Vítejte v KLDR!

Děsivý dokument, který diváka vezme do úplně jiného prostředí, skoro jako vystřiženého z nějakého antiutopického díla (první na mysl mi přišel Equilibrium). Obří betonové bezbarvé stavby, ozbrojenci, odposlechy, absence úsměvů a projevů radosti, monumenty slavných vůdců, pravěká technika a vybavení, holé prázdné ulice a obrovské dálnice po kterých však nikdo nejezdí, ustrašení kolemjdoucí a všudypřítomná atmosféra strachu, který není vidět ale cítit z každého záběru. Film sleduje skupinku Čechu, kteří se chovají jako na zážitkovém zájezdu, občas mají fakt debilní kecy a někteří ani nechápou, že to, co je jim ukazováno, je prachsprostá a dost nepovedená Potěmkinova vesnice. Paradoxně nejvíc inteligentní názory a trefné hlášky má cizinec, který sotva něco vykoktá srozumitelně česky, ale ve výsledku se vyjádří inteligentněji, než všichni ti Moraváci dohromady. Zato dámu, která v jedné části prohlásí, že ji překvapuje, že se tam v tom KLDR vlastně nic moc neděje, že je to vlastně na pohodu země, do které by se i ráda přestěhovala, bych tam klidně nechal. Film, kterej bych povinně pouštěl všem těm diskutérům z novinky.cz, kteří oslavují zlaté časy komunismu a pamatují jen na to, že měli jistou práci a s trochou štěstí i džíny z tuzexu. (29.01.2016)

Rozhodně ne nezajímavý cestopis - necestopis, v němž nejde ani tak o realitu (a už vůbec ne tu skrývanou) současné bašty ortodoxních komunistických idejí, ale o její odrazy na docela pestré směsi figurek ze zájezdu. Takto zvolený koncept však předem nepočítá s vděčnějšími (konfrontantnějšími) okamžiky a ani sama režisérka se neodvažuje příliš zasahovat do interakce cestovatelů mezi sebou i mezi omezeně přístuopným okolím. Sama měla mnoho možností, jak dodat podnět k tomu, aby byla situace zajímavější a ne aby šlo o pouhé sledování reakcí turistů na několik skutečnosti vyplývajících z kulturního šoku. Nakonec stačí skoro osmdesát minut a člověk je unaven obdobně jako po návratu z obdobného leč dvojtýdenníjho zájezdu. (01.11.2009)

Lidé, kteří se smějí vojáčkům postávajícím u Pražského hradu s flintou (žel neznám přesnou značku a ráži :D) budou vyvedeni z míry, jelikož při sledování Vítejte v KLDR! zjistíte, co je vycepovanost. To hošící jsou jako armáda klonů z Lucasovy ságy o vesmírných válkách, ale jelikož tam vládne takový režim, nemůžu se tomu ani moc divit. Ale jejich sehranost je vážně geniální. Linda Jablonská ani nechce divákovi přiblížit místní kulturu, nechce líčit dopodrobna, ale vypráví zážitky z pohledu Účastníků zájezdu, kteří se snaží svoje pocity z výletu do "Nikdykde" předat nám, nezkušeným a světa neznalým lidem. Každopádně velký poznatek mám. Nejhorší zmrzlina je na hranicích mezi Severní a Jižní Koreou. Poklona... (19.07.2009)

Ač zajímavé téma a určitě veliká snaha - Vítejte v KLDR! toho moc neřekne. Do jisté míry to samozřejmě není ani chybou autorů, ale prostě nemožnosti ze strany "cenzury" KLDR. Přesto se nedokážu zbavit pocitu, že dokumentarista by mohl v takovémhle tématu trochu přitvrdit - takhle je to jen "pár záběrů" z KLDR. Na druhou stranu ani to není v tomhle informačním embargu moc a chápu i jak moc muselo být to "málo" těžké. Přesto jsem čekal větší sondu do téhle země. § 3 - Není možné vzdálit se samostatně od skupiny (07.02.2010)

Jako dokument o KLDR film selhává. I v několika krátkých odstavcích v průměrné encyklopedii se dozvíte více, na druhou stranu tvůrci patrně s určitými znalostmi diváka počítali a pouze se snaží ukázat, jak to na diskutovaném místě vypadá. K tomu už moc výhrad nemám, forma komentovaného zájezdu mě doslova vcucla (a jde asi o jediný způsob, jak tam v první dekádě třetího milénia natočit nějaký ten materiál). Průpovídky zúčastněných jsou místy trefné, místy ve své upřímnosti zábavné, ale například ty o prvních krůčcích na cestě k něčemu lepšímu mi přišly bezpředmětné. Obyčejný evropan vidí až absurdní absenci života, barev a jakékoliv potěchy duše. Na každém rohu oprýskané paneláky, neexistující billboardy, prázdné silnice a spěchající, mlčky procházející obyvatelé. Odcizenost a šeď totalitního světa možná potěší antiutopistické oko, ale vědomí reality jakékoliv pozitivní pocity zatluče do země. Všudypřítomné uniformy a propagandistické plakáty děsí... KLDR zkrátka není hezkou prázdninovou destinací, není ani hezkým místem pro život a závěrečný záběr na čistou, ale nekvalitní a hlavně prázdnou dálnici působí téměř postapokalyptickým dojmem. (08.12.2009)