Bournov odkaz

Neurážajúci, ale miestami nudný a nezáživný rip-off, ktorému Jeremy Renner rovnakou mierou nepomáha, ako neubližuje. To Edward Norton, za bežných okolností veľmi nepríjemný chlap, je fajn; do bourneovského univerza bez problémov zapadol. Rozhodne však nepoteší otravná hysterka Rachel Weisz a tradične bourneovsky nezrozumiteľný scenár. Akcia mdlá, hoci originálna (áno, dá sa to navzájom pekne skombinovať). Renner je smoliar: síce je v Avengers, tam ale patrí k otloukánkom bez mimoriadnych schopností, mal striedať Toma Cruisea v sérii Mission: Impossible a nevyšlo mu to a jeho pokus o striedanie Matta Damona v bourneovkách sa zasekol pri jednotke. Diváci snímku neprijali zle (rozpočet 125,k celosvetová tržba 267), i tak sa ale nepokračovalo. (14.01.2017)

Odkaz Jasona, odkaz Greengrasse? Nenechte se vysmát. I přes to, že snímek díky zručné režijní stavbě uteče jedna dvě, nedaří se Gilroyovi zamaskovat fakt, že to nejpoutavější již bylo řečeno před ním. Aaron se snaží (všichni herci jsou skvělí), na svého předchůdce ale nestačí, ani když zabíjí hasicím přístrojem nebo hřebíkem. Nebo obojím dohromady. Plus ty nejlepší a nejmrazivější pasáže filmu se zde odehrají vždy, když je na scéně Rachel Weisz (vyvraždovačka, motorka). Nový Bourne tak není vyloženě akční film, nýbrž bravurně natočené krimi s farmaceutickou zápletkou: hrát tam Clooney s implantovaným posilovačem fyzické síly, spletu si film s Michaelem Claytonem 2. A nebyl bych sám. (07.08.2012)

Bourneův odkaz mi jen ukázal, kolik jsem toho (nejen) z Bourneova ultimáta (po) zapomněl (což je samozřejmě můj problém, ale na druhou stranu mě alespoň „vysvětlovací“ pasáže nestihly začít nudit). Inu, někdy si Bourneovu sérii budu muset „sjet“ pěkně celou. Tak či tak, asi nikoho moc nepřekvapí, že Bourneův odkaz je nejslabším dílem, to se zkrátka dalo čekat. Pozitivní ovšem je, že nezaostává o moc. Člověk se pochopitelně musí smířit s jiným titulním hrdinou, ale právě v případě Crosse, resp. Rennera to (alespoň u mě) nebylo vůbec těžké. Fandit jsem mu začal okamžitě a díky slušně odsýpajícímu ději ruku v ruce s povedenou akcí jsem se bavil po celou dobu. Sice se sem tam našla krapet úsměvnější scéna (sestřelení letadla, nepovolání posil do baráku, závěrečná akrobacie na motorkách), ale zas to nebylo nic tak fatálního. To, co mi na filmu přišlo nejslabší, byla vztahová linie ústředního páru, kdy to při nemálo scénách nepěkně dřelo. Naštěstí ne tak, aby mi to lezlo krkem. Celkově film vidím na slušné 4*. (06.10.2016)

Po dvojce, která byla precizní ve své odtažité dokumentární formě a trojce, která se dokonalost pokoušela dohnat ještě výše a selhala na ní, se Bournův odkaz vrací k čistě filmovému přístupu, což je jednoznačně dobře, protože jinak moc nového nepřináší. Pravdou nicméně zůstává, že Gilroy není idiot, řemeslo okoukal dobře, umí přijít s novými nápady (v rámci možností), umí vykouzlit výtečné kamerové blbůstky a kdyby trochu přidal na tempu, mohlo by se to i pomalu začít blížit Bournovu mýtu. Takhle to zůstává v jiné hvězdičkové sféře, ale špatné to není, naopak... (20.08.2012)

Priemerná klasifikácia u mňa prevláda v prvom rade preto, lebo som žiaľ podvedome neišiel na nového Gilroya, ale práve naopak, na dodatkového Bourna. V tejto súvislosti to zjavne nevychádza, nič predmetné sa (okrem zmeny interpretačnej filozofie) do trilogických highlightov nepridáva, bezbranosť vo vytvorení významovo osožného sequelu sa za pilulky schováva a skôr než sa dostavia kinetické úryvky odvolávajúce sa na Greengrassa, nejedna oprávnená domnienka o zbytočnosti sa vynára. V rade druhom si popri spätnom obzretí do rozvíjajúceho sa portfólia tohto zručného (už nielen) pisálka dovolím tvrdiť, že ide zatiaľ o jeho najslabší kúsok, ktorý je síce zas formálne ošéfovaný, no na rozdiel od elegantne kamuflovaného a dôvtipne odohraného mariáša (s pružnou percepciou naračných finesov v) "Duplicity" alebo chirurgicky chladného, ale predsa fenomenálne (zžieravo) spracovaného "Michaela Claytona", nijak extra inovatívny. Moderné retro, ktoré má najbližšie k Limanovmu "Bourne identity", kedy sa pretínajú klasické postupy špionážných sedemdesiatok a trend telesnosti/kontaktnosti novodobých akčňákov. Je to taká implicitná pastiš, kde-tu sympaticky trúfalá i šantivá, sem-tam divne strnulá, umrtvená a (pri spáchaní slovakistického barbarstva) neutrálne nenudná, inu spisovne, obyčajne zábavná. (13.11.2012)