Stratené mesto Z

Mohlo to být výpravné dobrodružství filmového desetiletí. Temné, krvavé a tísnivé jako Kanibalové, ale profesionálně natočené a podané. Mohl to být i depresivní epos jako Aguirre, hněv Boží o honění se za vlastním přeludem. Mohlo to být kurva cokoliv! A on to nakonec byl jen sentimentální kýč s nádechem rodinného dramatu, kde si taťka se synem tváří tvář jisté smrti jen uspokojeně usmějí, dají si imaginárního placáka, mrknou na sebe a pronesou: "Stálo to za to", po objevení naprosto ničeho... Do prdele, námět byl tohle: "Světoznámý objevitel Fawcett se ztratil spolu s dalšími dvěma muži v džungli a už ho nikdy nikdo neviděl". Kdyby produkce předala toto zadání libovolnému dítěti a ne Grayovi, a to si pustilo jeden díl infantilního Vinnetoua, zaručeně by vymyslelo dobrodružnější zápletku než Gray za celou úmornou stopáž, kde se snažil směšně flirtovat s psychologií a vklouznout díky tomu divákovi pod kůži, přitom na konci filmu vyšel jen s mohutným usráním z jeho prdele. Ukázkový typ skvělého námětu, který když se předá do rukou průměrnému režisérovi/scénáristovi, výsledek je navzdory očekávání tristní. Film má spoustu chyb, ale pokud není schopen za dvě a půl hodiny ani na vteřinu přiblížit atmosféru nepropustného pralesa plného kanibalů, tak je fakt dost nepovedený. 60 % (10.07.2017)

„TO, CO HLEDÁTE JE MNOHEM VĚTŠÍ, NEŽ JSTE SI KDY DOKÁZAL PŘEDSTAVIT. VAŠE DUŠE NENAJDE KLIDU, DOKUD TOTO NOVÉ MÍSTO NENAJDETE. JE TO VÁŠ OSUD. PAK PŘINESETE SVĚTU OSVÍCENÍ...“ /// Zbytečnej a dlouhej úvod. Pak dobrodružná Bolívie… tenhle pobyt na čerstvým vzduchu s indiánama meloucíma kraviny, je o poznání zajímavější. Pak zpátky domů a zase jsme tady zbytečně dlouho… Gray se snaží vyprávět o životě a odkazu Percy Fawcetta a střídá (celkem rovnoměrně) lepší a horší okamžiky. Tu nudu sice dokáže vynahradit dobrodružstvím z výprav, nechybí 1. světová, ale…výsledkem je zdlouhavej životopis správnýho dobrodruha, kterej by určitě při jeho sledování chcípl nudou. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Stejnojmennou knihu, kterou v roce 2009 napsal David Grann, neznám. 2.) Jedu jen kusy podle skutečnosti. 3.) Thx za titule „num71 a majo0007“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ * (06.09.2017)

Pár nápadů dobrých (zoufalá žena odcházející do pomyslné džungle; ohně v osadě domorodců, symbolizující nedostižné "Zlaté město" i zkázu v rámci posedlosti), vizuál super, herci taky, atraktivní prostředí i příběh. No... a potom nesouznění. Příběhy o mysteriéznosti, ba až mystičnosti džungle mě lákaj, ale mam představy o podstatně větší působivosti - sorry. Životopis Percyho Fawcetta je navzdory dobrodružnému tématu suchopárný, nevyhnutelně přeskakuje celé epizody a pomáhá si repetitivními doslovnými zkratkami, což sice možná vykresluje obtížnost, nejasnost a nevděčnost hrdinova cíle, ale jako diváka mě to chvílemi uspávalo. Největší mínus je ovšem ten, že ze mně film nedokázal vydolovat žádnou emoci (což se třeba Prvnímu člověku povedlo náramně). Znovu už do téhle džungle asi nechci, přestože si ji člověk druhý den nepamatuje. (01.01.2021)

Režisér James Gray jako by ani nepatřil do současného světa. Takhle se filmy vyprávěly v 50. a 60. letech, v době přemýšlivých velkofilmů Davida Leana, tj. pomalu, rozvážně, s důrazem na vykreslení postav, s výrazným hlavním představitelem (charismatický Hunnam byl ideálním volbou). Dnešní zpovykaná děcka, odkojená ´Rychle a zběsile´, marvelovkami a podobnými blbinami na steroidech, nechť popojdou o dům dále, ty tohle neocení. Tady se upřednostňuje silný příběh, a tak to mám rád. __ PS: Charlie Hunnam je borec. Není v současnosti mnoho charismatičtějších herců, než je on. Doufám, že komerční neúspěch jeho posledních dvou filmů mu u producentů nezlomí vaz. (06.07.2017)

Ač jsem zpočátku měl pocit, že se dívám na film zpracovaný po vzoru snímků z poloviny minulého století, tak postupně jsem jej začal vnímat jako něco, co by klidně mohl natočit Werner Herzog. Ona tvrdohlavost, umanutost a zarputilost hlavního hrdiny byla neuvěřitelná. Jít přes překážky a obětovat vše pro dosažení vytčeného cíle se stalo pro Fawcetta jediným smyslem života. Pomalejší tempo dodalo snímku mysteriózní nádech a některé scény, především indiánský obřad, evokovaly Coppolovu Apokalypsu. Spojení obrazu a hudby dostávalo až magický rozměr. - Chtít něco znamená mít více, než mám. - Což nemusí platit jen pro hmotné statky, jak dokládá i tento příběh. Angus Macfadyen se natolik ponořil do své role, že z něj antipatie doslova sálaly. Malé cameo pro Franca Nera a Pattinson znovu dokazující, že umí být více než jen upír. (11.09.2022)