Pražské jaro 1968

Tak trochu nevídaný náhled na Pražské jaro z pohledu našich jižních sousedů, kteří pomohli rozšířit, vyslat, zaznamenat myšlenky, událnosti a pozdější intervenci vojsk SSSR, kterou díky ORF mohl odsoudit celý demokratický (i nedemokretický) svět. Za vidění to stojí už jen kvůli hlášce z Platóna. To je tak ke kladům, teď k těm záporům, a že je jich dost. Tak hlavně, jedná se o nesmírně povrchní záležistost, která prostě pomíjí fakt, že Dubček byl naivní blbec, díky kterému lidé podlehli krásné iluzi, "že by to třeba šlo"....jenže nešlo. Dubček zamlčoval, zamlžoval výsledky jednání Brežněvem, nebo je uplně převracel. Je strašná škoda, že se nenatočí dokument spíše o jeho idiocii, který by národ vyvedl z oné klámné představy o minulosti, která tolik utváří naší přítomnost. Tohle dílo proto nemohu hodnoti kladně, neboť k té představě přispívá lvím podílem, což je prostě špatně. Tenlhe trochu rakouský pohled je jistě zajímavý, ale mě připadá zbytečný a zktreslující, člověk pak rád uvěří v podporu ze západu, jenže faktem je, že o destabilizaci východního bloku nikdo nestál. Škoda, že se tahle reformní akce neudála v roce 1956, protože pak i já bych možná naivně uvěřila v možnou změnu, jenže faktem je, že v té době u nás byl totální totáč, ve kterém nikdo po změně netoužil, narozdíl od Polska a od Maďarska. No nic, už mlčim, jelikož tohle by vydalo na knihu. Prostě nevěřte všemu, nepodléhejte iluzi a tedy nezavírejte oči před realitou. (23.08.2010)

Pohľady zvonka, pokiaľ nepapagájujú predžuté verzie historických udalostí majú šancu ukázať niečo, čo zvnútra nevidíme. Igi B. správne pripomína, že dokument stráca hranými scénkami na autenticite, to ale nebrzdí možnosť dozvedieť sa niečo o tom, ako udalosti v 68 vnímali a vnímajú Rakúšania (toto nebolo dohrávané). Mimochodom úcta k Dubčekovmu postoju a k atmosfére prebudenej slobody, ktorá prebehla celou česko-slovenskou spoločnosťou, je vo svete oveľa väčššia ako doma. Zväčša sa tu píše len o skrachovanom komunistovi, ktorý veril falošnej idei a o neúspešnom pokuse reformovať nereformovateľné. Opýtajte sa ale svojich rodičov, ako sa v tých časoch cítili, čo prežívali. Ja mám z týchto spomienok, kombinovaných čítaním vtedajšej dobovej tlače pocit, že Euforion, aký trval nielen v 1968 ale cca od druhej polovice 60. rokov až do obsadenia ČSSR vojskami Varšavskej zmluvy (s čestnou výnimkou Rumunska) tu nebol ani v roku 1989. A už vôbec nie po. (08.10.2008)

Docela zajímavý dokument. Jenom je trochu škoda, že to bylo dělaný ze zahraničního pohledu a tolik tam byla zdůrazňovaná úloha rakouské televize ORF, ale na druhou stranu hodně věcí bylo zjednodušeno. (např. Kde by padla nějaká zmínka o Indrovi, Bilľakovi a dalších stalinistických zvatelích a kolaborantech? Ani slovo. A díky tomu potom působí věta toho estébáka, co přišel na ÚV "zatýkám vás jménem revolučního tribunálu" poměrně nelogicky. Naprosto stranou jsou tedy ponechány všechny snahy kolaborantů o ustanovení rolnicko-dělnické vlády, brutálně stručné je to jednání v Moskvě, zcela přehlédnutá je postava Ludvíka Svobody a takto bych mohl vyjmenovávat do nekonečna. Dokument se prostě zaměřuje pouze na Dubčeka a zcela opomíjí stalinisty na jedné straně a upozaďuje reformisty na straně druhé, což je škoda). ___ No ale když odhlédnu od těchto bodů, tak je dokument jako celek velice působivým svědectvím o Pražském jaru a o srpnové tragédii. __ ty hrané pasáže byly docela dobře udělaný, ale zase strašně zjednodušený, ti herci se mi většinou na role příliš nehodili (Brežněv např. vypadal jako docela hodnej a férovej chlap a rozhodně ne jako ta svině prvního formátu, jakou ve skutečnosti byl), no a o tom, že Dubček mluvil česky a ne slovensky ani nemluvě. __ Škoda, že podobný hraný dokument anebo rovnou film zabývající se srpnovými událostmi z pohledu reformních komunistů nevznikl i u nás. (08.11.2010)

Rozumím tomu, na co poukazuje a co kritizuje igi B.Sračka se z tohoto tématu dá vyrobit snadno.Ono to bylo takové téma.Ale takové i jiné byly i pohledy a jednání.Je-li na počátku dobrý pokud o cosi, co je z gruntu nemožné, tedy reformovat komunismus, muselo nutně dojít k tomu, k čemu došlo.Tahle skutečnost nijak nesnižuje odpornost jednání bratrských států s výjimkou Rumunska.Jak se od 68.roku vzdalujeme, tak se to pomalu rozplývá do obrysů, které dobře ukazuje tenhle film.Nejnebezpečnější pro hodnocení historie je čas.Bizarní, není-liž pravda. (24.08.2010)