Crows Zero II

Zpočátku mě to neoslovilo tolik, jako první díl... přecejen méně humoru a akce už nejsou tak neokoukané. Navíc se mi předtím hodně líbila linie s Kenem, kterou zde prostě už nic nezastoupí. Každopádně už jen kvůli závěrečné bitce sledování vůbec nelituju. Tam je to takovej nářez, že se mi to skoro chce hodit do jednoho pytle s jedničkou. (22.06.2011)

Ten finální souboj je neskutečná pecka, má skvělou choreografii, a i když je velmi dlouhý, rozhodně neztrácí náboj. Takashi Miike je neskutečný šílenec a nebojí se výzev. A je to dobře, protože mu to prostě vychází. Ano, je to dost podobné prvnímu filmu, ale ten mě nedokázal tak skvěle strhnout jako druhý díl. Miike je prostě šílený génius a já mu to žeru. (19.06.2015)

Zklamání? U mě se nekoná. Ano, je to o něco horší než jednička, ale jen o malinkou píď. Hudba, souboje, lidé - všichni tu jsou. A mají stále ty své kvality. Jediné, co mi vadilo, bylo to, že jsem se pořádně nevyznala v některých soubojích; zřejmě roztržitou kamerou, ale jinak? Pořád je to pro mě adrenalinový film, kterej to umí pořádně roztočit. Pěkně se všichni vykoupali v krvi. Navíc se mi líbí, jak si muži vyřizujou účty, jak jim stačí rvačka k uzavření přátelství, k vyřešení problému. "Není nic špatného na tom být vrána. Když to porovnáte s chudáky ptáky v kleci, kteří zapomněli létat, Vrány jsou mnohem lepší. Být Vrána je dost dobré i pro mě." První a poslední písnička, ta samá písnička, suki desu! :-) (15.11.2009)

Po monstrózní bitce se Serizawou se Gendžimu omylem podaří rozpoutat válku s konkurenční bitkařskou střední školou Housen, která do té doby udržovala se školou Suzuran příměří kvůli tragické události z let před nástupem Gendžiho na Suzuran. Druhý díl Crows zero se nese v trochu vážnějším duchu, chybí tu komiksová nadsázka a spíš než soutěživost tu mladíky proti sobě žene nenávist. Tak jako se Gendži a jeho parta blíží maturitě, tak se i děj filmu a jeho postavy blíží spíš dospělejším otázkám a musí čelit tomu, že mlátit se hlava nehlava na střední nejde donekonečna a jednou budou muset chtě nechtě dospět. Tohoto se týkají dějové odbočky s Gendžiho otcem, bývalým studentem Suzuranu Kawanišim a taky i hlavní děj filmu a kam až se dostane soupeření mezi Suzuranem a Housenem. Chybí tomu už prostě taková ta hravost a je to sice dospělejší, ale ne úplně a působí to trošku nedotaženě. Další změna oproti prvnímu dílu je méně dynamické pojetí bitek, jednodušší choreografie a taková odtažitá kamera, protože v prvním filmu byl pohyb kamery mnohem pohybovější v těch bitkách a víc to diváka vtáhlo. Toto osekání se ale nahrazuje větší brutalitou a větší krvavostí, kdy už je divákovi málem líto těch hodných milých chlapců ze suzuranu jakou dostanou nakládačku od přesily plešatých Housenek. Celkovým dějem je to ale taková pomalejší verze prvního dílu, takže pochopitelně se čeká i na nějaký ten finální střet, který je tu docela velký a dlouhý, ale bohužel díky odlišnému pojetí bitek to mohlo být mnohem lepší, takže přinejmenším se to vykompenzuje větším počtem Housenkáčů ke zbití :). A nechybí ani song od Street Beats, který mimochodem v úvodních titulkách k druhému dílu předznamenává trochu "dospělejší" náplň příběhu, nechybí nějaké ty vtípky, ikdyž trošku laciné občas a očividně jen aby to nebylo tak suché, a samozřejmě nechybí Lindaman, který je skoro jak maskot těchto dvou filmů o Gendžim, Serizawovi, Izakim, Makisem, Tokiem a celou jejich partou na škole Suzuran :). Ale když se u jedničky ještě dalo uvažovat mezi pětkou a čtyřkou, tak tady to je jen ta čtyřka už. (29.12.2010)

Stará známa parta je späť. Na jednu stranu je fajn, že Miike vie vytvoriť prostredie a stále spraviť postavám dostačujúci background a vytvoriť si tak vlastnú japonskú verziu Fight Clubu. Ale mimo hlavnej motivácie, ktorá vlastne ťahá celý film a ktorá je sama o sebe veľmi slabá a prostoduchá, film nemá čo ponúknuť. Vzťahy sú mdlé, presahy takmer nulové a celá ta akcia je tiež po chvíli pomerne ťažkopádna. A aj tá dĺžka tomu veľmi nepridá. Je to škoda. Páči sa mi veľmi súčasná japonská kinematografia, ktorá má tendenciu prekračovať klasické žánre a ukazovať odvrátenú stranu japonskej kultúry. Čoraz viac si ale myslím, že tým, že je Miike tak všestranný a že točí ako na bežiacom páse, tak sa mu vo filmoch strašne stráca osobitosť. Ťažko dopozerateľný priemer. (19.11.2017)