Sucker Punch

Sucker Punch je akoby kombináciou dekadentného muzikálu a tupej videohernej adaptácie. Stojí na príbehovej kostre odohrávajúcej sa v „realite“, z ktorej si odbieha do muzikálových čísiel (videoherných levelov). Príbehová kostra však nefunguje a je tu iba preto, aby držala pokope odskoky do fantazijných akčných úletov. A tieto úlety, v ktorých hrdinky likvidujú nacistov, ninjov, drakov a orkov z Pána prsteňov či robotov z Ja, robot, nefungujú dlhšie než prvých desať minút, pretože sú iba vizuálnou exhibíciou bez akejkoľvek inovácie. Dokonca aj s Tarantinovym Kill Bill sa tu nájde podoba v stavbe scenáru – ale Tarantino je holt „trochu“ lepší scenárista než Snyder – jeho príbehová kostra bola jednak pevnejšia, a hlavne ju jednotlivé epizódkové odskoky ešte rozvíjali. To, z čoho je zlepený Sucker Punch, je samoúčelné, nezmyselné a o ničom. Popkultúrna zlátanina, ktorá musela zaváňať jasným prúserom už na papieri. (24.03.2011)

Kvůli tomuhle filmu jsem se tady po roce zase přihlásil! Chci změnit ošklivé hodnocení tohohle filmu! Pro mě film roku! Na tenhle film jsem si zašel hlavně kvůli Emily Browning, kterou už delší dobu obdivuji, a jsem do ní velmi zamilovaný. Jeden z nejlepších filmů, co jsem kdy viděl! (31.03.2011)

Zacka Snydera mám velmi rád za Watchmeny a Úsvit mrtvých. Naopak ho nemám rád za výplachovou Třístovku. A Sucker Punch je mnohem horší než Třístovka, zaplať pánbůh, že jsem na něj nešel do kina. Tohle je fakt nesmyslná pubertální fantazie, která se však tváří, že nějaký smysl má. Nejsem ale schopnej vyargumentovat, proč si myslím, že se tak jen tváří, neboť mě tentokrát nebavilo jakýkoli smysl v průběhu sledování hledat, a už vůbec mě nebaví o tomto filmu následně přemýšlet. A ani ta akce není příliš strhující. Fail mamutích rozměrů. (18.06.2011)

Vlastne sa mi to páčilo, aj keď nie som rozhodne cieľovka (vekom ani pohlavím). S poslednou vetou (resp. záverečným monológom) spätne jednotlivé zložky filmu do seba zapadnú a v mojicj očiach potierajú kritiku filmu v rovine "onanistického audiovizuálneho besnenia v kontraste s príbehovou a charatkerovou prázdnotou". Je pravda, že ak separujeme akčné segmenty veľmi rýchlo sa dostaneme k počítaniu Snyderových inšpirácií - tak z vlastnej predchádzajúcej tvorby, ako aj z bohatej knižnice videohier, anime, mangy, sci-fi&fantasy (a nie, nekorešpondujú so žiadnym vlhkým snom z mojej mladosti). V kombinácii so zvyškom však výborne zapadajú do zvoleného štýlu a celý film pôsobí prekvapivo kompaktne, čo je bezpochyby podmienené aj faktom, že ide rýdzo o prvý Snyderov autorský počin na poli scenára. Očividne úmyselná prostoduchosť deja (aj napriek existencii viacerých rovín príbehu), postáv a záverečného odkazu je zábavnejšou multiplikáciou Twilight zamerania na určitú divácku základňu. Btw....najzábavnejšímm momentom filmu bol pre mňa spodok tanečného úboru Babydoll....tie "modre plavky" totiž nedali nespomenúť na staré dobré komunistické časy, kedy spolužiačky na základke na hodinách telocviku nosili takmer identické "modré čudo"... :) (30.03.2011)

Vizuálně uhrančivá popkulturní demence. Až si budu chtít zahrát počítačovou hru, zahraju si počítačovou hru a nebudu ztrácet čas celovečerním experimentem, který má jedno zcela zásadní minus - chybí mu interaktivnost. Proč se koukat na významově vyprázdněný a bezobsažný, téměř dvouhodinový, videoklip, když nemůžete ovlivnit jeho děj? Vždyť jedině o to přece v počítačových hrách jde, proto může být dějová složka klidně přitažená za vlasy. Fenomén kinematografie ještě není ve vývojovém bodě, kdy bude médium filmu plně interaktivní a divák bude hrát film jako dnes hraje běžnou videohru. Zack Snyder je možná vizionář, jestli ale ano, pak opravdu hodně předběhl dobu... Sucker Punch tak nejlépe vystihuje jedno slovo - samoúčelnost. (04.07.2011)