DO-RE-MI

Pořad si pamatuji hlavně ze svého dětství. Párkrát jsem si ho však zopakoval i jako starší, když ho TV Nova vysílala v nočních hodinách. Schéma pořadu je jednoduché. Na ulici se posbírá pár feťáků, alkoholiků, či bezdomovců, kteří se přemluví k zazpívání. Někdy se sejde vhodná hvězdná konstalace a do studia zavítá i člověk, který splňuje všechny 3 aspekty najednou. Jakási umělecká porota je potom hodnotí. Myslím si, že pořad už někdy viděl snad každý. Občas zavítá zajímavý porodce. Rozhodně se mi pořad zamlouval více než všechno to hledání superstar či talentů v netalentovaných lidech. Pěkné 2*. (30.09.2012)

Televizní karaoke ukazující místo pěveckého umění povětšinou krákorání, chroptění, dýchavičnost či náběhy na infarkt. To by ještě nebylo tak hrozné, kdyby nebylo rozhovorů vedených Sabinou Laurinovou a Pavlem Trávníčkem. Obzvláště druhý jmenovaný dokázal vnést do dialogu tolik tuposti, pitvoření a slizkosti, že jsem se cítil trapně i za něj. Pokud by si dramaturgové dali práci se sehnáním kvalitního hudebního doprovodu a trochou stylizace soutěžících, mohlo by jít o poměrně zajímavý pořad, takovou každotýdenní instantní superstar. (21.12.2013)

Doremifasolasidoooooo....už se trochu škrtím, tu čtvrtou oktáv(k)u tam ne a ne dostat. Rozhodl jsem, že své pěvecké umění zkusím v soutěži, ve které amatéři vyhrávají deset litrů. Cítím, že co pěvecky nezvládám v koupelně, na zastávce MHD a ve sklepě, když jdu pro uhlí, zvládnu v pěvecké soutěži. Posílám přihlášku, po půl roce se vrací odpověď, že soutěž byla kdysi dávno zrušena. Tak já jako vůl pilně trénuji své vibráto(ry), denně kloktám kyselinu a holím si chlupy v nose, abych měl brilantní nádechy a teď to ani nikde nepředvedu. K Haberovi nejdu, to i kdybych měl navždy zůstat neobjeveným talentem. A já talent jsem a velký! Takže žádná Sabina, žádný Pavel, žádné studiové kulisy na úrovni regionálního vysílání Mrtvého rána z Ústí, prostě těch patnáct minut slávy je pryč. Ovšem z mého pohledu tragédie. V koupelně ticho, na zastávce ticho, sklep jsem vyměnil za klub začínajících modelářů, ale i tam spíše mlčím a pilně dávám dohromady balzový model tryskáče. Chybí mně zpěv. Pouštím nad ránem Doremi na Nově, kde je jeho vysílací čas. Co kecali, nic se nezrušilo, soutěž jede dál. Až v závěru titulek přichází strašné prozření. Rok výroby je 2000, propadám panice, buším pěstmi do podlahy. Ten pořad není aktuální, bylo mně divné, že všichni účinkující mají nějak mladistvou vizáž a špenátem to nebude. Ale tohle jsem nečekal. Na druhý den se vzdávám zpěvu, nacvičený rozhovor se Sabinou ruším, připravenou písničku od Tomáše Kluse ruším taky. Televize ze mě neudělá budoucí hvězdu. Kruté poznání, ale tuhle soutěž, jak jsem miloval, tak ji nenávidím, zpěv si zakazuji a představa, že Sabinu šukám v zákulisí, přišla taky vniveč. 0% (16.08.2015)

no já nevim, jestli k tomuhle má cenu vůbec něco psát... doremi nebo caruso-show, to už je jedno, prašť jako uhoď, prostě slovy klasika: ...takový druh hudby jsem nikde neslyšel, podobalo se to vrzání a skřípání a druh zábavy, který byl produkován touto skupinou, bych už zažít nechtěl... 20% (05.03.2009)

Svého času jsme na to čuměli celá rodina. No a vlastně mi to ani moc nevadilo. Zrovna nastala doba puberty a Sabina Laurinová byla prostě pořádný kus pěkné mladé ženské – takže většina na to stejně čuměla hlavně kvůli ní. Občas se i v této soutěži objevili zajímaví (dobří) zpěváci – zpěvačky, ale většina účinkujících byli hotoví tragédi. Někteří měli velké sebevědomí, jiní byli blbí už od narození, no a pak tu byli recesisti. Pamatuju si, jak tam zpívala i jedna vedle z baráku a pak se jí smála celá ulice… (18.02.2018)