Obsahy(1)
Publicistický cyklus o významných okamžicích československých a českých moderních dějin po roce 1918. Pořad vyrábí Redakce aktuální publicistiky zpravodajství ČT. Vedoucím projektu je zkušený dramaturg Čestmír Franěk, který připravuje pořad ve spolupráci s dramaturgy A. V. Polednem a Tomášem Brzobohatým. Režie pořadu se ujali Václav Křístek a Vítězslav Romanov. Moderátorem a hlavním scenáristou Historie.cs je novinář a publicista Vladimír Kučera. Příležitostně jsou do cyklu zařazovány i pořady věnované tématům z českých dějin od středověku po 19. století, jejichž scenáristkou a moderátorkou je historička Marie Koldinská. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (85)
Výjimečný pořad bez větších známek ideologizace, jakých je v současné dokumentární tvorbě čím dál méně. S některými subjektivními hodnoceními historiků by se samozřejmě dalo trochu polemizovat, ale ti 3 hosté včetně moderátora pana Kučery se většinou slušně a věcně usměrňují a jsou zářným příkladem demokratické diskuse, z nich by si měla vzít příklad velká část naší politické reprezentace. Pokud se kvalita pořadu a zvaných hostů z akademického zázemí příliš nezmění, 5 hvězd si u mě zaslouží. ()
Ať už je oficiálním tématem pořadu Habsburská monarchie nebo doba prvních přemyslovců, debata se nakonec téměř vždy vede o komunismu - a tom, jak byl špatný. Vladimír Kučera je ideologicky natolik přesvědčený, že to občas působí až nedůvěryhodně (a samozřejmě také směšně). Kdoví, zda nemá doma v pokojíčku tajný oltáříček s Leninem, Stalinem a Gottwaldem, ke kterému se po každém natáčení se slzami obrací: "Promiňte, já jinak nemoh´". ()
Kvalita pořadu samozřejmě stoupá a klesá s kvalitou pozvaných hostů, někdy bych dal pět hvězdiček, někdy i třeba jen dvě až tři (a například v dílu o Lidových milicích přirovnal jeden z hostů členy dnešních klubů vojenské historie k členům LM, za to bych mu dal přes h... ehm, odpad). Obzvlášť rád mám pak díly s Eduardem Stehlíkem, to je podle mě odborník na svém místě. Pořad jako takový je výborný nápad a záslužný počin, těší mě počet dílů a probíraných témat, a ač mám někdy jiný názor než diskutující hosté, pod těch pět asi jít nemůžu. ()
Díl o Valdštejnovi. Ať už jste si o něm něco přečetli nebo ne, bude sledování tohoto pořadu ztraceným časem. Probíhá to tak, že moderátorka klade hostům dotazy, z nichž je zřejmé, že není úplně nepoučená, ale na jejichž základě dostáváme od hostů jen nesouvislé recyklování v literatuře tisíckrát probraných trivialit. Hostům tento formát, jak se zdá, vyhovuje. Čili skoro hodina zbytečného plkání o něčem, co mělo být uvedeno v hutném úvodním bloku, na nějž by mohla navázat skutečná, zasvěceným odborníkem moderovaná debata. Problematik k tématu je dost (hosté se jich alespoň dotkli, ale nezdálo se, že by měli k valdštejnské tématice skutečně co říci). Já jsem naivně očekával, že zjistím, kudy se ubírájí valdštejnská studia od dob Janáčkových či Polišenského monografií, nebo že budu svědkem disputace o významu a zhodnocení této naprosto mimořádné postavy mezi Čechy. Místo toho úryvky z komické Daňkovy hry a jeden záběr z Českou TV nepochopitelně pohřbené hry Popel a hvězdy. Jedině vstup objevitele Valdštejnova podrobného horoskopu byl k něčemu dobrý, kdežto vstup historika vojenství dobrý být mohl, kdyby netrval minutu. Ostatně vévoda Frýdlantský, Meklenburský etc. by si zasloužil spíše dkumentární seriál. ()
Trocha na oživenie pamäti. Príbeh : Židia v protektorátu a v Slovenskom štáte. V roku 1939 došlo k rozdeleniu Československej republiky a tým aj k rozdielnym formám holokaustu. V Čechách arizácia židovského majetku bolo plne v nemeckých rukách a samotní Česi sa skôr snažili o podlomenie ich sebavedomia. Boli to rôzne zákazy, nesmeli chodiť do kín, divadiel, reštaurácii, boli vylučovaní z rôznych nákupov, nemohli chodiť po ôsmej von, do parkov a podobne. Nakoniec se po roku 1941 psychologické ponižovanie Židov začalo meniť vo fyzickú likvidáciu. Smutnú úlohu tu zohral Terezín, ktorého bránami prešlo okolo 140 000 Židov. V Čechách k pogromom po skončení vojny takmer nedochádzalo. V Slovenskom štáte si rasovú segregáciu vykonávali sami Slováci podľa pokynov z Ríše. Prvý transport odišiel 25.3.1942 z Popradu a do októbra bolo transportovaných 57752 židov. Slovenská vláda platila Nemecku za každého odsunutého Žida 500 ríšskych mariek. Tuka žiadal nemeckú stranu, aby podpísali zmluvu s tým, že za tento poplatok sa Nemci zaručia, že Židia sa späť už nevrátia. Toto Nemci odmietli. Vojna skončila a Židia, ktorí prežili sa vracajú domov, na Slovensku bolo obrovské množstvo arizátorov, ktorí sa takto získaného majetku nechceli vzdať a tak dochádzalo k pogromu (viď Topolčany). ()
Reklama