500 dní so Summer

Film není ani příliš komedie ani romantický to především. Spíš by se o něm dalo mluvit jako o "vztahovém" filmu. Láska je tu jak pozitivní element, který nabíjí energií a dává člověku pocit, že vše je úžasné, tak negativní, který naopak může hodně bolet. Historie jednoho vztahu, kde se krásné momenty střídají na přeskáčku s depresí, je podána velmi zajímavě - nechronologicky. Jako když se člověk ohlíží zpět a znovu dokola se vrací k tomu co bylo: nejsou to souvislé vzpomínky v čase, ale momenty, které se nahodile cpou člověku zas a znovu do hlavy. Objevuje se tu spousta moc pěkných filmařských nápadů: cesta městem po první milování nebo srovnání očekávaného a skutečného patří k tomu nejlepšímu. Navíc oba hlavní představitelé skvěle hrají, především Joseph Gordon-Levitt je vyloženě vynikající. (27.11.2009)

Já vám nevím. Na komedii to nebylo příliš vtipné, na romantický film, který měl být jiný než ty ostatní, to bylo těm ostatním až podezřele moc podobné… A opravdu jsem měl co dělat, abych vydržel do konce s otevřenýma očima. Samozřejmě že to bylo milé a alespoň jednou se v ději pozná asi úplně každý, ale že by se jednalo o nějaký „něčím jiný“ počin, to si nemyslím. I to přeskakování v ději, které se zpočátku zdá být nápadité, mi připadalo jaksi zbytečné – čím vlastně příběh Toma a Summer obohatilo? Nebyly to náhodou jen obyčejné flashbacky, jen očíslované podle dní? Asi se v tom moc vrtám, já vím. Nicméně abych jenom nebrblal – ústřední dvojice byla opravdu sympatická (i na Josepha Gordona Lewitta, který mi ze začátku tím věčným usmíváním trochu lezl na nervy, jsem si zvykl), líbily se mi scénky alá Amélie z Montmartru (vtipné seznámení se s hrdiny, škoda, že se něco takového dělo jen na začátku), příjemně poslouchatelný soundtrack, jedna roztančená scéna (Han Solo!?) a postava "malé" moudré sestřičky. To je ale asi tak všechno. (21.01.2012)

„Tohle jsi například napsal minulý týden: Rozvíjej se poupátko, nejmilejší z květů a ty, běhno, jdi do prdele." Už začátek naznačuje, že nepůjde jen o další tuctovou romantickou komedii a pocit skvělého filmového zážitku vydržel (alespoň u mě) až do úplného konce. U 500 dní se Summer divák sice nemůže čekat přímo záchvaty smíchu (i když několik kvalitních hlášek či situací rozhodně stojí za to), naopak, místy to je pěkně hořké (ve vážných polohách však snímek rozhodně neselhává), ale takřka po celou dobu se prostě musíte usmívat, protože na tenhle kousek se jednoduše moc příjemně kouká. Ústřední dvojice snad ani nemůže být lépe zvolená a já se v tom naivním snílkovi Gordon-Levittovi alias Tomovi v lecčem poznávám (a Zooey je…prostě úžasná Zooey, ostatně kvůli tomuhle filmu jsem si ji vlastně tolik oblíbil). Vizuální a technická stránka je parádní, zvlášť hudba je naprosto super (velmi přesně se také trefuje do momentální nálady dané situace) a pár vychytávek či dobrých nápadů, jako třeba úvodní titulky s ukázkou dětství obou aktérů, ozvláštňující načítání různých dnů/fází oněch 500 dní na přeskáčku, ze scén např. optimistické ráno "po" nebo "očekávané a realita", fakt stojí zato. A přestože si nemyslím, že by se film sám pasoval do role nějakého rozdávače životních pravd či co, je bohatý na spoustu trefných situací, které mají se skutečností zatraceně hodně společného (i to otřepané „Pro jedno kvítí slunce nesvítí.“ sem prostě sedí), a to je přesah, který se mi na něm moc líbí. Stejně jako ta neobyčejná ATMOSFÉRA a výborný konec spolu se závěrečnou dokonale pasující písničkou. Zřejmě jsem se nechal poněkud unést metáním superlativů na všechny strany, avšak 500 dní se Summer si je podle mého rozhodně zaslouží. Summer: „Už měsíce jsme jako Sid a Nancy.“ – Tom: „Sid ale Nancy sedmkrát bodl dýkou. Ne vždycky se shodneme, ale já nejsem žádnej Sid Vicious.“ – Summer: „Ne. Sid jsem já.“ (11.04.2011)

Tak i přesně takhle se dá pomazlit s filmovými postupy. Jak na režisérské stoličce nebo pak ve střižně, tak už rovnou při psaní scénáře. Vztah dvou mladých lidí je tu totiž ukázán z kapku jiné perspektivy, takže žádné růžové brýle se naštěstí nekonají. Tvůrci jednoduše pojmenovávají to, co řada jiných před nimi nedokázala. Nebo nechtěla. Tržby, však to znáte.. Dospěle svěží a upřímně pravdivé vyprávění o vzplanutí vztahu/nevztahu mezi nesmělým Tomem Hansenem, nadějným architektem zakopávajícím se v reklamním braku, a Summer Finn, která k lásce přistupuje s cynickým odstupem. Ti dva si projdou tím, o čem bylo už mnohokrát vyprávěno, ale tady je řada "maličkostí" s přidanou hodnotou. Talentovaný Joseph Gordon – Levitt (nominace na Zlatý glóbus zcela zasloužená) skutečně v lecčems připomíná zesnulého Heathe Ledgera, každopádně minimálně talentem se mu hodně přibližuje (potkali se na začátku svých kariér v shakespearovské romanci Deset důvodů, proč tě nenávidím). Má v sobě slušnou dávku charismatu, jeho postava nikdy nepůsobí nuceně nebo nedůvěryhodně. Jen další hlavní role pro něj.. Životní energií přeplněná Zooey Deschanel je coby Summer rovněž postavou, kterou by jste chtěli znát. Pozitiv je ale celá škála. Snímek je výborný v drobných detailech, které dokreslují celou (mnohdy neveselou) situaci, má řadu výborných nápadů (kupříkladu sekvence Očekávání/Realita), chytlavých songů nebo jedno svěží muzikálové číslo.. Odteď budu doporučovat na každém kroku.. (25.01.2010)

No konečně. Už se zdálo, že rok 2009 bude bez pořádného romantického filmu, ale pak se objeví (500) Days of Summer a všechny (včetně mě) dostane. A čím? Především tím, že s divákem jedná jako s normálním člověkem, čili nemusíte mít strach, že to bude jen další tupá romantika s happy endem. Na to jsme ostatně upozorněni již začátkem filmu. Další věc, kterou si mě tento film získal, byla hudba. Ať už krátce (ale vkusně) vložená "She's Like The Wind" od Patricka Swayzeho, či další skvělé songy, které se mi dostaly pod kůži. Ale především tu máme fakt sympatickou dvojici, mezi kterými to opravdu jiskří, kterým tu lásku/nelásku fakt věřím. Jak jsem si kdysi o Josephovi myslel, že neumí hrát, tak to beru zpět, mimochodem… :-) A Zooey je více než okouzlující… každý její pohled je tak hypnotizující, tak krásný, tak opravdový. Zatraceně, takhle bych mohl psát další hodinu, ale vážně se mi nechce. Ještě akorát dodám, že nálepka Překvapení roku a Nejlepší romantický film roku 2009 se nehodí nikde tak krásně, jako tady. (15.12.2009)