Janov

Obyčejný, civilní a střízlivý příběh, který si na nic nehraje. Skoro jako bych sledovala osudy rodiny ze sousedství. Téma to bylo silné a k zamyšlení, ale bohužel se někam rozplynulo a není nikdo, kdo by věděl kam. Nedokázala mě uchvátit ani ta všude přítomná melancholie, která z filmu přímo přetéká až máte pocit, že se vám rozlije po obýváku. (04.10.2011)

Má vůbec Colin Firth ještě co nabídnout? Jediné, co se tu tedy ve skutečnosti nabízí, jsou fyzické přednosti W. Holland (je skutečně půvabná) a tajuplné uličky Janova. Všichni se jimi proplétají, snaží se vyrovnat se smrtí matky/manželky a začít nový život, daleko od domova, každý po svém. Snaha čiší z každého záběru, ale vychází vniveč. (15.09.2009)

Film mě naprosto vtáhl do (mně blízkého) italského prostředí. Vůbec mi nevadí slabší děj - toulat se romantickými uličkami Janova, nasávat pravou italskou atmosféru a navíc ve společnosti Colina Firtha je pro mě neopakovatelný zážitek. Tóny Chopinovy Etudy E dur prolínající se celým příběhem (dokonce i v pasáži s francouzským textem) jedinečně dokreslují atmosféru i pocit, který ve mně film vyvolal. Grazie! (25.01.2011)

Kuvodivu zdaleka ne tak strašné, jak zdejší hodnocení napovídá; dobrovolně dokonce přiznám, že jsem uvažovala i o příznivějším hodnocení. Na Spálených mostech (osobně se mi líbí víc originální název Genova, ale budiž) je velmi kouzelná jedna věc: ten film vypadá velmi uvěřitelně. Nemá přesně definovaný bod v časoprostoru, kterého by chtěl dosáhnout, řada dějových linek je nakousnutá, ale nikdy úplně dovedená do konce. Hlavní hrdina tak za devadesát minut nevyřeší s konečnou platností svůj život, jeho hledání nové životní partnerky je komplikované (divák si nemůže být jistý - narozdíl od běžných romanticky orientovaných filmů - jestli si Joe nakonec najde cestu k staré známé, nebo jedné ze svých studentek) a problémy nejmladší dcery se přesunem do nového města o 180° nezlepší. Zatímco ostatním tato absence děje, zdá se, hodně vadí, já mám tento typ melancholicky pomalého vývoje příběhu podepřeného výbornými hereckými výkony velmi ráda a často mi takový film dá více, než typická pohádka o tom, jak pan xy po těžké životní ráně spojené se ztrátou partnerky ke štěstí přišel. Být tam méně nadpřirozena a epizodek spojených s útěkem nejmladší dcery, šla bych s hodnocením asi ještě výš. (12.07.2010)

Jednoduchý príbeh o trágedii v rodine. Vo filme sa však nesnažia ísť niejak do hĺbky, nebodaj riešiť problémy od základu. Sú naznačované iba v náznakoch, poprípade zostávajú na povrchu. A samotný dej plynie len tak svojským tempom niečo ako "bezvetrie".Ale po zhliadnutí Spálených mostov sa mi v myšlienkách vracajú len tri ("nádherné") scény: úvodná-keď deti hádajú farbu auta, pohreb vs guľovačka a scéna na diaľnici keď sa Mary snaží prejsť cez dialicu na druhú stranu aby dobehla svoju mamičku. (05.02.2009)