Drak prichádza

Bruce Lee a jeho najlepší film. A samozrejme legendárna scéna v zrkadlovej miestnosti. Môžeme len ľutovať, že sa Bruce nenarodil o 40 rokov neskôr. Pretože dnes by po ňom siahol Tarantino a natočil Kill Bill 3. Takto si môžeme užívať jeho charizma len v nie veľmi prepracovaných kulisách a príbehoch. (11.11.2013)

15% - Ve světě, kde je největší ctností umět někoho pořadně zmlátit jsem se ocitnul fakt nerad. Snad je to tím, že mám jiné ideály, nebo je to tím že nemusím lidi, co do někoho kopou a hlasitě při tom piští, ale Drak přichází je pro mě pouze příběh několika omezenců, co se mlátí s jinými omezenci. Bruce Lee ve mně vzbuzoval tolik sympatie, že mi bylo úplně jedno, jestli rány dává, nebo dostává. Velmi špatný film, který ztělesňuje populární kult tupého násilí, a který Lalo Schifrin svou dobrou hudbou povýšil aspoň na jednu hvězdu. (05.12.2006)

Pod ochrannými křídly Raymonda Chowa natáčí americký herec čínského původu Bruce Lee úspěšný snímek Drak přichází. Divácké odezvy se ale již nedočkal. Jeho smrt roku 1973 vyvolala davovou hysterii. Šlo o první film v historii, kdy figuruje na plakátech čínské jméno před americkým. Lee tak jako osamělý hrdina (s touhou po pomstě) počátkem sedmdesátých let rozpoutává vlnu easternů do Evropy a Spojených států. (08.10.2006)

Máte-li slabost pro bojová umění, výborné choreografie soubojů, zde navíc vytvořené samotným mistrem Brucem Lee, pak byste si rozhodně neměli nechat tento snímek ujít. Legendární Bruce Lee rozdává rány s obrovskou energií, nasazuje svůj tradičně sebevědomý výraz obličeje a svými bojovými kousky činí opravdovou pastvu pro oči. Pro mě je drak přichází o hvězdičku slabší než Cesta draka, ale přesto jsem se velmi bavil. (26.12.2011)

Film, který vzbuzuje především jednu otázku – je legitimní hodnotit vysoce „umělecké“ dílo, které je sice veskrze špatné, ale má svojí přidanou hodnotu v neplánovaném zábavním efektu na diváka? (Zkrátka a dobře - zaslouží si třeba pět hvězd film, který je natolik příšerný, až se u něj celou dobu smějete?) Samozřejmě, například do díla velmi talentovaných tvůrců se neustále přidávají (jakoby sami od sebe) další a další vrstvy, další významy, možnosti čtení, které nebyly původně plánované. To se potom nezřídka stává, že sám umělec je často překvapen, co vnímavý čtenář/divák objevil mezi řádky (mnohdy s velmi zajímavým efektem – jeden příklad za všechny – když se Yann Martel bavil s jedním čtenářem o své brilantní novele Pí a jeho život, čtenář se ho zeptal „A opravdu je ten tygr, co s ním Pí pluje v loďce, Bůh?“ Martel se zarazil a koukal na něj chvíli s otevřenou pusou a poté řekl: „No vidíte, to mě ani nenapadlo.“ A od té doby prý už nemůže vnímat svou vlastní knihu tak jako dřív). Celkově na tomto principu není nic až tak zarážejícího – umění není přísnou vědou ani matematikou (jak by se to hodilo tolika filmovým teoretikům) – jeho přitažlivost tkví z velké části právě v tajemství, v nevysvětlitelnosti. Velká díla dokáží neustále překvapovat nejen své příjemce, ale také samotné tvůrce. Ne vše je v rukou tvůrce a je to tak dobře - věci jako vášeň a inspirace se naplánovat nedají. Na druhé straně podobného efektu „nechtěného“ jsme často svědky i u opravdu příšerných filmařů, kteří v naší post-postmoderní době (počet „post-“ si můžete libovolně rozmnožit dle vlastního uvážení) získávají pomalu patinu opravdu významných tvůrčích osobností. A tak jsme svědky takových paradoxů, že jsou vedle sebe řazeni Scorsese a Ed Wood či Bresson a Wiseau. Nic Proti Woodovi a nic proti Wiseaovi (jehož Room je ultra zábavný), ale já osobně jsem zastáncem spíše seriózního přístupu, který nebere míru talentu jako jakýsi kruh, ve kterém když dosáhnete ve svých dílech určité nadměrné míry debility, stanete na úrovni géniů. Shrnuto a podtrženo - ačkoliv jsem se u „přicházejícího draka“ vlastně velmi dobře bavil, je neoddiskutovatelné, že se jedná o veskrze příšerný film, v němž nic nedrží pohromadě - od zápletky, přes (neexistující) motivace charakterů, až po hrozivou hudbu, kung-fu moudra typu „přes svůj prst nevidíš měsíc (a proto mě nemůžeš kopnout)“ a špatné vykrádání žánrů, jež jsou příšerné už sami o sobě. Ty dvě hvězdy jsou tak nakonec hlavně za Bruce Leeho a Johna Saxona, kteří jsou jedinou opravdu kvalitní příměsí snímku. (25.10.2017)