Zem - história jednej cesty

Hodnocení tohoto snímku je v mnohém sporné. Jak hodnotit film a nehodnotit pouze jeho téma? Jak hodnotit krásné záběry, které díky své prvoplánovitosti koketují s označením kýče? Jak přijímat zjednodušené teze, jež vypravěč klade a na nichž celý film stojí? Projekt je to úctyhodný. To bez diskuzí. Jako popularizování závažných myšlenek o globalizaci, globálním oteplování a ničení přírody to funguje výborně. Po umělecké a v mnohém i dramaturgické stránce jde však o hrozně rozkolísaný projekt. Oproti jiným podobně zaměřeným filmům (např. Redgiova Qatsi trilogie) tedy hodnotím Home jako hodně dobrý průměr, který si neklade žádné umělecké ambice ale zaslouží si určitě vaší pozornost. (P.S. Hudba nejednou připomene melodie Philipa Glasse.) Více v recenzi na indiefilm.cz. (28.05.2009)

Yann Arthus-Bertrand, velký fanoušek balónového létání, a o nic menší fanoušek zachování lidské rasy navzdory její zabedněnosti a sobectví, přináší dokument o stavu a směřování našeho světa, který bych nejstručněji popsal asi jako "Baraka bez psycho hudby, zato s komentářem". Vizuálně úchvatné a přitom mrazivé dílo, které by se mělo povinně promítat v hodinách ať už přírodovědy nebo věd společenských. Klidně i s tradičně kvalitním českým slovním doprovodem Alfreda Strejčka. Tahle "ekologická agitka" se povedla. 80% (09.04.2016)

Nádherný dokument o planéte Zem. O kolobehu života, o rovnováhe a prepojení všetkého so všetkým, o zásahu človeka a hlave o tom, čo človek nenávratne zničil a aká je šanca na záchranu. Asi nikto nepochybuje, že najväčším zabijákom je ropa a jej produkty. Bohužiaľ ropa je biznis a všetko ostatné ide bokom, dôkazom čoho môže byť aj výborný dokument Kto zabil elektrické auto. Ešte päť minút pred koncom máte pocit, že záchrana už neexistuje, ale na záver predsa len zaznie pár optimistických viet a prehlásenie, že ešte je čas na záchranu. Po toľkých pesimistických výkladoch som očakával, že komentár spomenie, čo môže pre záchranu planéty urobiť každý z nás. No, hádam nebudem sám, kto sa snaží šetriť energiami a separovať odpad, aspoň toľko. Na záver musím dodať, že hlas Z.Svěráka mi tam nesedel. Film 80%. (08.03.2010)

hodně znepokojující ekologické varování, které diváka nejprve 80 minut se zdviženým prstem zavaluje nespočtem palčivých problémů současné populace, aby pak v závěrečné desetiminutovce dodalo i trochu toho optimismu s vidinou lepších zítřků.. celkově to působí místy možná až zbytečně (?) dramaticky a pesimisticky, ovšem svou úlohu (tedy poučit, upozornit a varovat) splňuje tento dokument na výbornou.. a to celé navíc zajímavou, poutavou a dobře koukatelnou formou.. (26.11.2012)

Nejkrásnější ekologická agitka, jakou jsem kdy viděl. Zdůrazňuju, že těch mých pět hvězd je za obraz, ne za zvuk. Tedy přesněji ne za 'slovo', protože hudba byla taky nádherná. Nádherná hudba k nádherným, fascinujícím a zajímavým výškovým záběrům naší matičky Země doplněná o zpočátku poměrně plytký, postupně však zajímavý (i když hodně jednobarevný) komentář. Nedalo mi to, abych tenhle film v duchu trochu neporovnával s mou oblíbenou Barakou, která si vystačila beze slov a jejíž poselství mě oslovilo mnohem víc. Home také začíná úchvatnými obrazy přírody, také do nich postupně vnáší všelijaký nelad, neklid, až ošklivost a beznaděj (i když z výšky jsou esteticky krásné i ty záběry skládek a asfaltových písků a já nevím čeho všeho ještě). Ale tam, kde Baraka na konci nabídla jako východisko z civilizačních chorob duchovní útěchu (historie - tradice - víra - idealismus - odpoutání se od tohoto světa představ a klamu - vše je pomíjivé - my, celá naše planeta a všechno živé i neživé na ní, Slunce, vesmír...), tam Home nabádá ke vzdělávání malých černoušků, k šetření s vodou, k ekologickým elektrárnám a nepřímo i k vegetariánství (kdyby se na pastvinách pro dobytek pěstovalo obilí a jiné plodiny, nasytily by tyto mnohem víc lidí, než maso z onoho dobytka). Samozřejmě s tím souhlasím, také jsem svého času hodně nepříjemně prožíval a pociťoval plundrování a mrzačení naší rodné planety. Ale jako fatalistovi, který se na svět i na život snaží nahlížet s odstupem, jako pozorovatel, nepřipoutaně, rezervovaně, stoicky, je mi mnohem bližší idealistické vyznění Baraky, než praktické a angažované závěry Home. (23.11.2013)