Pražské jaro 1968

Tak trochu nevídaný náhled na Pražské jaro z pohledu našich jižních sousedů, kteří pomohli rozšířit, vyslat, zaznamenat myšlenky, událnosti a pozdější intervenci vojsk SSSR, kterou díky ORF mohl odsoudit celý demokratický (i nedemokretický) svět. Za vidění to stojí už jen kvůli hlášce z Platóna. To je tak ke kladům, teď k těm záporům, a že je jich dost. Tak hlavně, jedná se o nesmírně povrchní záležistost, která prostě pomíjí fakt, že Dubček byl naivní blbec, díky kterému lidé podlehli krásné iluzi, "že by to třeba šlo"....jenže nešlo. Dubček zamlčoval, zamlžoval výsledky jednání Brežněvem, nebo je uplně převracel. Je strašná škoda, že se nenatočí dokument spíše o jeho idiocii, který by národ vyvedl z oné klámné představy o minulosti, která tolik utváří naší přítomnost. Tohle dílo proto nemohu hodnoti kladně, neboť k té představě přispívá lvím podílem, což je prostě špatně. Tenlhe trochu rakouský pohled je jistě zajímavý, ale mě připadá zbytečný a zktreslující, člověk pak rád uvěří v podporu ze západu, jenže faktem je, že o destabilizaci východního bloku nikdo nestál. Škoda, že se tahle reformní akce neudála v roce 1956, protože pak i já bych možná naivně uvěřila v možnou změnu, jenže faktem je, že v té době u nás byl totální totáč, ve kterém nikdo po změně netoužil, narozdíl od Polska a od Maďarska. No nic, už mlčim, jelikož tohle by vydalo na knihu. Prostě nevěřte všemu, nepodléhejte iluzi a tedy nezavírejte oči před realitou. (23.08.2010)

Dokument, který díky tomu, že jsou události nahlíženy "rakouskou optikou", i informovanému diváku přinese poměrně dost neznámých informací. Hrané pasáže ovšem opravdu nejsou nic moc a mj. opět dokládají, že Jan Hrušínský není zrovna dvakrát dobrý herec... Celkový dojem: 65% PS: Mimochodem existuje TV film (tuším britský či americký), natočený někdy v osmdesátých letech podle knihy Zdenka Mlynáře "Mráz přichází z Kremlu". Bohužel se mi ho zde nepodařilo jakkoli dohledat, ale rozhodně zpracovává téma podstatně lépe, než hrané pasáže tohoto dokumentu... (24.08.2010)

Pohľady zvonka, pokiaľ nepapagájujú predžuté verzie historických udalostí majú šancu ukázať niečo, čo zvnútra nevidíme. Igi B. správne pripomína, že dokument stráca hranými scénkami na autenticite, to ale nebrzdí možnosť dozvedieť sa niečo o tom, ako udalosti v 68 vnímali a vnímajú Rakúšania (toto nebolo dohrávané). Mimochodom úcta k Dubčekovmu postoju a k atmosfére prebudenej slobody, ktorá prebehla celou česko-slovenskou spoločnosťou, je vo svete oveľa väčššia ako doma. Zväčša sa tu píše len o skrachovanom komunistovi, ktorý veril falošnej idei a o neúspešnom pokuse reformovať nereformovateľné. Opýtajte sa ale svojich rodičov, ako sa v tých časoch cítili, čo prežívali. Ja mám z týchto spomienok, kombinovaných čítaním vtedajšej dobovej tlače pocit, že Euforion, aký trval nielen v 1968 ale cca od druhej polovice 60. rokov až do obsadenia ČSSR vojskami Varšavskej zmluvy (s čestnou výnimkou Rumunska) tu nebol ani v roku 1989. A už vôbec nie po. (08.10.2008)

Rozumím tomu, na co poukazuje a co kritizuje igi B.Sračka se z tohoto tématu dá vyrobit snadno.Ono to bylo takové téma.Ale takové i jiné byly i pohledy a jednání.Je-li na počátku dobrý pokud o cosi, co je z gruntu nemožné, tedy reformovat komunismus, muselo nutně dojít k tomu, k čemu došlo.Tahle skutečnost nijak nesnižuje odpornost jednání bratrských států s výjimkou Rumunska.Jak se od 68.roku vzdalujeme, tak se to pomalu rozplývá do obrysů, které dobře ukazuje tenhle film.Nejnebezpečnější pro hodnocení historie je čas.Bizarní, není-liž pravda. (24.08.2010)

Vynikající rakouský pořad má právě to, co postrádá v jubilejním roce většina domácí produkce: šťávu a přesvědčivost. Precizně nastudované, dnes dostupné historické prameny ukazují Dubčeka jako státníka, který se až pronikavě odlišil od svých zbabělých předchůdců ve funkci prvního nomenklaturního komunisty. Fakt, že Dubček perfektně ovládal ruštinu, je znám; prožil v sovětské říši prvních téměř šestnáct let života. Ještě zajímavější jsou ohlasy rakouských osmašedesátníků a pozoruhodné, lidsky strhující stanovisko budoucího rakouského spolkového prezidenta Rudolfa Kirschlägra. Jan Hrušínský přesvědčil o svém hereckém talentu a vytvořil přesvědčivý portrét vynikajícího slovenského politika-Evropana. Mimořádně zajímavý je i vnitrorakouský pohled; zejména to platí o anšlusové reminiscenci na na březen 1938, kdy Rakušané kapitulovali před Hitlerem bez jediného výstřelua deklarované odhodlání bránit se případnému útoku okupačních vojsk Varšavské smlouvy na rakouské území (jinou věcí je, co by Rakušané dělali, pokud by k útoku opravdu došlo). Ještě pozoruhodnější je postoj vůdčích osobností ÖRT Zilka a ostatních; jejich dojetí událostmi Pražského jara (Ledna) naznačuje, že nejsme s to docenit pozitivní přínos těchto dnů asi tak jako tomu kdysi bylo s prvorepublikovou tradicí. Vcelku jsme viděli - o tom není pochyb - mimořádně zdařilý publicistický dokumentární pořad, přibližující události Ledna a Pražského jara z pohledu, v němž vyniká velikost a světovost těchto těchto vrcholných okamžiků našich novodobých dějin. Slova brněnského televizního redaktora "Jsem komunista, ale teď nejde o to, kdo je a kdo není komunista, teď jde o všechno" určená jako prosba o pomoc našim jižním sousedům a v té době blízkým přátelům, vystihují asi nejlépe mravní étos nejen průběhu, ale i dějinného odkazu velkého a ojedinělého pokusu o demokratické překonání komunistického režimu. Přesvědčivá symbolická sonda, vyslaná rakouskými tvůrci v ústrety českému divákovi, víc než splnila své určené poslání. (07.10.2008)