Adam a Otka

V celku idylicky laděný příběh určený převážně pro dětského diváka. Ale i sem se dostala trocha té agitace. Je patrné, že počátkem sedmdesátých let měli soudruzi problémy s vystěhováváním z periférií, které se rozhodli zbourat, aby měli kde postavit mnohem komfortnější bydlení - paneláky. Aby posílili svou tézi, nechali si jí notně podpořit filmaři. Domky byly prezentovány jako chátrající vlhké objekty nevhodné pro bydlení socialistického člověka. (Stejný motiv najdeme Jak utopit doktora Mráčka nebo Okres na severu.) I to patřilo ke koloritu doby a je zde věrně zachyceno. Ovšem fousatému Bróďovi to slušelo a děti působily velice přirozeně. Pěkné jsou snové pasáže neodmyslitelně patřící k dětským filmům. Zdeněk Liška opisoval tak trochu sám od sebe, jsou patrné hudební motivy, které použil u majora Zemana. (24.04.2015)

I přes poměrně krátkou stopáž si režisér našel čas na dlouhatánské pasáže, ve kterých se v podstatě nic neděje, jen jsou provázeny typickou Liškovou hudbou. Jak už napsal gruzdej, atmosféra socialismu je vystižena dokonale. Uvědomělá Dvorská tak trochu pohrdá Brodským a označuje ho za podivína proto, že se nechce vystěhovat ze svého domku, který stojí v cestě výstavbě paneláků. Oko divákovo je potěšeno hezkou Schallerovou, aby bylo vzápětí znechuceno zjištěním, že tahle kočka chodí s Jandákem, kterého lze charakterizovat mnohými přirovnáními, bohužel však žádnými kladnými. Nepomůže ani, že se na konci rozejdou, protože ona kvůli tomu brečí místo aby jásala, no toto. Brabec je i přes svůj relativně mužný vzhled v chlapáckých postavách nepřesvědčivý od dob, kdy tak krásně ztvárnil hysterickou paní Zemanovou. A taky váhám, nakolik je tohle film vhodný pro děti... Furt je jim vtloukáno, že nemají skákat cizím osobám na bonbón a nikam s nimi nechodit, ale tady se Adam s Otkou klidně nechají odvézt z nádraží na sídliště úplně neznámou osobou a když teta není doma, neváhají a klidně jdou s Brodským k němu domů pod průhlednou záminkou prohlídky sbírky hodin. A nic se jim nestane. (06.06.2013)

Vypadá to, že Jaromír Dvořáček četl úplně jinou předlohu než já. Pro mě byla kniha Bohumila Říhy přímočaré dobrodružství s několika jednoduchými charaktery a jedním postupně odkrývaným tajemstvím. Pan režisér v ní naopak viděl fantazijní cestu do dětské mysli. Tu se pokoušel evokovat téměř lyrickou atmosféřou, která se ovšem na pražském sídlišti buduje sakra těžko. Snažil se statečně a zbytečně, protože dlouhé mlčenlivé pasáže spíš nudí, než aby navozovaly kýženou náladu. Nepomohla mu ani hudba Zdeňka Lišky, která by se hodila kamkoliv jinam, ale sem opravdu ne. (18.02.2022)

Knížku už si skoro nepamatuju, ale film ano. Dneska jsem si ho připomenul. Vždycky mě fascinovala ta obrácená logika, jezdit na prázdniny do paneláku. Já jsem totiž taky jezdíval z vesnice na prázdniny za tetou do paneláku. Akorát že do opičí rokle (Ústí nad Orlicí), takže letiště a podobný "entertainment" nepřipadal v úvahu. I dneska tenhle příběh (hlavně kvůli atmosféře a relikviím) stojí za to vidět. (31.12.2014)

"V Praze nejsou víly." Dedinské dietky na prázdninách v hlavnom meste. Naivne riskujú keď nasadnú Augustovi na korbu a vlezú Brodskému do baráku určeného k demolícii, ale v harmonickej normalizovanej realite sa im nič nestane. Aj betónová paneláková džungľa je vcelku idylická, vo výťahu stláča gombíky Schallerová s Kornovou platňou pod pazuchou, trhovkyňa ochotne poskytne zľavu, akurát miestni detskí rovesníci trochu zapárajú v rámci príjmacieho rituálu. Ako decko by ma premiera poetiky asi trochu nudila, ako dospelec oceňujem dobové zábery a atmosféru. Milé. (04.11.2022)