Réžia:
Viktor TaušScenár:
Viktor TaušKamera:
David ČálekHrajú:
Viktor Tauš, Mikuláš Křen, Milan Mejla Hlavsa, Vanda Hybnerová, František Černý, Saša Rašilov nejml., Jiří Schmitzer, Eva Turnová, Jan Vozáry, Jan Pokorný (viac)Obsahy(1)
Viktor Tauš se rozhodl vyrovnat se svou dvouletou narkomanii tím, že natočí film o své cestě tam a zpátky. Kanárek je o různých podobách drog - americkém filmu, rockové muzice a heroinu. Společně s hrdinou prožíváme bohémský život mladých filmařů, šokující erotické zkušenosti a první drastické pokusy s drogou. Od původního frajerského experimentu s ním pak procházíme peklem a očistcem. K návratu zpátky může pomoci dobrý kamarád, ale také vůle začít znovu od začátku, odpustit těm, kteří se (snad) na něm provinili, uvědomit si, že hlavní vinu na všem nesu já... (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (75)
Zajímalo mě téma o kterém tenhle film vypráví. Autobiografická zpověď filmaře...jakási forma terapie skrz kameru...ale i přesto tomu filmu něco schází, má prázdná místa. A těch je celkem dost. Posledních 30. minut je výborných, ale ty celý film nezachrání. Co ocenuju je výborná kamera, obrazová stilizace a střih...i Tauš jako herec neni špatnej a na vysračkovatělé české poměry originální film.... ()
tak českej trainspotting se nepovedl,ale...bylo by škoda,kdyby to zapadlo. Hlavně ta Mejlova loupež zápalek! ()
Mám tenhle film rád, Viktor je i přes svou topornost velký sympaťák a Schmitzer zahrál svoji dokonalost. Závěrečná katarze mezi otcem a synem je krásná a dojemná jak má být. ()
Těžkou žlučí hořkne tento snímek prohnilý dávkou od základu...finančně nenáročný, psychicky kousavý... ()
"Mami, kdo je to kretén? .. To je takovej člověk, kterej pořád filmuje..." Taušova asi reálná zpověď. Mně ale jednou stačí. ()
Ta hvězdička je za Hlavsu. ()
3 za Mejlu... ()
Viděl jsem to poprvé, když mi bylo asi 13. Doteď mám následky, ale pouze pozitivní. Ten film mi opravdu přirostl k srdci, i když není úplně nejlépe natočeny, není úplně nejlépe zahraný... ale právě i v tom mi dost připomíná "the little thing called love" a život obecně... Díky pane Tauš ()
Druhá půlka lepší než první. Vhodné jako odstrašující příklad pro potenciální feťáky. Mejla a Vozáry. ()
blbej film z dementní doby okořeněnej permanentní felací mejlovi hlavsovi ()
Mezi klady patří kamera, střih, Mejla, Schmitzer a záběry z léčebny. Zápory jsou nepřehledný a občas málo uvěřitelný děj a to, že hlavní postava pohrdla MILFkou. ()
Když jsem tenhle film viděl poprvé, tak jsem měl chuť mu dát i pět hvězdiček. Nebudu zastírat, že mě zdejší hodnocení docela štvou. Ale není se čemu divit - je to za a) český film a za b) experiment, a v dnešní době je v módě na tohle nadávat (i když pokud se někomu opravdu nelíbí, neberu mu to). Podle mě se tenhle film skutečně povedl. Viktor Tauš tu předvedl, že má talent. Syrový styl tu není nucený a prvoplánový, ale opravdu na místě a některé situace mají svoji specifickou poetiku. Hodně mu pomáhaji i brilantní herecké výkony takřka všech zůčastněných. Podle mě jeden z nejpůsobivějších poroevolučních filmů vůbec. ()
Viktor Tauš není umělec formátu,který by mne osobně oslovoval.Jedna hvězda za přímočarost a miniaturní hvězdička tvůrci,že přes všechny hnoje,co zažil,žije plnohodnotný tvůrčí život v Americe s Evou Jeníčkovou.Moc hezká paní...!Druhá hvězda je jistá pro Mejlu Hlavsu!!!R.I.P. Mejla! ()
