Veľká žranica

Díky CT2 jsem to viděl, i zaznamenával, ale pak zrušil, jak ruším někdy film, ke kterému se nechci vracet. A přece si z něho - jak zjišťuji vybavuji dost obrazů - ale nic k nim necítím, je to jako pohled na obžerství lidí, na které jen koukám a a nic si o nich nemyslím, nic o nich nechci vědět, jen sleduji jejich mimiku, gesta, pohyby- přilnavost či odtažitost - z dálky, a nechci ani slyšet o čem se baví. Možná, že i tohle měl ten film u někoho vyvolat. Proto za to, že mi to vlezlo do paměti - 2 hvězdičky. (14.09.2010)

Fuh... Buď kritika večne nenažranej spoločnosti, ktorá sa čoskoro bude brodiť hovnami, alebo čistá úchylná dekadentná exhibícia? Každopádne to z nejakého zvráteného dôvodu celkom bavilo. Hádam to bolo tými uletenými hereckými výkonmi... Ale to nič nemení na fakte, že tento kúsok asi nebudem nikdy nikomu odporúčať :) (27.05.2013)

Bezprostředně po jsme se doma shodli, že je to sice hořce zábavný, ale přece jen zbytečně prvoplánový fyzický útok na diváka, že jako alegorie na sebezničující konzum zpovykané moderní společnosti to nemá žádnou zvláštní hloubku a že v té době se holt zkoušelo, do jakých extrémů se dá zajít, ale co my s tím dneska. Jenže v dalších dnech se nám to oběma nezávisle rozleželo a najednou jsme mluvili o tom, s jakou zvláštní směsicí ironie a smutku to vystihuje typického ducha chlapské pospolitosti nebo oddanost, s kterou si se svými tak či onak blízkými bytostmi navzájem pomáháme, byť by to bylo do hrobu, o tom, odkud v sobě Mastroianni vydoloval ten černočerný vnitřní vztek, který jeho postava vyzařuje (tipoval bych na zvlášť ošklivou krizi středního věku), o Andrée jako přelaskavém andělu smrti, o záběrech zpustlé zahrady, a o tom, že na rozdíl od příbuzné Pasoliniho Saló tenhle film nechová k lidstvu smrtelnou zášť, ale spíš se nad ním jen zpola znechuceně, zpola s lítostí ošklíbá… Zkrátka spektrum pocitů a myšlenek bylo po tom prvotním odmávnutí nečekaně široké, tohle by s námi čistě provokativní a jinak zapomenutelný biják neudělal. (31.01.2019)

Film bohuzel nabizi pouze presne to, co slibuje nazev. Behem dvaceti minut jsou postavy predstaveny a presunou se do nejaky velky vily, nechaj navezt zasoby a od ty doby jen zerou. Zerou, vari a do toho kecaj o blbostech. Trosku to osvezi akorat prichod tri devek, ale ty tu jsou bohuzel jen chvily. Problem je, ze tady vlastne neni zadnej pribeh, postavy se nijak nevyvyji a sledovat, jak se cpou, to se za chvily omrzi. I kdyz je fakt, ze na nektery z tech jidel sem dostal chut. Ani herci to moc nezachrani, protoze proste nemaj co hrat a navic se chovaj vicemene jak hovadka, jedinej vyraznejsi tu je Noiret, kterej ma precejen drobet zajimavejsi postavu, je tu dost mladej a vypada jak blbecek. A film bohuzel nefunguje ani jako nejaka komedie, tech par vtipnejch momentu to nezachrani. Mit film nakejch 80 minut, tak jeste dejme tomu, ale delka pres dve hodiny je proste moc a v druhy polovine to uz dost nudi. (22.03.2009)

Pokrivené zrkadlo modernej konzumnej spoločnosti? Provokácia v podobe akejsi oslavy kultu hnusu? Apokalyptická vízia nenásytnosti ľudstva? Myslím, že konečná odpoveď spája všetky tieto atribúty, pointovo teda ide o obsažné dielo s veľkým myšlienkovým presahom. Chce to však časový odstup, pretože prvotný dojem je neskutočne odporný. Pokiaľ mal Ferreri v úmysle veľkou mierou diváka aj šokovať, tak sa mu to podarilo teda geniálne. Z tohto pohľadu sú Ferreriho "pracovné nástroje" v mnohých smeroch podobné s tými, ktoré použil napr. P. P. Pasolini. Ide o film, ktorý trhol rekord v prdení, vracaní a ... ľahké domyslieť čo ešte. Vo filme sa navyše vyskytujú aj rôzne sexuálne zvrátenosti, niektoré hraničiace až s nechutnou perverzitou, čo však celkom paradoxne, súzni s postupným tragickým rozkladom ústrednej štvorice. Niekomu môže film privodiť aj potravinovú dilemu. Pokiaľ je divák najedený tak slabším jedincom môže prísť zle, pokiaľ je divák hladný, takže zase môže stratiť na celý deň chuť do jedla. Asi sa naozaj radšej treba držať osvedčeného porekadla: všetkého treba s mierou... 75/100 (26.10.2015)