Zemský ráj to napohled

Vztahové drama ke kterému má film nejblíže (jako komedie mně to moc nepřipadalo) ve mně nezanechalo tolik, kolik asi zanechat mělo. Film mapující dva významné roky v naší historii (68, 77) prostě nemá žádný vrchol a proti sociálnímu zřízení se zde bojuje trochu uměle. Prostor pro emoce režisérka Irena Pavlásková dává minimální a přesto, že opět výborně pracuje s herci, nedokázala mně příliš svoje postavy přiblížit a sympatie k nim zůstaly takové nejednoznačné až odcizené. Události sledujeme z pohledu Marty Hánové, jejích dvou dcer a také pěkné řádky milenců, včetně jejího bývalého manžela, kteří jí projdou nebo neprojdou postelí a milují ji bud opravdově nebo jen platonicky. Herci se do svých rolí položili zdatně a složité party zvládli se ctí a Cibulková s Etzlerem mě bavili ze všech nejvíc. Poté co však s koncem etapy šedesátých let postava žárlivého Etzlera z vyprávění zmizela, tak se už v příběhu neobjevila ( znovu se objevila až v samotném závěru) adekvátní náhrada za něj. Rozhánění oportunistických sil a rozvracečů komunistického režimu Pavlásková jakoby vložila do postav fízlů a "stbáků" hlídkujících za dveřmi disidentů a tohle se jí povedlo opravdu hodně a pokaždé, když se na scéně objevili zjednat si pořádek, tak měl film náboj (scéna zásahu proti chartistům v bytě patřila k těm zapamatováníhodným). Horší je to s filmem jako s celkem. Rozdrobnění do určitých fází mu neprospělo a aby vzniklo celistvější dílo musela by Pavlásková oželet některé postavy v příběhu. To však neudělala a tím ztížila orientaci v nich, protože postavy ve filmu představují skutečné osobnosti, které mají jen změněná jména, ale ne všechny jsem poznal. Atmosféra tehdejší doby je navozená tak napůl a opět mně přišla umělá a například nebýt určitých dobových kulis a "moderních" vymožeností, tak bych 70 léta skoro nepoznal, ale na druhé straně jsem je ani nezažil. Film je neukončený a konec s teatrální scénou před věznicí se naprosto minul emocionálnímu účinku. Pavlásková měla vždy potíže se závěry svých filmů a tady to jen potvrdila. Obraz tehdejší doby přenesla do filmové podoby jen o něco líp než tragický seriál Vyprávěj. Od ní bych čekal něco více znepokojivého a provokativního. Bylo to takové celé moc umělé. (03.01.2011)

ZEMSKÝ RÁJ TO NA POHLED je kvalitativně na úrovni porna ze 70. let, ale na rozdíl od něj diváka nedokáže a nejspíš ani nechce uspokojit. Všechno špatně, ale protože tahle feministická redukce dějin a derridovská dekonstrukce disidentů dává sama divákovi náboje i se zbraní, aby si z ní mohl střílet, neudělám to. (19.11.2009)

45th KVIFF 2010 - CZECH FILMS 2009-2010 - České filmy 2009-2010 (Zemský ráj to napohled / AN EARTHY PARADISE FOR THE EYES / Zemský ráj to napohled) - Jen ukázka toho jak se před pár desítkami let žilo, ale nic hlubšího v tom nehledejte. Žádné poselství to v sobě nemá... - srpen 2011 - 25% (23.08.2011)

Když jdu na nějaký film do kina, tak k němu většinou napíšu i komentář. Protože ono přece jen jak se člověk vrací domů přes půl města mrazivou nocí a hovoří o právě shlédnutém díle se soudruhem či soudružkou, najednou se mu začne chtít své myšlenky sepsat a vykřikovat tím: Dívejte, co si o tom klenotu/průseru myslím já! No a přesně to teď zrovna neudělám, i když jsem původně chtěla. Hvězdičky zhruba zprostředkovávají můj názor, i když se tím nějak moc přesně nevyjadřuju. Chtěla bych jenom říci, že během zpáteční cesty ze Zemského ráje jsem plakala hořké slzy, proč jsem raději nešla do kina na Tři sezóny v pekle, což jsem měla původně v úmyslu. (11.01.2010)

Jsem už opravdu zoufale unavená ze všech těch českých filmů bez zásadnějšího sdělení a názoru, které nepatří na plátno, ale na televizní obrazovku. Cestou domů z kina hráli něco od Chinaski, nepřeladila jsem, ale bylo to poslední, co jsem toho večera potřebovala slyšet. Asi to nebude nejšťastnější srovnání, ale pravděpodobnost, že bych si je někdy mohla oblíbit, je zhruba stejně vysoká jako ta, že na příští film Ireny Pavláskové půjdu do kina ...a dobrovolně. Ne, že bych se místy nebavila, to ano… ne, že by nebylo nad čím se zamyslet, herecky taky nadstandard (Ondřej Vetchý byl opravdu kouzelný), zato Chlumeckého hudba, kterou jsem dříve tolik cenila, mi z hlavy vyšuměla obratem. Ale jedna velká hvězdička navíc za Jiřího Dvořáka v roli afektovaného otce: už dříve mi sedl v tv filmech Jiřího Stracha a domnívám se, že výraznější filmovou roli si zasloužil dávno. Nezklamal mne. Cením způsob, jakým se s tak zásadní rolí bez jakéhokoliv osobního exhibicionismu a se správnou mírou patosu vypořádal. Jeho trapně sebestředný pozér je skutečně plastickou a živoucí postavou, která budí zasloužené negativní emoce, věrohodným obrazem muže morálně ambivalentního a lidsky nedostatečného. A Dvořákův výkon je taky jediný důvod, proč jsem ráda, že jsem film viděla. (09.12.2009)