Ivan Martin Jirous (23 Takes)
Obsahy(1)
Filmový portrét básníka, příliš silný otisk v tvárné paměti těla. Lyrický ateliér setkání, pokusu o sblížení, nečekaných konfrontací věcí a slov, naléhavý smyslový pocit, náčrt, náběh, zachycení něčeho, co pokračuje tím, že to končí. Jak popsat krátký intenzivní film složený z posbíraných jednotlivých obrazů, senzibilní a čistý snímek jemných doteků, šerosvitnou miniaturu, kde obraz i odraz splývají vjedno - portrét s pocitem, jeho tvář, její tvář. Ani cíl, ani cesta nejsou přímo dány - postava muže se rodí pro film, ale není v něm ani hrdinou, ani osudem, který odkazuje k abstraktní osnově, v níž se proměnil, a k nebezpečím, která odtud plynou. Zlomkovitost je tu vzpourou proti interpretaci, přetržitost jde proti němu jako textu a důležitým činitelem je tu ironie - lyrika ironie. Zdánlivě uzavřené výjevy jsou ve skutečnosti instrumentem, který rozbíjí člověka jako výpověď z jiných textů a v situacích mu dovoluje, aby se znovu stával a důvěrně byl. V polohách krajních, odstředivých, jakoby stále nahý. A možná to ani není portrét, spíš počitek, kdy se básník stává znovu tělem. Právě metamorfózou textu a těla je soubojem s mýtem básníka, a tak i fascinující prohrou, která bude dál jeho mytologii spoluvytvářet. Problematika jeho přítomnosti uvnitř filmu je tedy podvojná. Básník je významem zaručujícím přesah od intimity k přírodě, takto je svlékán a posunut, takový vyzývá zpět k prvotnímu jazyku, ale tam už se nelze vrátit, nelze být někým jiným. Slovníkové heslo, věta: Ivan Martin Jirous, básník, výtvarný kritik, umělecký vedoucí hudební skupiny The Plastic People of the Universe a v sedmdesátých a osmdesátých letech, kdy začíná užívat jména Magor, organizátor českého undergroundu, opakovaně vězněn, naposled odsouzen u okresního soudu v Jihlavě, dnes žije v Praze a na Vysočině v Prostředním Vydří, kde každoročně první víkend v červenci pořádá rockové koncerty. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (5)
Spíš 23 záděrů... Že byl Jirous undergroundista, bohém, člověk, který si nebral servítky a moc se s tím pravděpodobně nesral víme všichni, kdo jsme absolvovali maturitu z češtiny... Teda pardon, měli bychom vědět všichni... Ale proč se byť čtvrt hodiny mám dívat na něco, co můžu vidět i v laciný pajtě za rohem? Já nevím, jestli tady šlo o syrovost, nebo o předvedení Magora takového, jaký byl, ale je to otravný a vlastně totálně o ničem, i když jistou vypovídací hodnotu to má... ()
Poetizujúce čiernobiele zábery dohry jednej z pitiek básnika. Magor vstáva v nemocnici, chaosí, kamsi ide autom. Do toho zábery z obdobia, keď mal hrivu. Na koni, vo vode, na chalupe: v prírode. Ten istý človek bol navonok hulvát, no popri všetkom si zachovával pozíciu bojovníka za okamžité úprimné vyslovovanie názorov. Film vyvolal zvláštnu nostalgiu za jeho súkromnými i verejnými vystúpeniami - vždy dokázali zaujať a nadchnúť. Nezasväteným však dokument básnika nepriblíži - skôr odcudzí ako alkoholickú trosku. Tým, čo ho osobne či sprostredkovane poznali, prinesie táto spomienka možno príjemné chvíle. Na rozdiel od oficiálneho textu distribútora, ktorý hovorí o "vzbure proti interpretácii" si myslím, že obmedzená zrozumiteľnosť skôr pripomína tézu o zámernej výlučnosti komunity undergroundu a jej tvorby. Často je zámerne prístupná a pochopiteľná len tým, ktorí sú ochotní do tohto kultúrneho okruhu vstúpiť. 55% ()
Magora jsem snad ještě neviděl střízlivého. Tehdy byl hodně populární. ()
Ožrala blábolí v nemocnici a otravuje tamější personál. Ožrala hajluje na zastávce. Ožrala falešně vyzpěvuje jakési písně. Ožrala ukazuje holou panímandu a koupe se kdesi v rybníku. Ožrala týrá koně tím, že se na něm snaží jezdit, nedbaje svého obrovského břicha. Nevidím ani jeden důvod, proč by si snímek zasloužil vyšší hodnocení než odpad. ()