Réžia:
Takaši MiikeScenár:
Šógo MutóKamera:
Nobujasu KitaHudba:
Naoki ÓcuboHrajú:
Šun Oguri, Takajuki Jamada, Meisa Kuroki, Júsuke Izaki, Hisato Izaki, Jú Kojanagi, Šunsuke Daitó, Haruma Miura, Gó Ajano, Kenta Kiritani, Júsuke Kamidži (viac)Obsahy(1)
Příběh začíná zhruba osm měsíců po skončení prvního filmu. Genjimu se blíží promoce na Suzuranu, ale věc, kterou musí vyřešit, je konkurence jiné školy - Housen Gakuen. Neboť příměří, jež do té doby přetrvávalo, bylo zrušeno. V čele s dravým Taigou Narumim Housen Gakuen zahajuje totální útok na Suzuran. Navíc Genjimu se stále ještě nepodařilo sjednotit vlastní školu kvůli tajemnému Linda Manovi. Jak si tedy poradí s tímto útokem? Stejné obsazení jako v jedničce nás vítá do dalších krvavých bitek! (Zíza)
(viac)Videá (1)
Recenzie (38)
Zatímco v prvním díle Miike s nadsázkou reflektoval principy žánru chuligánských šónen mang, zde odhaluje jejich schematičnost tím, že jí nastavuje nezakalené zrcadlo a předkládá divákům ryze mechanický řetězec atrakcí. Dvojka Crows Zero tak jen ukazuje, že vše již bylo řečeno v prvním díle a druhý je pouze bonus na generování zisků; byť z řemeslného hlediska naprosto dokonalý. ()
Na pokračování jsem se už dívala s vědomím, že tohle není můj žánr filmu (u jedničky jsem ještě nevěděla, co čekat), ale zajímaly mě spíše role Oguriho a Miury. Oguri opět potěšil, ta role Genjiho mu opravdu sedne. Miura byl spíše zklamáním, protože se zaprvé jedná o jeden z jeho starších počinů, takže jde vidět, že mu hraní ještě tolik nejde, a za druhé, jeho role tam byla menší, než jsem čekala - v podstatě se tam jen několikrát mihnul. Na druhou stranu mě tam ale z té konkurenční školy Housen zaujal Kaneko Nobuaki v roli Narumiho. Dělal úplně stejný dojem, jako když jsem ho viděla v Buzzer Beat. Tenhle typ role drsného bad boye mu očividně sedne, otázka však je, nakolik by zvládnul něco jiného (uvidíme později, jestli se dostanu ještě k něčemu, v čem hrál). Celkově na mě dvojka Crows Zero dělala dost podobný dojem jako první díl - všechno je to hlavně o bojích mezi delikventy ze dvou škol. Chápu, že jde hlavně o efekt a o tu stylovost, koneckonců závěrečný souboj byl opravdu dobře provedený a čišel z toho adrenalin. Jenže já osobně za tím od začátku do konce viděla jen bandu školáků, kteří si hrajou na drsné dospěláky a rvou se v těch svých rozbitých školách (které jim sotva kdy poskytly nějaké vzdělání) v podstatě pro nic. Tenhle pocit jsem ze sebe nemohla setřást jak u jedničky, tak u dvojky, a myslím, že je to ten hlavní důvod, proč si mě Vrány nikdy nezískaly. Přijde mi to až příliš absurdní - btw, kdo jim vůbec na konci udělil ty absolventské diplomy, na které je tam na konci záběr? Raději mám filmy a seriály, které jsou aspoň o něco bližší realitě (možná i proto se mi z delikventského prostředí víc líbil Gokusen). Malá lahůdka na konec - všimněte si, jak Oguri po finálním souboji vypadá s monokly na obou očích jako panda :D Musela jsem se tomu zasmát. ~(3,2★)~ ()
Zklamání? U mě se nekoná. Ano, je to o něco horší než jednička, ale jen o malinkou píď. Hudba, souboje, lidé - všichni tu jsou. A mají stále ty své kvality. Jediné, co mi vadilo, bylo to, že jsem se pořádně nevyznala v některých soubojích; zřejmě roztržitou kamerou, ale jinak? Pořád je to pro mě adrenalinový film, kterej to umí pořádně roztočit. Pěkně se všichni vykoupali v krvi. Navíc se mi líbí, jak si muži vyřizujou účty, jak jim stačí rvačka k uzavření přátelství, k vyřešení problému. "Není nic špatného na tom být vrána. Když to porovnáte s chudáky ptáky v kleci, kteří zapomněli létat, Vrány jsou mnohem lepší. Být Vrána je dost dobré i pro mě." První a poslední písnička, ta samá písnička, suki desu! :-) ()
Zpočátku mě to neoslovilo tolik, jako první díl... přecejen méně humoru a akce už nejsou tak neokoukané. Navíc se mi předtím hodně líbila linie s Kenem, kterou zde prostě už nic nezastoupí. Každopádně už jen kvůli závěrečné bitce sledování vůbec nelituju. Tam je to takovej nářez, že se mi to skoro chce hodit do jednoho pytle s jedničkou. ()
Stará známa parta je späť. Na jednu stranu je fajn, že Miike vie vytvoriť prostredie a stále spraviť postavám dostačujúci background a vytvoriť si tak vlastnú japonskú verziu Fight Clubu. Ale mimo hlavnej motivácie, ktorá vlastne ťahá celý film a ktorá je sama o sebe veľmi slabá a prostoduchá, film nemá čo ponúknuť. Vzťahy sú mdlé, presahy takmer nulové a celá ta akcia je tiež po chvíli pomerne ťažkopádna. A aj tá dĺžka tomu veľmi nepridá. Je to škoda. Páči sa mi veľmi súčasná japonská kinematografia, ktorá má tendenciu prekračovať klasické žánre a ukazovať odvrátenú stranu japonskej kultúry. Čoraz viac si ale myslím, že tým, že je Miike tak všestranný a že točí ako na bežiacom páse, tak sa mu vo filmoch strašne stráca osobitosť. Ťažko dopozerateľný priemer. ()
Reklama