Skrytý

A půl. Pål Øie mě již dokázal ohromit a vystrašit v "Temných lesích" a byla jsem zvědava, jestli na mě podobně zapůsobí i jeho další dílo. Ponurá atmosféra, těžící především z temných lesů zahalených v mlze, neustálé tmy a rozpadlého, starého domu, pracuje skvěle i zde. Již úvodní scéna při návštěvě matky mi dokázala způsobit vydařený šoking. Kristoffer Joner je ve své roli muže traumatizovaného otřesným dětstvím skvělý. Snímek mi sice nedokázal vyjasnit jisté okolnosti a původ či počínání několika postav, ale to jsou jen drobné větvičky, na něž jsem během "pátrání" v těchto lesích šlápla:) (20.07.2011)

Rád a často pozerám filmové horrory. Väčšinou tie zámorské. V USA a Kanade sa ich natočili stovky. Časom som úplne zanevrel na azijské snímky. Tie ma vôbec nebavia. Hodne som si však obľúbil európsku horrorovú produkciu. Staré talianske klasiky sú geniálne. Ale i v súčastnosti sa dobré veci točia v Anglicku, Španielsku a občas sa aj Francúzom zadarí. No dnes ma potešili a postrašili Nóri. Pozrel som si titul "Skjult" a bol som celkom spokojný. Pribudol mi ďalší horrorový zárez. Trojhviezdičkový severský horror. *** (02.10.2016)

Výtečně natočený psychologický thriller, který však doplácí na vyumělkovaný scénář, takže mnohdy působí až abstraktně. Nemám nic proti snaze okořenit hororový žánr špetkou artu, jenomže v tomto případě to jde občas až za hranici únosnosti. Přesto mě film určitě zaujal. Kristoffer Joner zvládá hlavní roli znamenitě, a přestože jsem se ke konci už poněkud ztrácel, celkově jsem měl z filmu docela dobrý pocit. Každopádně to je lepší než režisérův předchozí film Villmark. (14.04.2013)

Skjult je pozoruhodný svou urputnou snahou strašit diváka minutu co minutu, od začátku do konce, bez nejmenšího výdechu. A dokud si člověk neuvědomí, s jakou zpatlanou krávovinou má vlastně tu čest, docela se mu to daří. Pål Øie by měl přestat psát a zůstat výhradně u režie, tam odvádí dobrou práci. U Villmarku mi slabší děj nevadil - vystačil si de facto s jedním lesem a neznámým zabijákem (a scénář má na svědomí někdo jiný, Pål stojí za jen za tím prostinkým příběhem), z čehož se dokázalo vykřesat maximum. Ale Skjult, to je úplně jiný případ. V úmyslu nejspíš bylo natočit děsivý horor, kde jedna hrůzná scéna střídá druhou, no naneštěstí scénář působí dojmem nekonzistentního guláše, co v sobě míchá neuvěřitelně mnoho motivů, postavy se chovají způsobem, aby mohly vznikat zajímavé scény, ale nikoli tak aby dění působilo uvěřitelně, natož smysluplně. Za těch 90 minut jsem se teda párkrát leknul, sem tam jsem ocenil velmi dobrou atmosféru, ale film jako celek mě málem umořil. Ukrutného blonďatého hrdinu bych v klidu už teď pasoval na nesympaťáka roku a Skjult na jeden z nejbolestivějších hororových zážitků. Protože nejhorší je, když se plýtvá očividným talentem. (20.10.2009)

Norský horror o strašidelném domě hluboko v lesích a jednom děsivém tajemství. Režisér Villmarku opět předvedl svůj talent pro vytváření mimořádně děsuplné atmosféry, bohužel jen v první půlce filmu. Ta druhá se zvrtne v jakousi mysteriozní detektivku a to mi příliš nesedlo. Jak měl Skrytý solidně našlápnuto na jeden z nejvýraznějších skandinávských hororů, tak scénář ho ke konci nesmyslně pohřbil. Škoda, ale za ty dvě lekačky a prvních 40 minut poctivé hrůzy mu jsem přesto vděčný. Já ty lesní horory prostě můžu... (05.04.2010)