civilně a bez emocí Léaudem, si není schopen vybrat ženu, kterou chce milovat. Film údajně kritizuje ideály volného sexu a svobody, které hlásala revoluce roku 1968. (02.08.2007)

Léaudovy šplechty se mi líbily, alespoň povětšině, každopádně dalekovo víc než "hlášky" z českch komunistických veseloher. Ostatně mám k němu i "soudružský vztah", natáčel jsem si ho, když u Seiny cvičil jeden ze svých, už bych řekl, typických, výstupů. "Máma a děvka" to ano, i když dost podmíněně; ale co ostatní? Gilberta přece nebyla jen vzduch. Nejobtížnější určení ale představuje sám Alexandre. Čím byl on mezi mámou a děvkou? Synem, milencem nebo jen mužem a nebo jen hercem? Přesto bych místo Léaudovy "talking head" viděl občas rád i třeba interiéry Café Les Deux Magots nebo Café de Flore. To by mi rozehřálo srdce podobně jako sám Léaud. Ostatně, pokud jezdíte pořád jen vpravo, není se třeba starat o levý blinkr. Co je napravo? Písničky, které má Alexandre rád nade vše. Příkladem budiž kouzelný "clip" s Fréhel zpívající "La chanson des fortifs'". A navíc, jak říká asLoeReed *****: "Na Jean-Pierra Léauda bych se vydržel dívat i 500 minut." (To je ovšem třeba brát trochu s despektem, a na Veroniku se to nevztahuje vůbec.) (04.03.2020)

Čistě neherecké výkony, nudná kamera, amatérské chyby (stíny mikrofonu v záběru, znečištěný objektiv...) a hlavně nekonečný vodopád pseudointelektuálních žvástů, které měl v hlavě snad každý adolescent, ale styděl by se je převést na plátno. Délku bych neřešil, pokud by film měl co nabídnout. La Maman et la putain pro mě zůstane jedním z těch nepochopitelných filmových momentů, kdy absolutně netuším, jak se mohl dočkat takové slávy a opěvování kritikou. (14.02.2021)

Jo, vsichni s takovou lehkosti kourili, pili whisky...a pritom mleli a mleli a mysleli si, ze jsou chytri jak radio,ale byli chytri jak radiator, zrovna tak jako my ve sve dobe.Fajn se mi to poslouchalo a ten trik s zabou byl taky stylovy, tez jsme verili vsemu co nam kdo nakukal. Rozseknout to driv a dala bych petku. (06.12.2019)

Dialógy. Film ich je plný. Muž a žena. Večný vzťah. Čím to je, že často znejú ako monológy, hoci snahou je dozvedieť sa o tom druhom viac, všetko? Je aj nejaké prostredie, kde sa tento dlhočizný, uvravený slovný pingpong odohráva. Najčastejšie byty, bary, autá, ulice. Nie je extra dôležité kde. Čiernobiely obraz nepátra po pamiatkach, ani zaujímavostiach exteriérov veľkomesta. Zaujímajú ju výlučne aktéri. Našťastie slová rinúce sa filmom sťaby Amazonka, sú ostré, úprimné, kruto drsné a často vyšplechnuté do tváre tohto druhého. Nie je oblasť vzťahu, ktorú by zanedbali, často sú pretkané grotesknými mikro príhodami, vulgarizmami, pripomienkami na rôznych filmových režisérov, ich štýlov a tak. Netreba písať o čom presne to je, treba pozerať a načúvať. Slovám a čarokrásnym šansónom. Nudiť sa isto nebudete. Hoci Snorlax, kaylin, M1911, bravo1 nesúhlasne krútia hlavami. Mimochodom z filmu sa dozviete, že Sartre bol pokrytecký ožran. Zámerne si objednával malinkaté fľaštičky, aby vyzeral ako človek, čo pije decentne. Tých malých fľašiek si ale objednal postupne x. (29.10.2020)