Obsahy(1)
Erotická tragikomedie o stárnoucí ženě, která chce vrátit čas. 55 letá Tamara má už dost mužů své generace, které vidí jako neustále rozumující, zatrpklé a zbavené všech ideálů. Podává si inzerát: Zralá, mírně zvrhlá žena, hledá chlapce od 18ti do 24 let. Přihlásilo se jí 650 chlapců….Od té doby nic jiného nedělá, než třídí inzeráty, vybírá si chlapce a setkává se s nimi. Záhy zjistí, že jim nahrazuje matku, učitelku sexu, léčitelku duše. Dokumentární film o babičce, která se musí vyrovnat nejen se stárnutím… (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (27)
LFŠ 2009: Jedním slovem zklamání. Myslím, že se slečna/paní režisérka měla jasně rozhodnout, co vlastně chce natočit, protože výsledný hybrid hraného filmu a dokumentu (pry tam byly asi dva autentické záběry) byl špatný. Myslím, že udělat normální hraný film a do titulků hodit známé "Podle skutečných událostí" by bylo nejlepší a nejmíň násilné řešení. ()
Dokument (místy zřejmě spíš hraná rekonstrukce), který je zajímavý hlavně jako svérázný sociologický výzkum. Jací lidé odpovídají na podobné internetové inzeráty? Zejména ti, kteří by v reálu sbalit holku nedokázali. Ztracené případy - slaboši i hulváti. Digitální kamera má problémy s tmavými scénami, kontaktní zvuk je občas na hranici srozumitelnosti a místy to vypadá, že hlavním hrdinou filmu je Tamařin kocour... ()
Kamoska mi ho doporucila, vraj sa nasmejem.Mala pravdu. A pri tom to vobec nie je komedia. Ale ja som jednoducho zo vsetkych tych typkov, co sa tam striedali nemohol, jeden smiesnejsi ako druhy. Na druhej strane bol zaujimavy pohlad na zrelu zenu, ktora strieda milencov ako na beziacom pase no napriek tomu som z nej nemal pocit ze sa sprava ako stetka. A ten dokumentarny sposob ma troska odradzoval ale nakoniec sa mi to celkom pacilo. ()
LFŠ 2009 Moc jsem nepochopil koncepci celého filmu a ani paní režisérce se nepodařilo mi jí vysvětlit. Je to opravdu dokument, je to rekonstrukce, hraný film, nebo co vlastně... Hlavně je to zábava a nejraději to vnímám jako mystifikaci, kdy si z nás všichni zúčastnění střílí a smějí se nám, že jim to "žereme". Do toho pojetí zapadá i to, jak paní Piussi vypráví o paní Tamaře, jak chodí na filmové projektce a domáhá se vstupu bez placení, nebao jak se prý tato ústřecní postava nejdřív od filmu distancovala, ale děti ji přesvědčili(!- třeba její konzervativní dcera?), že má protestů nechat. Možná jsem pouze paranoidní, ale tady si paranoiu celkem užívám:) ()
Podle mého názoru by dokumentární film měl rozvíjet diskuzi a pochopení mezi různými společenskými vrstvami. Pokud je takový film o člověku, který vybočuje z "normy", pak je strašně důležité, aby téma nebylo zjednodušováno a jeho zpracování příliš nerozdělovalo společnost na dvě skupiny: ti, co se na výsledný dokument dívají a vsugerovávají si, že vedou hodnotnější životy než lidé zobrazovaní, a pak ti, kteří jsou natáčeni a často slouží jako jakési loutky pro pobavení publika, které si tímto potvrzuje svou vlastní důležitost. Mám takový dojem, že přesně tímhle směrem Babička jde. Hrdinové zde jsou opravdu jen jakési postavičky, které slouží k našemu pobavení. S tímhle dokumentárním přístupem prostě nelze souhlasit, protože namísto služby společnosti a jejímu stmelování jí naopak rozděluje na "lepší" a "horší" vrstvy - což je největší zlo. Podobně omezeným filmem je taktéž opěvovaný studentský film 59-184-84. ()
Reklama