VOD (1)
Obsahy(2)
Britsko-francouzský animovaný film vznikl na základě nerealizovaného scénáře francouzského herce a režiséra Jacquese Tatiho z roku 1956. Tati jej tehdy věnoval své nejstarší dceři a vypráví v něm příběh zestárlého iluzionisty, který putuje se svým uměním od vesnice k vesnici. Jednoho dne v zapadlé vísce narazí na mladou obdivovatelku, která opravdu věří tomu, že dokáže dělat zázraky. Toto setkání oběma změní život... Hlavní postavou filmu je animovaná postavička Tatiho v podobě Pana Hulota, který herce proslavil po celém světě. Režisérem snímku byl Sylvian Chomet, autor oceňovaného Tria z Belleville (2003). (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (227)
Mozna emocionalne prezhaveny, mozne proste jen silne pusobici. Kazdopadne VELKY, VELKY, VELKY!!!! ()
36. LFŠ Ještě teď jsem k smrti dojmutý tímto překrásným filmem. Přesně vystihl Tatiho styl. ()
68. Zlatý Glóbus za rok 2010 - nominace (1) - Nejlepší celovečerní animovaný film ()
Nesdílím zdejší nadšení. Pro mě čistý průměr, přirovnatelný k oněm obyčejným, okoukaným a nepůsobivým kouzlům Iluzionistovým. ()
Tati bez Tatiho není Tatim. Chomet se snažil věrně realizovat scénář, jenže bohužel zůstalo jen u toho. Příběh je to krásný, ale chybí tu skutečný Tati, který by ho rozpohyboval. Zkuste si představit, jak by s ním vypadala třeba noční scéna v garáži, jak by režíroval jednotlivé příběhy starých artistů... Chomet nostalgicky a poněkud otrocky přepsal jeho scénář do animace, nic víc. ()
Krásná animace, ale bezvýrazný a krutě kýčovitý příběh, škoda... ()
Posmutnělé poetické vyprávění o jednom unaveném dobrém srdci ... a o tom, že kouzelníci neexistují - možná i proto, že svět už nestojí o jejich iluze, neboť si vynašel zcela jiné druhy zábavy, kterými se rád nechává oklamat.. ()
Pekná, taká staromilská a poctivá animácia dotvára tomuto netradičnému koprodukčnému animáku kúzlo. Je postavená na detailoch, nielen animačných, keď niekedy neviete, na čo sa pri obraze skôr zamerať, ale aj na detailoch psychológie postáv. Melancholicko-sentimentálno-komický príbeh zaujmä, aj keď by som si ho vedel predstaviť s väčším počtom dialógov, pretože niektoré scény idú bez slov presvedčivo vyjadriť iba veľmi ťažko. Smutný záver iba dotvára skvelo nastavenú atmosféru. Prešvihol som niečo, alebo sú škotske kilty opäť v móde? ()
Nádherně nakreslené, ale obsahově poměrně prázdné.. ()
Filmům francouzské výroby se docela úspěšně vyhýbám. Proto není překvapivé, že jsem před Ilusionistou neviděl ani jeden film od Tatiho nebo Chorneta. Přesto nebyl problém tam cítit tu nostalgii a těžce dopadající vědomí nenávratnosti jednou (ne-)investovaného času. No a navíc mi Ilusionista přidal další plusový bod k zavítání do Edinburghu. ()
Další film od Chometa je sice vizuálně úžasný, ale příběhově mě to až tak nedostalo, jak jsem možná čekal. Zpracování na 5*, příběh asi tak 2* (skoro nic se tam neděje), ale za tu úžasnou melancholickou atmosféru a skvělou hudbu dám 3,5*. Silně pocitová záležitost - oproti Triu z Belleville se tu skoro nic neděje. Ale to už jsem psal. Po finálních titulcích ještě přijde fórek na odlehčení, tak vydržte ;) ()
Když jsem přemýšlela, jak zhodnotit tento film, napadl mě výraz "lidskost" a myslím, že jej plně charakterizuje. Snímek vypráví příběh o jednom obyčejném kouzelníkovi, který prochází životem a střetává se se všemi těžkostmi, které mu život připravil. Kouzelník je sice možná obyčejný, ale zapomněla jsem podotknout, že ne pro všechny, existují lidé, kteří jeho kouzlům věří, i když je jich jenom hrstka. Režisér v tomto případě vsadil na klasickou animaci a musím říci, že se skutečně jedná o čerstvý vítr mezi velkým počtem disneyovek. Animace má skutečně něco do sebe, připomněla mi časy, kdy takto tvořené filmy byly nedílnou součástí mého dětství. Co by mohlo některé diváky od zhlédnutí snímku odradit, je nepochybně jeho pomalé plynutí, zdráhám se říci nuda, ale k tomuto melancholickému příběhu to prostě patří. ()
Poetické hledání cesty mezi dvěma generacemi. Řemeslo iluzionisty je jako jakékoli jiné hodné své mzdy, ale svět taky nespasí. Jemný humor v dlouhém snímku. K Triu má docela daleko a Tatiho neznám. ()
Díky nerealizovanému scénáři herce a režiséra Jacquese Tatiho z roku 1956 vznikla jedinečná animovaná pocta jeho osobě. Režisér Sylvain Chomet vypráví hodně staromódním způsobem lehce posmutnělý, lehce idylický příběh o tom, že kouzelníci nejsou. Ale věřit na ně klidně melancholicky můžete. ()
Výtvarně nádherné. Ty detaily, ten prostor..... Lahůdka. Příběh ale nohromí. Škoda. ()
Spojení Chometa a Tatiho funguje dokonale. Nemohl jsem odtrhnout oči. ()
Oprašte klobouk zašlých časů, pane Hulot. Magnifique! ()
Technicky a řemeslně vypiplaný malý velký film, ale dějově tak hrozně prázdný (ovšem záměrně). Chyběla mi tam zřejmě asi ta bizarnost, kterou tolik oplývalo Trio z Belleville. 65 % ()
Slovy se dá vyjádřit snad vše, kromě toho co se slovy vyjádřit nedá. Okouzlující kouzelník. Poetika s nezměrným potenciálem ohromit a nezanechat nepoznamenání. ()
Po delší době animace, která mě opravdu zaujala a užíval jsem si každý záběr. Velice pěkný mělancholicý nerealizovaný scénař Tttiho se dočkal jedné z nejkrásnějších podob, jaké se jí mohlo ztvárnit. Pro mě jeden z nejlepších anime za poslední dobu. ()
Reklama