Nevím proč je tak moderní a populární u umělců závislost na čemkoli a pak velký comeback a příběh na titulky, jak ten či onen, ta či ona nad tím zvítězili. Asi, že mají lidi rádi dobré konce. Ovšem mnohem rozumnější, byť bez dostatečného potlesku a slávy, je si s drogami či alkoholem nezačínat. S tím jedním vůbec, s tím druhým opatrně. Film možná má odrážet atmosféru tématu, o němž Viktor Tauš točí. Působí totiž, jako by se štáb pohyboval v permanentním rauši. Posedlost Quentinem Tarantinem mi v tomto případě přijde už trochu patologická, škoda, že si z něj nevzali příklad ve více věcech. Za ním totiž stojí dřina a úporná práce i ve chvílích, kdy mu život umělecky házel klacky pod nohy. ()
Ojedinělý experiment. ‚Sex, drogy a rock&roll‘ devadesátek očima jednoho ‚rockera‘, co spad na dno. Anarchie (rozflákáme popelnice a budem nezávislý, jou), ryzí amatérština, Žlutej pes, Tarantino, cígo v hubě, psychedelie v sépiové, hlášky, kterým stejně nerozumíte (doslova a neobrazně), banda filozofujících primitivů, chaos, heroin a klišé, Nohavica, něžné pohlaví nahoře bez celkem 2×? (přečtěte si anotaci a zasmějete se), děj nula, téměř dokumentární kamera, Schmitzerova facka na probrání (půl bodíku za ni), Bohnice a víra, vole! Jo a Tarantino, už jsem ho zmiňovala? Nejprve sledujeme Tauše, jak běhá po Praze a natáčí kraviny a plácá kraviny. O životě, filmech, násilí i drogách. Chce natočit drsnej dokument o policajtech. V další fázi se střetává se skutečným světem násilí a propadá drogám. Asi u něj k nějakému prozření dojde, neb o Tarantinovi už nepadne ani slůvko. Kdyby se mě někdo zeptal o čem to bylo, řeknu o hovně (teď by se hodilo dát tomu za pět a krásně podtrhnout ten paradox, ale to fakt ne). Jinak FAMU se nezapře, kameramanský výkon předbíhá dobu o pár let - je to točený jak mobilem :-D. Celou dobu jsem si lámala hlavu – chronologicky – za á nad tím, co to má být, za bé co z toho nakonec vyleze a za cé proč proboha někdo tohle točil. Feťák, co se prostřednictvím autobiografického filmu chce vyrovnat se svou narkomanií? To by mě nenapadlo, ale je to originální a mnohé to vysvětluje. Tauš tedy hraje sám sebe a točit prý začal ještě před tím než do toho spadl. Řekla bych, že to posouvá výrok „podle skutečných událostí“ někam dál. I tak se můžem jen dohadovat, co tím chtěl básník říct. Nejspíš prostě takový náhled do autorovy výjimečné duše, která je ve svém nezměrném egoismu (pro drogově závislé příznačném) přesvědčená, že má světu co říci. A možná má. Jen asi ne mně v tuhle chvíli. Mě tento film vyléčil z: nikdy nevíš, čím ten člověk prošel, víš jak musel být nešťastný, aby vše zahodil (...)??? Na nynější: fackovat to od rána do večera! Herecké výkony půl na půl, od velmi přesvědčivých až po ty hodně trapné. Druhá půlka bodu je za skvělé Portishead. ()
Kanárek je na režijní debut šestadvacetiletýho týpka uctihodným počinem. Je třeba v otázce toho tarantínovského zbožšťování brát na žřetel, že děj se ve skutečnosti odehrává okolo roku 1995/96, kdy onen příběch Viktor Tauš skutečně prožíval a bylo mu okolo třiadvaceti let tzn., že Pulp Fiction ještě doutnalo v hlavičkách mnoha famáků a filmožroutů. Scenář mi v první třetině snímku připadá o něco slabší, jakoby se ho v další fázi ujal někdo zkušenější než Tauš, ale možná je to jen můj dojem. Vůbec v první třetině je ta mladistvost a naivita tak nějak citelná. Mě je dobře u filmů, který se odehrávaj na rockový klubový scéně v Praze v devadesátejch letech, protože sem tam v tý době vyrůstal. Na konci milénia se ta scéna přetransformovala spíše na taneční a dnes je tu zase všechno. Soundtrack je bezva, dobrý volby