Apocalyptica: The Life Burns Tour

Koncertní záznam z Düsseldorfu dokazuje, že čtveřice finských cellistů je naživo perfektně sehraná. Navíc je zezadu jistí Mikko Sirén coby jednočlenná bicí baterie. Obecně mám radši Apocalypticu v této ryze instrumentální podobě, takže mi zpěv nikde nechybí. Po všech těch předělávkách Metallicy a Sepultury má nakonec největší nářez na svědomí klasik Edvard Grieg. Zvuk je parádní, obrazový záznam lepší průměr (90%). (28.05.2015)

Hudební orgasmus. (07.04.2009)

Čo by na tomto mohlo byť zlé? Hotové potešenie pre uši (aj pre zrak). (18.09.2010)

Geniálně brilantní. Co dodat? Hotový Apocalypticasmus. (22.10.2017)

Apocalyptica je pro mě jakýmsi kultem instrumentální muziky. Živě jsem tyto finské cellisty ještě neviděl, pravděpodobně ani dlouho neuvidím a tak a toto DVD se pro mě stalo jakýmsi symbolem vyznávání. Nádherné pomalejší písně (starší navíc doplněné bicími, které v původních verzích nebyly), energetické písně z novějších alb a jako pomyslná třešnička na dortu mé oblíbené "znásilnění cella" v Refuse/Resist. Německé publikum nebylo ani úplně mrtvé, a občas se ozvalo a samotná skupina hrála na skvělých křeslech. To vše dává dohromady dokonalou show. (28.02.2009)

Apocalyptica je velmi zajímavá skupina, která určitě umí. Path, Bittersweet, Life Burns, Somewhwere Around Nothing jsou výborný skladby, který mají svoje kouzlo. Koncert z Düsseldorfu má svoje kouzlo určitě také, ale když ho budete jen poslouchat, nic moc se nestane. Neni to žádná vizuální bomba, je to spíš takový komornější koncert. Bubeník určitě prospěl celému koncertu, některé skladby znějí lépe a zajímavěji. Na druhou stranu věci původně vokální (Life Burns, Bittersweet) znějí instrumentálně trošku hůř, ale to je asi věc zvyku. Na DVD poměrně dobrej zvuk, nálož klipů a dva minidokumentíky. 75% (11.10.2009)

Velký fanoušek Apocalypticy kdovíjak nejsem, vlastně nijak jsem se o ně nezajímal. Je sice zajímavé hrát metal na cella, ale raději preferuji klasické nástroje pro tento žánr. Naživo to není špatné, hodně se mi líbily rychlejší věci a covery od Metallicy, kterých je celkem dost, ale Refuse/Resist od Sepultury už je hodně tvrdá na to, že na cella to moc zahrát nejde. Velký bod k dobru díky angažování bubeníka, díky kterému zní skladby o dost plněji, a kterého jsem na některých starších nahrávkách postrádal. DVD: Pěkný obraz spolu s nekomprimovaným PCM stereem a nálož klipů, takže spokojenost. (05.01.2009)

Jedna z mých nejoblíbenějších skupin na turné s jedním z jejich nejlepších CD. Atmosféra metalového koncertu je taková normální, o headbanging rozhodně není nouze, prostě video stránka mně nějak extrémně nezaujala (přes kvalitní moderování Eiccy Toppinena). Písničkám, které znám z CD Plays Metallica for four cellos, spíš uškodilo přidání bicích, ostatní jsou ale prostě úžasné. Apocalyptica je rozhodně jedna z nejlepších skupin, které se v oblasti metalu dají najít a tenhle živák to jen dokazuje - i když ještě radši je mám ve studiových verzích. (23.05.2009)

Apocalypticu mám moc rád - krásný přírodní zvuk violoncella a drsné metalové ryfy, střídající se s jemnými melodickými pasážemi. Jejich verze hitů od Metallicy prostě nemají chybu. A když se k nim přidá Mikko Sirén, dle mnohých vůbec nejlepší bubeník na světě, může to dopadnout jedině skvěle. (16.06.2010)

Hudební géniové.Apocalyptica je odteď mezi mojima top 10 skupinama. (14.10.2012)

Výborně natočený živák z Německa, kde nechybí rychlé prostřihy mezi celky, polocelky a detaily zcela v intencích hudby, "v níž se pořád něco a rychle děje", takže režisér záznamu zaslouží respekt, protože tohle zvládnout chce velký cit, znalost i předvídavost. I hudební režie se povedla, zvuk je krásný, místy ostrý až řezavý a místy zase nádherně dřevěně (dá-li se to ještě u naefektovaných cell ještě říct) klenutý a přitom masitý. Bonusy jsou perfektní, klipy téhle kapely jsou spíš pro určitou skupinu lidí, ne pro všechny. Po zkouknutí hodnotím, že toto DVD mi v poličce nesmí chybět. (14.10.2012)

Pěkný zážitek, hoši do toho dávají vše a vysloveně si to užívají. Rychlejší věci nejsou nic pro mě (a takových je tam opravdu hodně :) ), ale nad Nothing Else Matters by člověk uronil i slzu, jejich podání je velice procítěné a excelentní, tohle jsou opravdu páni hráči, kteří mají violončela v malíčku. Zvuku v nekompresovaném PCM myslím taky není co vytknout (pak je tu ještě DD a DTS stopa). Zajímavé jsou i bonusy, je vidět, že hoši nad svou muzikou opravdu přemýšlejí. (17.12.2008)

Tomu se nedá nic vytknout. A ta křesla jsou fakt úžasná - mně to přišlo jako elektrické křeslo od Andyho Warhola v metalovém vydání:-) (03.03.2012)