VOD (1)
Obsahy(2)
Britsko-francouzský animovaný film vznikl na základě nerealizovaného scénáře francouzského herce a režiséra Jacquese Tatiho z roku 1956. Tati jej tehdy věnoval své nejstarší dceři a vypráví v něm příběh zestárlého iluzionisty, který putuje se svým uměním od vesnice k vesnici. Jednoho dne v zapadlé vísce narazí na mladou obdivovatelku, která opravdu věří tomu, že dokáže dělat zázraky. Toto setkání oběma změní život... Hlavní postavou filmu je animovaná postavička Tatiho v podobě Pana Hulota, který herce proslavil po celém světě. Režisérem snímku byl Sylvian Chomet, autor oceňovaného Tria z Belleville (2003). (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (8)
Recenzie (227)
V profilu jsem o sobě napsal: ,,Vyžívá se v nostalgické atmosféře, žere 30. léta, samotu, prostředí špatných kabaretů, smutných klaunů, pochmurných míst." Napsal jsem to dávno předtím, než jsem věděl, že někde někdo dělá nějakého Iluzionistu. Myslím, že to je jasný důkaz, že tenhle film byl natočen pro mě. Víc říkat nebudu. ()
Kouzelný film, po jehož skončení se mi chtělo zatleskat a udělal jsem to. Cesta života stárnoucího iluzionisty, který vystupuje už před převážně poloprázdným sálem a který v zapadlé vesničce (odhaduji na Hebridách) potká jednoduchou mladou dívku, věřící tomu, že je skutečným kouzelníkem (míchání gealštiny a francoužštiny v jednom filmu je netradiční a zajímavé). Nostalgické, melancholické, ale obsahující naději na život. Geniální animace, krásný způsob "vyprávění". Všechno propracované do detailu. Včetně králíka. Závěrečné "zhasínání světel" bylo dechberoucí (ok, možná to až moc prožívám, ale mě se prostě a doopravdy líbilo). ■ A Sylvaina Chometa tímto zařazuji mezi své nejoblíbenější režiséry. Co na tom, že dosud natočil jen tři animované filmy? ()
Brutální deprese skrytá za roztomile melancholickou poetiku. Na první pohled typicky francouzské motivy rozkročené mezi bezpohlavní Pixar a citlivou oduševnělost Myizakiho... avšak pod povrchem je temno. Temný je i příběh: O starém senilním kouzelníkovi se skrytě pedofilními sklony, který si koupí mladou a chudou prodejnou dívku, avšak ta mu brzy uteče s mladým rebelem a tak stařec odjíždí na venkov - zemřít, jako seschlý starý vlk utíkající od smečky do divočiny. Celý film je prodchnutý zmarem, smutkem, deziluzí a smrtí, přesně jak se to projektuje do vedlejších postav - hrdinových průvodců filmem. Například starý klaun páchající sebevraždu, či očividně fetující chudý loutkář... jedinou pozitivní postavou tak zůstává skotský alkoholik - ukazující že únik z mrzké reality je možný pouze skrze permanentní naložení v lihu. Iluzionista je jako zoufalý výkřik samotného Jacquese Tatiho - stařecká kritika nových pořádků a nových "bláznivých" stylů. A to vše ve vskutku přenádherném vizuálu. 8/10 ()
Tatiho neagresivní komediální styl, kdy pan Hulot často mizí kdesi v mizanscéně, byl v Iluzionistovi povýšen na hlavní téma filmu. Protagonista stojí na okraji záběru i zájmu. Dokud nenajde spřízněnou duši ve snící dívce, nikdo si ho nevšímá, je skoro neviditelný. Stejně jako jeho magie, u Tatiho vždy ukrytá kdesi za rohem a přitom všudypřítomná. Komično vzniká ze zdánlivě (vzhledem k tomu, že jde o animaci, skutečně zdánlivě) nahodilých situací – vítr rozrazí okno, spustí se déšť. Gagy neprozrazují svou promyšlenost, prostě se přihodí. Chomet před námi otevírá několik dveří naráz a dopředu nás neupozorňuje, kterými někdo vejde. Stejně jako Tati vytvoří určitou situaci, nechá ji rozvinout a doznít. Nespěchá, ačkoli průměrná délka záběru je očividně (i bez stopek v ruce) nižší než v kterémkoli z Tatiho tří mistrovských děl. Odkazuje se přitom nejen na ně (na Prázdniny například upomíná obsah kufru umývaného auta), ale také na neprávem opomíjený Trafic (záplava černých deštníků) a na cirkusový televizní film Parade. Nejvíce skrze film přesto prosvítá Můj strýček, jehož zápletku Iluzionista parafrázuje. Pouze v Hulotově závěrečném předání štafety je tentokrát více definitivnosti. Jeho přenechání prostoru mladým v sobě nese hořkost i naději. Iluzionista odchází, iluze, přinejmenším ty filmové, přetrvávají. Chomet Tatiho nemění k obrazu svému. Charakteristiku pana Hulota jako staromódního, v moderním světě poněkud rušivého elementu, který rozumí dětem a nikoli technologiím, zachovává, jenom mu nově umožňuje nahlédnout na sebe samého zvenčí (ve scéně z kina doslova). Za nejvýřečnější z této takřka němé poklony poslednímu z mistrů grotesky považuji paralelně běžící mikropříběh zasmušilého klauna, unaveného světem, který je více fascinován pohybem strojů než pohybem živých bytostí. Sám přitom, ani lidský, ani nelidský, nemá, kam by zapadnul. Věřím, že Tati to cítil podobně. 85% Zajímavé komentáře: JFL, Mouzon, ScarPoul, rainman93 ()
Chomet mě už kdysi dávno neoslovil svým Triem z Belleville a Iluzionista k tomu měl zkraje také nakročeno.Samotné setkání stárnoucího kouzelníka s mladou dívkou,které je prezentované jako nosné nakonec není tak osudové a vlastně pokud by k němu nedošlo film by se až tolik nezměnil.Naštěstí Iluzionista poměrně slušně funguje jako celek a rád se k němu vrátím hlavně kvůli jeho depresivní až melancholické náladě a finální pointě...80% ()
Galéria (37)
Fotka © Pathé Distribution
Zaujímavosti (8)
- Iluzionista (Jean-Claude Donda) sa zámerne podobá na Jacquesa Tatiho - autora pôvodného scenára. (Samuellsson)
- Scénář v roce 1956 napsal francouzský mim Jacques Tati ve spolupráci s Henri Marquetem jako osobní dopis své odcizené nejstarší dceři. (Houbos)
- Králík měl být podle původní předlohy kuře. Chomet se domníval, že kuře není vhodné, a nahradil je. (Houbos)
Reklama