Drak prichádza

Bruce Lee mohl být borec, jaký chce, ale nikdy mě nepřekoná v tom, že já jsem tento film na rozdíl od něj viděl. Jeho nesporný akční um byl totiž vykoupen daní nejvyšší - vlastním životem, kdy mu častá zranění udělala z mozku fašírku. Co se týče filmu samotného, tak akční scény byly luxusní. Všechno ostatní těžce kulhalo. Netroufám si říct, zda mě více sral totálně nesedící zvuk, který byl evidentně do filmu doplněn až v postprodukci dodatečně. Tenhle defekt nebyl obtěžující snad jen u všemožného pištění a skřehotání, či u ozvučení úderů. V rámci dialogů to bylo na poblití. Všechny neasijské vedlejší postavy byly k uzoufání špatně zahrané a snad i špatně napsané. Nejvíce mě iritoval ten negr s afrem, a to rozhodně ne z důvodu, že bych trpěl sklony k rasismu. Naopak hlásám, že každý by minimálně jednoho černouška měl doma mít. Příběh bylo taky jedno velké nic, ale to se dá u akčního filmu přežít, protože to není klíčovým aspektem. Opravdová one man show jednoho opravdového borce a akční ikony, která v sedmdesátých letech a možné ještě o chvíli později, musela být opravdu kultovním zážitkem. Dnes už se většina diváků nad snímkem jen lehce pousměje. Tohle je první film, který jsem s Bruce Lee viděl a vůči jeho postavě fakt všechna čest. Z každého záběru je cítit obrovská píle a snaha o naprostou preciznost a dokonalost. Velká škoda, že on je tím jediným tahounem. Lepší 2 hvězdy. (24.01.2020)

Nikdy som nevidel žiaden film s Bruceom Lee. To preto, lebo ázijské bojové umenia sú pre mňa rovnaká zábava, ako sledovanie curlingu na olympiáde. Nakoniec som bol ale veľmi milo prekvapený a to hneď z niekoľkých dôvodov. Očakával som tuctový turnajový film, kde to pri záverečnom súboji natre neohrozený hrdina bezcharakternému silnému súperovi a pred tým si prejde niekoľkými kolami až do finále. Enter the dragon miesi umenie východného boja s takmer až Bondovskou zápletkou a primieša sa sem dokonca aj Drsný Shaft. Je to vrchol ľadovca kung fu filmov, ktorý som chcel vidieť kvôli zaradeniu medzi 1001 filmov, ale ktorý nie som ochotný hlbšie spoznávať. To prenechám fanatikom typu Tarantina, ktorí o nich potom môžu natočiť nejakú poctu pre zainteresovaného diváka. (08.01.2013)

„Nepřítel má jen představy a iluze, za kterými skrývá svůj skutečný motiv. Když zničíš představu, zničíš i nepřítele.“ Od zahraniční kinematografie z jednotlivých zemí nechci očekávat pouze variace na témata, styl a příběhy, pro jaké bych klidně mohl zůstat v domácí tvorbě, ale také možnost spatřit filmy doopravdy z jiného světa, pro danou kulturu typické či v rámci ní kultovní. Tohle je moje první filmová cesta do Hongkongu a přestože bojové akční filmy nepatří k mým vyhledávaným, musím říct, že tato „cesta draka“ mě od začátku velice bavila, prostředí i zápletka mě plně vtáhly. Příběh o nekompromisně tvrdé pomstě v podání legendy Bruca Leeho nenese v sobě žádné triky, s jakými by mohli dnešní tvůrci podobný film zahltit, zato přímo autenticky sehrané tvrdé boje vlastním tělem... drsné údery pěstí, bolavé kopance, tradiční asijské zbraně, to vše pro vykonání jedné odplaty, vše vrcholící v naprosto brilantní „zrcadlové“ pasáži. U některých skřeků a výrazů hlavního hrdiny asi nešlo jinak, než občas i pozdvihnout koutky úst směrem nahoru, ale přesto mám k tomuto filmu respekt a za ten zážitek se skvělou atmosférou a fascinujícími souboji dávám silné 4 hvězdičky. Hudba Lalo Schifrina také výborná. 85% (viděno v rámci "Challenge Tour 2021" – 30 dní se světovou kinematografií) (14.03.2021)

