Janov

Velmi nepovedený pokus o realistické drama, ve kterém nejenže se vlastně nic neděje, a není tu nic, co by odněkud někam směřovalo, ale navíc je to plné tu protivných, tu nezajímavých, figur, které občas provádí věci zcela nesmyslné a to často ve scénách poněkud samoúčelných.. zklamání ve všech kategoriích.. (22.10.2009)

Bez mučení se přiznám, že jsem neměl tušení, že je Janov jen krycím názvem a že se má Genova správně překládat do češtiny jako Spálené mosty. Asi odkaz na nějakou středověkou událost. Pravděpodobně válku. Ale k filmu; ten byl fakt zvláštní. Abych řekl pravdu, děj už jsem si za ty roky vůbec nepamatoval a postupně jsem přicházel na to, proč tomu tak je. Příběhů o vdovcích, kteří se po smrti manželky starají o své dcery, jsem už několik viděl, ať už ve formě dramatu nebo i jako drama říznuté humorem, a musím říct, že mi povětšinou sedly mnohem více, než tomu bylo v tomto případě. Atmosféra starého města byla perfektní a hodně toho zachraňovala, protože s dějem už to bylo horší. Pořád jsem čekal, že k něčemu dojde, že přijde něco významného, co celý příběh někam posune, ale nebýt závěrečných titulků, prošvihl bych takhle zřejmě i toho třiatřicetiletého hipísáka, který každoročně nosí hodným divákům dárky. 3*- (19.12.2021)

Colin Firth v roli otce dvou dcer, které přišly o matku. Poněkud smutný úvod je vzápětí zmírněn odchodem rodiny do Itálie, do prostředí kulturně hodně odlišného od amerického. Z filmu sice dýchá chmurná nálada, ale prostřednictvím prosluněného města u moře, s nadějí a pocitem bezpečí v závěsu. Všichni členové rodiny si po svém prožívají své truchlení a zacelují náhle vzniklé prázdné místo v životě. Není to ten typ filmu co vás zaručeně rozpláče, ale objevuje se v něm smutek, který je nutné prožít a jít a žít dál a nemarnit život sobě a bližním, kteří zůstali naživu. (15.02.2013)

Trochu mne mrzí, že jsem v takovém filmu viděla svého oblíbeného herce. Ale i to se někdy stává .. Příběh mne nezaujal, ale to snad proto, že jsem nevytušila jeho hloubku(pokud to tu hloubku skutečně mělo). Film samotný mne nebavil ani jako film, ani jako "umělecké dílo". Má pozornost se pomalu vytrácela už od prvních dvaceti minut a bohužel musím říct, že už si ji moc scén nezískalo a když už, tak jen na kratičký okamžik. Na druhou stranu ani začátek nesliboval nic, co by se podobalo trháku, tak jsem se lehce pronudila od začátku do konce, film smaži a více nepustím. (21.09.2011)

Kuvodivu zdaleka ne tak strašné, jak zdejší hodnocení napovídá; dobrovolně dokonce přiznám, že jsem uvažovala i o příznivějším hodnocení. Na Spálených mostech (osobně se mi líbí víc originální název Genova, ale budiž) je velmi kouzelná jedna věc: ten film vypadá velmi uvěřitelně. Nemá přesně definovaný bod v časoprostoru, kterého by chtěl dosáhnout, řada dějových linek je nakousnutá, ale nikdy úplně dovedená do konce. Hlavní hrdina tak za devadesát minut nevyřeší s konečnou platností svůj život, jeho hledání nové životní partnerky je komplikované (divák si nemůže být jistý - narozdíl od běžných romanticky orientovaných filmů - jestli si Joe nakonec najde cestu k staré známé, nebo jedné ze svých studentek) a problémy nejmladší dcery se přesunem do nového města o 180° nezlepší. Zatímco ostatním tato absence děje, zdá se, hodně vadí, já mám tento typ melancholicky pomalého vývoje příběhu podepřeného výbornými hereckými výkony velmi ráda a často mi takový film dá více, než typická pohádka o tom, jak pan xy po těžké životní ráně spojené se ztrátou partnerky ke štěstí přišel. Být tam méně nadpřirozena a epizodek spojených s útěkem nejmladší dcery, šla bych s hodnocením asi ještě výš. (12.07.2010)