Chi bi xia: Jue zhan tian xia

John Woo znovu dokazuje že vizuál a dynamické akčně explosivní scény opravdu umí, ale ve chvíli kdy má na straně "hodných" víc než pět lidí už přestává zvládat k těm scénám přidat dostatečně zajímavý a chytlavý příběh. Velkofilmový formát s uberepickými bitvami mu zkrátka nesvědčí zdaleka tolik jako komorní "jeden vs. všichni" a nejhorší na tom je že on sám si to uvědomuje také a tak se z chodu snaží dostat z jednoho stylu do druhého - takže celá armáda kladné strany je tady víceméně zredukována na zbytečný (a drahý) kompars, protože prakticky celou bitvu ve výsledku vybojuje parta subergerojů. Což by mohlo být sice hodně fajn, ale jen v případě že by šlo o hyperstylizovaný wu-shu film který si na realitu nehraje ani v nejmenším, ne film podle skutečnosti kde notnou část stopáže zabírá vymýšlení a vysvětlování válečné taktiky. Nicméně... pořád je to od Johna Woo... 7-8/10 (12.06.2009)

Epické vyvrcholenie jedného z najpútavejších historických filmov. John Woo kraľuje a vo finálnej bitke jasne dokazuje, prečo rozumie akcií, priateľstvu a láske viac ako ktokoľvek v akčnom žánri. Po prvom dieli postavy zbožňujeme. Každú nepriazeň osudu prežívame s nimi a rovnako sa s nimi tešíme keď sa vietor obracia. Rozdelenie na dve časti jednak umocňuje a prehlbuje emočné väzby medzi postavami, ale tiež pripravuje živnú pôdu pre finálnu bitku. Zároveň je to viac vrstvový film. Dozvedáme sa tu o čajovom obrade, Umeniu vojny - v praxi, máme tu trocha wu-xia, trocha holubíc a Kanešira a Tony Leunga. Uznávam, že Chow- Yun Fat trochu chýba, ale inak v sebe Red Cliff ako celok nazbieral všetky významné prvky čínskej kultúry a umenia. A tým myslím aj toho filmového. Pre mňa výborná vec, s parádnou hudbou, efektami a úžasným prostredím. A bezkonkurenčne najsilnejší historický film po naozaj dlhom, dlhom čase. (17.08.2014)

Až příliš dlouhý a rozvleklý klid před napjatě očekávanou finální bitvou, během kterého se taktizuje, špehuje, konverzuje, a princezna využívá více prostoru ke zbytečně vyčuhujícímu "románku", jsou důvodem faktu, že druhá část pro mě není tak návyková podívaná jako "prolog". Výrazný prvek prvního dílu - efektní bojové exhibice jednotlivých postav, je tu víceméně obětován ve prospěch týmové práce. Finální akce nepostrádá rozmáchlost, nápad a překvapení (vrchní stratég naplňuje očekávání), přesto mám po prvním zhlédnutí "epilogu" pocit, že jsem dostal méně, než jsem čekal, a postavy, s kterými jsem se v jedničce tak sžil, tu přišly o část své chemie. Další projekce jsou jisté, takže se uvidí... Prozatím 7-8/10. A Johne, to práskavé "trhání" grafických předělů obrazu sis mohl odpustit. (19.02.2009)

Ideální film pro "čajíčkáře", který nabízí jasnou odpověď na věčnou otázku kdo byl tím nejlepším fotbalistou všech dob. Malá nápověda - ani jeden z tria Pelé, Garrincha, Maradona to není. Osobně bych se rovněž vyvaroval zvolání toho typu, že Woo tímto redefinuje výrazy jako opulentnost, davové scény či megalománie, protože i přes veškerou výpravnost to stále vedle Bondarčukovi adaptace Vojny a míru vypadá, jako když si dvě děcka hrají za domem na dvorečku na vojáčky. Přesto jde o velký návrat Johna Woo. O tom žádná. (31.05.2009)

Jestliže se Johnův návrat z dobrovolného vyhnanství nesl již v prvním partu v neuvěřitelně omračujícím stylu, ze kterého mi spadla čelist během několika málo obrazů (navíc podbarvených jímavou hudbou Tara Iwashira), tak teprve druhým poločasem svého epického diptychu rozšiřuje slovníkové definice pojmů jako maximalismus, megalománie a opulentnost o proporce dosud netušené. Dá se říci, že Red Cliff je dílo fenomenální v každém ohledu, ale v podobných prohlášeních bych raději zůstal při povrchu zemském a nesnažil se obalamutit gravitaci jako neporazitelný čínský válečník. Předně by se dala vytýkat značná eklektičnost v užitých "tricích" (viz kamera letící s šípy apod.), které evokují snad všechny významné čínské historické eposy posledních let (obsahem a důrazem na taktiku ponejvíce Válku rozumu a cti, třebaže Red Cliff je - dle rozcestníků wooovské cesty - větší melodrama). Divák se k tomu může postavit dvojím způsobem: buď ho to odradí a rozladí, nebo naopak potěší a bude obě dvě části vnímat jako syntax postupů pro daný žánr a zem původu typických. Na obhajobu však musím poznamenat, že přes všechen efektní balast (který stejně zbožňuji) je Red Cliff dostatečně "wooovský" na to, aby naplnil očekávání každého, kdo se s oblibou rochní v detailech režijního rukopisu. Já mám ve svém postoji jasno. A jak se k tomu postavíte vy? :) // Největší změnou oproti prvnímu dílu je snížení počtu projevů solitérního "wu-xia" heroismu na nutné minimum. // K plné spokojenosti mi, čistě pro srovnání, chybí pouze znalost Wooových starších a méně známých "šermířských" a kung-fu snímků. (02.04.2009)