Film, který vzbuzuje především jednu otázku – je legitimní hodnotit vysoce „umělecké“ dílo, které je sice veskrze špatné, ale má svojí přidanou hodnotu v neplánovaném zábavním efektu na diváka? (Zkrátka a dobře - zaslouží si třeba pět hvězd film, který je natolik příšerný, až se u něj celou dobu smějete?) Samozřejmě, například do díla velmi talentovaných tvůrců se neustále přidávají (jakoby sami od sebe) další a další vrstvy, další významy, možnosti čtení, které nebyly původně plánované. To se potom nezřídka stává, že sám umělec je často překvapen, co vnímavý čtenář/divák objevil mezi řádky (mnohdy s velmi zajímavým efektem – jeden příklad za všechny – když se Yann Martel bavil s jedním čtenářem o své brilantní novele Pí a jeho život, čtenář se ho zeptal „A opravdu je ten tygr, co s ním Pí pluje v loďce, Bůh?“ Martel se zarazil a koukal na něj chvíli s otevřenou pusou a poté řekl: „No vidíte, to mě ani nenapadlo.“ A od té doby prý už nemůže vnímat svou vlastní knihu tak jako dřív). Celkově na tomto principu není nic až tak zarážejícího – umění není přísnou vědou ani matematikou (jak by se to hodilo tolika filmovým teoretikům) – jeho přitažlivost tkví z velké části právě v tajemství, v nevysvětlitelnosti. Velká díla dokáží neustále překvapovat nejen své příjemce, ale také samotné tvůrce. Ne vše je v rukou tvůrce a je to tak dobře - věci jako vášeň a inspirace se naplánovat nedají. Na druhé straně podobného efektu „nechtěného“ jsme často svědky i u opravdu příšerných filmařů, kteří v naší post-postmoderní době (počet „post-“ si můžete libovolně rozmnožit dle vlastního uvážení) získávají pomalu patinu opravdu významných tvůrčích osobností. A tak jsme svědky takových paradoxů, že jsou vedle sebe řazeni Scorsese a Ed Wood či Bresson a Wiseau. Nic Proti Woodovi a nic proti Wiseaovi (jehož Room je ultra zábavný), ale já osobně jsem zastáncem spíše seriózního přístupu, který nebere míru talentu jako jakýsi kruh, ve kterém když dosáhnete ve svých dílech určité nadměrné míry debility, stanete na úrovni géniů. Shrnuto a podtrženo - ačkoliv jsem se u „přicházejícího draka“ vlastně velmi dobře bavil, je neoddiskutovatelné, že se jedná o veskrze příšerný film, v němž nic nedrží pohromadě - od zápletky, přes (neexistující) motivace charakterů, až po hrozivou hudbu, kung-fu moudra typu „přes svůj prst nevidíš měsíc (a proto mě nemůžeš kopnout)“ a špatné vykrádání žánrů, jež jsou příšerné už sami o sobě. Ty dvě hvězdy jsou tak nakonec hlavně za Bruce Leeho a Johna Saxona, kteří jsou jedinou opravdu kvalitní příměsí snímku. (25.10.2017)

O kvalitě tohohle.. filmu mi mluví fakt. že jsem ho teď viděl asi potřetí (asi) a to aniž bych si to pamatoval. Teď, při třetím zkouknutí, si totiž vzpomínám, že jsem to viděl poměrně nedávno a už tehdy jsem si říkal, že jsem to už viděl. A přesto jsem si to vůbec nepamatoval. Hopsá se tam, lacině imitují údery, příběh typicky akčně-hongkongsky pitomoučký. Ve spojení s hudbou to spíše vyznívá na prostoduchý pokus o kopírování tehdejších Bondovek. Tvrďácké xichty a hustokrutěpřísné afro. Tentokrát si to hodnocení snad už zapamatuji. ~~~ 1,5* (24.06.2012)