Zemský ráj to napohled

Tak neprávem podhodnocený film se na čsfd hned tak nepotká. Asi by se nejdříve slušelo připomenout, že scénáristka Tereza Boučková je dcerou Pavla Kohouta, tedy že mluví ,,zevnitř". Jistě, zobrazit disidenty jen jako sexuální štvance, a determinantu štvance politického odsunout někam na druhou kolej, to je velmi neobvyklý pohled a nezapadá do kánonu, jakým si tu představujeme točit o okolnostech kolem Charty 77. Proč ale zavedený kánon neporušit? Jistě se jednou dočkáme i sitcomu z období normalizace, proč ne tedy trochu kontroverznější pohled Terezy Boučkové a Ireny Pavláskové? Jak velký vlastně musí být onen časový odstup? Osobně mám silné výhrady ke scéně, kdy matka spolu se svými dcerami předvádí striptýzové vystoupení, což je sama o sobě tak zvrhlá představa, že i kdyby to byla nakrásně pravda a Tereza Boučková takovou situaci zažila, režisérka ji nejspíš měla se zdravou sebereflexí vystřihnout, jelikož je hodně neuvěřitelná. Zbytek filmu ale funguje a vztahy byly také součástí života disidentů. Lze samozřejmě mnohé namítat proti zobrazení dramatika (podobnost s Václavem Havlem je samozřejmě nabíledni) či hamletovského herce (Pavel Kohout se takto jistě neuvidí rád, i když je maskován prvky z biografie Pavla Landovského), ovšem jinak lze Zemský ráj to napohled akceptovat, i když určitě nedosahuje autenticity Špačkových Pout či třeba sugestivního PF 77 Jaroslava Brabce. Za analýzu by jistě stály pro režisérčinu tvorbu tak typické silné postavy ženské a mdlé až připrděné postavy mužské, proti tomu lze mnohé co namítat, ale paní režisérka asi takhle vnímá svět. Irena Pavlásková prostě točí ,,ženský film". Přesto si nenechejme tenhle film podobným vyhraněným rastrem zkazit a neberme celý projekt jen jako osobní vyřizování si účtů uvnitř klanu Kohoutových. Nadhodnocuji a dávám 4 hvězdičky, cca 50 procent si tenhle originální pohled nezaslouží. I když ,,mrazivá" není tahle komedie bohužel ani trochu... (01.01.2011)

Hrozně nevýrazný film, čistý průměr až podprůměr naprosto ve všech ohledech. Žádná zapamatování hodná scéna, vtip nebo cokoli navíc. Filmu navíc podkopává půdu pod nohama jeho televizní look, což mě překvapilo, poněvadž byl za kamerou Diviš Marek. Nebýt přítomnosti Gottovy nejlepší písně a skvělého Hartla, možná bych šel i o hvězdu níže. (02.01.2011)

UPC My Prime - Filmy z doby komunismu mám rád, a to jsem z té doby zažil opravdu jen minimum. Toto zpracování v podání paní Pavláskové bylo bohužel slabé. Jestli to mělo být komediální drama, tak kde zůstal ten humor? No a co se té dramatické stránky týče, tak až na posledních 20 minut (kdy se to začalo sypat), jsem nezaznamenal silnější momenty. Hlavní protagonisté (ještě díky bohu za toto obsazení) prostě existovali a spíše to vypadalo, jako by komunismus byla hrozná pohodička. Koukám, že většina (55% na kontě) si také myslí, že tento film se známé české režisérce zkrátka nepovedl. 65% (25.07.2016)

Kde domov můj, kde domov můj? Voda hučí po lučinách, bory šumí po skalinách, v sadě skví se jara květ, "Zemský ráj to na pohled!"... Za vlády totalitného režimu KSČ to v Československu ale žiadny raj veru nebol. Nesmieme na to zabúdať. Treba si to pripomínať. Hoci aj takýmito, nie moc kvalitne spracovanými, filmami. Irena Pavlásková je slabá režisérka. Dalo sa z toho vyťažiť oveľa, oveľa viacej. No nevadí, hlavne nezabúdajte, že komunisti boli strašné svine. ** (02.01.2011)

Vztahové drama ke kterému má film nejblíže (jako komedie mně to moc nepřipadalo) ve mně nezanechalo tolik, kolik asi zanechat mělo. Film mapující dva významné roky v naší historii (68, 77) prostě nemá žádný vrchol a proti sociálnímu zřízení se zde bojuje trochu uměle. Prostor pro emoce režisérka Irena Pavlásková dává minimální a přesto, že opět výborně pracuje s herci, nedokázala mně příliš svoje postavy přiblížit a sympatie k nim zůstaly takové nejednoznačné až odcizené. Události sledujeme z pohledu Marty Hánové, jejích dvou dcer a také pěkné řádky milenců, včetně jejího bývalého manžela, kteří jí projdou nebo neprojdou postelí a milují ji bud opravdově nebo jen platonicky. Herci se do svých rolí položili zdatně a složité party zvládli se ctí a Cibulková s Etzlerem mě bavili ze všech nejvíc. Poté co však s koncem etapy šedesátých let postava žárlivého Etzlera z vyprávění zmizela, tak se už v příběhu neobjevila ( znovu se objevila až v samotném závěru) adekvátní náhrada za něj. Rozhánění oportunistických sil a rozvracečů komunistického režimu Pavlásková jakoby vložila do postav fízlů a "stbáků" hlídkujících za dveřmi disidentů a tohle se jí povedlo opravdu hodně a pokaždé, když se na scéně objevili zjednat si pořádek, tak měl film náboj (scéna zásahu proti chartistům v bytě patřila k těm zapamatováníhodným). Horší je to s filmem jako s celkem. Rozdrobnění do určitých fází mu neprospělo a aby vzniklo celistvější dílo musela by Pavlásková oželet některé postavy v příběhu. To však neudělala a tím ztížila orientaci v nich, protože postavy ve filmu představují skutečné osobnosti, které mají jen změněná jména, ale ne všechny jsem poznal. Atmosféra tehdejší doby je navozená tak napůl a opět mně přišla umělá a například nebýt určitých dobových kulis a "moderních" vymožeností, tak bych 70 léta skoro nepoznal, ale na druhé straně jsem je ani nezažil. Film je neukončený a konec s teatrální scénou před věznicí se naprosto minul emocionálnímu účinku. Pavlásková měla vždy potíže se závěry svých filmů a tady to jen potvrdila. Obraz tehdejší doby přenesla do filmové podoby jen o něco líp než tragický seriál Vyprávěj. Od ní bych čekal něco více znepokojivého a provokativního. Bylo to takové celé moc umělé. (03.01.2011)