500 dní so Summer

Může být film, který si do úvodních titulků dá Reginu Spektor, špatný? Tenhle je přímo vynikající, především svojí lehkostí, s jakou podává nesčetněkrát zpracovanou látku vztahového idealismu vs. cynismu. Celý ten indie vibe se mi naprosto trefil do noty, až jsem si ve své nekritičnosti připadal jako nějaká mamina v zástěře, culící se u "odpočinkových" filmů Poledňákové. Dost jsem se v tom viděl a pravděpodobně si to pustím ještě asi tak pětsetkrát. (21.11.2009)

Růže jdou rudé, fialky modré... jdi do hajzlu děvko. I po druhém a ještě intenzivnějším shlédnutí mám se Summer stále pár nedorozumění. Ať se snažím sebevíc, tak tomu nedokáži přijít na kloub. Souhrn několika věcí, co jsem si z filmu odnesl, ale absolutně netuším, jestli mám nebo nemám pravdu. Sakra. 1. Špatně jsem pochopil 500 Dní se Summer, což ale nedává smysl, když jsem si to nehorázně užil, takže to mohu rovnou zavrhnout. 2. Špatně jsem pochopil Absolventa a nebo jsem přeci jen možná nepochopil dobře počínání Summer... Proč to sem vůbec pletu? 3. Holky jsou mrchy, ale stejně je milujeme nade všechno ostatní a jsme ochotni jim odpustit cokoliv (téměř... Heleno, you bitch). Pak je tu ale taky možnost, že přeci jen do ženského světa nevidím a ve skutečnosti je to úplně jinak! 4. Ten film je jako lék a to mi asi nikdo nerozmluví. Vidět to po rozchodu, tak by to určitě pomohlo a usnadnilo průběh následujících Dnů. Bohužel, díky tomu má snímek i svou stinnou stránku, jako třeba že... 5. Po filmu si člověk může hodně uvědomit a vykašlat se na partnerku/a, protože zkrátka život je svině a on/ona to do té doby neviděl/a. Výsledek? Jsem z toho na větvi (toho stromu nalevo od počtu dní). Zmítá mnou minimálně 500 různorodých pocitů a ani jeden z nich nedokáži určit. Jistě ale vím, že na tohle fenomenální dílo jsem čekal celý život! (23.11.2009)

Znáte ten pocit? Ten pocit, že celý svět si tančí společně s vámi? Ten pocit, že ta holka od vedle je ta pravá? Ten pocit, kdy chcete utéct před celým světem? Ten pocit, kdy nálepky či vztahy vám střihají křídla? Ten pocit, že konec se nemůže nikdy změnit v začátek něčeho nového? Ten pocit, kdy vzpomínky jsou jako opium? Ten pocit, že jste uvízli v pasti života a jediného člověka, který se vám to snažil říct, jste nakonec nenáviděli? Ten pocit, že druhého nemůžete milovat ani by jste se rozkrájeli? A znáte ten pocit, kdy se díváte na film a víte, že je to jeden z těch mála jedinečných filmů, kterému se podařilo všechny ty pocity vměstnat do své stopáže? No, znáte ten pocit? (01.12.2009)

Tak i přesně takhle se dá pomazlit s filmovými postupy. Jak na režisérské stoličce nebo pak ve střižně, tak už rovnou při psaní scénáře. Vztah dvou mladých lidí je tu totiž ukázán z kapku jiné perspektivy, takže žádné růžové brýle se naštěstí nekonají. Tvůrci jednoduše pojmenovávají to, co řada jiných před nimi nedokázala. Nebo nechtěla. Tržby, však to znáte.. Dospěle svěží a upřímně pravdivé vyprávění o vzplanutí vztahu/nevztahu mezi nesmělým Tomem Hansenem, nadějným architektem zakopávajícím se v reklamním braku, a Summer Finn, která k lásce přistupuje s cynickým odstupem. Ti dva si projdou tím, o čem bylo už mnohokrát vyprávěno, ale tady je řada "maličkostí" s přidanou hodnotou. Talentovaný Joseph Gordon – Levitt (nominace na Zlatý glóbus zcela zasloužená) skutečně v lecčems připomíná zesnulého Heathe Ledgera, každopádně minimálně talentem se mu hodně přibližuje (potkali se na začátku svých kariér v shakespearovské romanci Deset důvodů, proč tě nenávidím). Má v sobě slušnou dávku charismatu, jeho postava nikdy nepůsobí nuceně nebo nedůvěryhodně. Jen další hlavní role pro něj.. Životní energií přeplněná Zooey Deschanel je coby Summer rovněž postavou, kterou by jste chtěli znát. Pozitiv je ale celá škála. Snímek je výborný v drobných detailech, které dokreslují celou (mnohdy neveselou) situaci, má řadu výborných nápadů (kupříkladu sekvence Očekávání/Realita), chytlavých songů nebo jedno svěží muzikálové číslo.. Odteď budu doporučovat na každém kroku.. (25.01.2010)

V Hollywoodu někdo přijde na to, že ne každý vztah končí svatbou, děj jde vyprávět nechronologicky, film naplnit všelikými nápady pro zahnání nudy a ejhle... máme tu svěží, nový a invativní přístup k žánru, nebývalou originalitu a realističnost. Nebudu lhát, že mě některé scény "s všelikými nápady" nebavily - nákup nábytku, scénu po prvním sexu či očekávání/realitu vnímám pozitivně. Jde však o úspěch dílčí, který film jako celek nijak zvlášť neodvrátil od standardů žánru, který je mi až na vzácné výjimky velmi cizí. To jest: milenci jsou tupě vzdychající romantičtí nudaři polepení hesly o jejich zábavnoti, z úst vypouštějí hlubokonesmyslné fráze o životě či lásce, jejich sekundanti jsou zvykle komická, ale nikoliv vtipná stvoření (pekelná, předčasně duševně vyspělá mladší sestra, tupí kolegové z práce) a každá scéna zavánějící smutkem je doplněna o nějaký roztomilý prvek, jenž určitě musí vyvolat u diváka úsměv. Často přiblblý. O tolikrát komentáři zmiňovanou hořkost jsem ani nezavadil, tu mohou zažívat leda postavy, divák ne. Silné **. (19.03.2010)