Návrat Temného rytiera

Koniec ďalšej veľkej ságy, ktorú Nolan ustál so cťou. Sága v ktorej je Batman Begins expozíciou, The Dark Knight jadrom a Dark Knight Rises epilógom a aj preto nechcem jednotlivé filmy hodnotiť samostatne. Každý z nich je samozrejme iný a má svoje subjektívne kvality ale dohromady tvoria funkčný celok, v ktorom sa jeden bez druhého nezaobíde. Sklamanie z posledného dielu je na mieste snáď len z toho hľadiska, že Batman v ňom tentokrát neprekročil tieň komiksu, čo však mne osobne pri komiksovej adaptácii neprekáža. Po technickej stránke je to totiž stále výborná záležitosť, tentokrát aj dostatočne epická, emocionálna, s dobre zvolenými, písanými a zahranými charaktermi, vďaka ktorým je vlastne aj úvodný trochu dlhší rozjazd najlepšou časťou filmu. A Bane ako záporák typu "priamočiarosť a hrubá sila" nemá konkurenciu. (30.07.2012)

„No one cared who I was, until I put on the mask.“ Řekl to Bane, Batman, či sám Gotham..? Strach, Chaos a teď Bolest prostřednictvím drtivého vítězství epiky. Nolan v této žádané disciplíně objevil zcela neprobádané kouty vesmíru a protože sviští rychlostí světla, má pasažér ztíženou šanci zachytit pouhým okem jakákoliv tmavá mračna. Navíc, Chris se naučil akci i vyjádřit emoce a udělal tak poslední krok k vlastní komplexnosti - filmové to nesmrtelnosti. Jen jedna drobná, nepodstatná výtka, v které se shoduji se Sonnerym. Drobným gestem Alfreda na zahrádce kavárny to mělo skončit - představivost je totiž odjakživa ten nejvýkonnější vesmírný pohon.. Dodatek: Baneův chorál made in Zimmer je prvotřídně ďábelský, to hustilkou přifouknutý Hardy ostatně taky.. (27.07.2012)

Nolan to rozseknul a nakonec dovedl svého Batmana důstojně do finále... ale zdaleka ne tak vyváženě a setrvale kvalitně jako se mu to dařilo držet v prvních dvou dílech. Nedokážu pochopit, co přimělo poctivého architekta začít magořit způsobem motajícím Batmana, prapodivný anarchistický konstrukt jménem Bane alias svědomí naší směšné hnijící společnosti s ještě prapodivnějším a nerealističtějším modelem toho jak by to asi na tom Manhattanu fungovalo, kdyby se skutečně stalo to co v tomhle filmu, a nádavkem ještě regulérní úlet aka Scarecrow/Robespierre (včetně gigantického soudního stolce;)) a výsměch všem divákům v ratingu PG-13 (chrabří policisté se hrnou s holýma rukama úzkou ulicí proti militantním anarcháčům - jinak ovšem profesionálním zabijákům - s útočnými puškami a pár těžkými vozidly, a nejenže vítězí, ale těch několik heroicky padlých umírá zřejmě na infarkt, protože krev nevidno - a to je jedna z poměrně důležitých postav zabrána téměř v detailu...). Temný Rytíř byl inteligentním, temným a osobním thrillerem, kterému po stránce logiky nešlo nic vytknout. Tady se i přes nezvykle dlouhou stopáž musíme dívat na to, jak se hlavní hrdina zničehonic s veškerou výbavou (kterou předtím neměl) zhmotní na "nejnedobytnějším místě na světě", a ještě k tomu pronese stupidní buddy-movie hlášku... což jen tak BTW provádí v konfrontacích s lahůdkovým černou kůží obepnutým zadečkem Kočičí Slečny celý film, a rozhodně to ničemu neprospívá. Jenže věc má "z marxistického hlediska" ještě druhou stránku. A tou je - samozřejmě kromě brilantních hereckých výkonů Christiana Balea (dobře, u něj jen po lehce nadpoloviční většinu filmu), Michaela Cainea, Garyho Oldmana, Toma Hardyho (ten Baneův hlas je neskutečný) i Josepha Gordona-Levitta - to, že závěr v emocionální rovině naprosto dokonale funguje a dává divákovi (nebo alespoň mně) ten správný pocit comicsové osudovosti... a naděje. A co na tom, že se Nolan po zkušenostech s Inception rozhodl poslední Caineův záběr dovést do úplného konce, aby vznikalo méně pochybností:) Když zadunělo další z Zimmerových témat v posledním záběru v jeskyni, byl jsem ochoten odpustit Nolanovi úplně všechno... asi na pět sekund;) The Dark Knight Rises tak pro mě bude ukázkou dokonalého řemesla s občasnými trestuhodnými výkyvy v kvalitě scénáře, která sice (ta ukázka) nedosáhla mistrovské úrovně druhého dílu, ale přesto dovedla trilogii, která nemá ve světě filmu mnoho srovnání, do finále, jaké si zaslouží. 80% a nelituju ani jediné koruny za lístek do kina. (13.11.2012)

THE DARK KNIGHT RISES má určitě nejlibovějšího a jednoho z nejděsivějších padouchů všech dob (včetně Nolanovy Batman série), pro mě svojí hrůzou a takřka nesmrtelností srovnatelného i s monstrem z ALIEN. Ale koncepčně se TDKR nepovedlo tolik jako předchozí THE DARK KNIGHT, protože zatímco předchozí díl byla naprosto semknutá a ultimátní jízda. TDKR při svých 164 minutách nedrží zdaleka tak dobře dohromady a spirituální reunion Bruce Wayna je jednou velkou fackou divákovi, která nebyla nutná. (30.07.2012)

Ačkoli snímek TEMNÝ RYTÍŘ POVSTAL osobně považuji za Nolanův nejslabší, současně jej vidím jako velmi důležitý pro pochopení celé batmanovské trilogie v souvislostech Nolanova konceptuálního přistupování ke kinematografii. Jestliže totiž v ostatních filmech podřizuje náměty své poetice, v batmanovské trilogii podřídil svou poetiku námětu. V jejím závěrečném díle TEMNÝ RYTÍŘ POVSTAL přitom toto pojetí dovádí do podoby, kterou sice na jednu stranu lze - jak vysvětluji zde - označit za vnitřně rozpornou a film za strhující spíše v jeho v částech než jako celek, ale na druhou stranu jeho paradoxnost vyplývá z obdivuhodné ambicióznosti vypravěčského konceptu a zároveň nabízí nový pohled na celou trilogii coby debatu o superhrdinství. (23.08.2020)