songů, vkusný a vhodný k jednotlivým scénám. Pro mě nezapomenutelné momenty byly jak Mejla Viktorovi sděluje známou pravdu o rocknrollovém světě. Vůbec, Mejla Hlavsa ,,hraje,, dost civilně, vlastně sám sebe, ale je mi to hodně sympatický, celá jeho přítomnost Kanárkovi určitě prospěla. Schmitzer hraje výborně, a jeho part v kotelně, kdy mluví Viktorovi do duše a vypráví mu o legionářích mě dojmul ,,Ty tomu zlomíš hřbet Viktorku i kdyby ses měl párkrát posrat. Třeba o tom jednou natočíš BIJÁK, takže máš tři možnosti Tahiti, Korsika, nebo Bohnice, co si vybereš?,,. Rád bych taky podotknul, že oproti Mikimu Křenovi, kterej sic mi je sympatickej, připadá, že dost přehrává, je Tauš ve svojí roli neobyčejně přirozenej a ničim mě neirituje, naopak, škoda že se tomu ještě později nevěnoval, možná by ho čekala větší kariéra než jako reklamního rejžu. Je to vlastně docela častej jev, kdy mladý rebelové se v pokročilejším věku mění v komerční panáky něco jako hippies to yuppies. ()
Ryzí a surový snímek o životě aspirujícího umělce v absolutní svobodou okupované Praze devadesátých let. Jedná se o jedno z mála děl, kdy jsem schopen vypnout své kulturní elitářství a přijmout ten fakt, že Kanárek rozhodně nemůže být milován všemi. Ba co víc, film je mnohými zavrhován pro svou očividnou nestrukturovanost a "špinavou" kameru, což je bezpochyby ve většině případů znakem kinematografického braku, ze kterého by se jeden poblil (a Uwe Boll to pak sežral). Pro mě je však podstatné to a jenom to, že v Taušově prvotině nespatřuji diletantství a ono zubovité zpracování, které je nesmírně osobní a do jisté míry i intimní, naprosto adoruji. Výpověď o celé generaci a době, scény postupně vedoucí ke kolapsu lidského ducha, sem tam nějaký kozy a hlavně specifické kouzlo, které je produktem celého procesu, od natáčení až po sledování. Pokud vyhledáváte spíše přímočařejší snímky, tak se Kanárkovi obloukem vyhněte. Jinak se připravte na jízdu ve zrezlém kolotoči, který vám odhalí hnus a zároveň krásu doby, kdy se skrze každý zdestruovaný život rodila naše moderní česká společnost. ()
Film ma urcite dost chyb, scenar neni uplne dotazeny a naslo by se vice formalnich nedostatku. Nicmene v prve rade je treba ho chapat jako jakysi druh osobni psychoterapie prostrednictvim filmu, ktery zobrazuje autobiograficky pribeh a zavislost na drogach rezisera Viktora Touse. Pribeh se tak pohybuje v kruhu, hrdina projde urcitymi zkusenostmi a drogova zavislost a lecba z ni ho posunují do jine osobni situace ve de facto stejnych realiich. Tema osobniho zrani a padu lze lehce zneuzit nebo prezentovat formou klise - to se zde ale podle me nastesti nestalo. Ocenuju pocivou snahu a zrejmy zamer natocit filmu o vlastni zkusenosti, na niz se lze filmovymi prostredky ruzne podivat a ruzne ji hodnotit. Jinak souhlasim, ze Mejla Hlavsa je zde ve sve vedlejsi roli naprosto uzasny, coz plati pochopitelne i o jeho hudbe. ()
jeden z nejpravdivějších českých filmů 90-tých let z drsného prostředí drog a filmu (konkurovat může snad jen mandragora). viktor tauš zřejmě přikrášluje a přehání jen místy, miky křen výborný jako vždy, mejla jakbysmet, jiří schmitzer hraje standartně. vizualní stránka slušná (ne nadarmo viki tu kameru tahá všude s sebou, dokud neskončí u azíze), hudba výborná (portishead, hlavsa...) a bublina blbá, ale moc sexy (prsa). ()
Paradoxně se mě zrovna líbil začátek a konec nejvíc. No je to chvilkama o ničem byť takovej ale ten jejich život je. Takovej mišmaš dobrejch a špatnejch momentů. ()