Deux jours à tuer

Veľmi dobre zvládnutý film s tajomstvom na konci, na ktoré ale nemusíte čakať, pokiaľ si prečítate komentáre, lebo dve tretiny z nich odhaľujú celú pointu. Ak sa človek tomu vyhne pred filmom, dostane oveľa lepší zážitok. Oplatí sa, lebo naozaj môže prísť k veľkému prekvapeniu. Hudba výborne zvolená ku kľúčovým scénam. (01.04.2024)

Co se stane, když muž ve 40 letech zjistí, že jeho dosavadní život nestál za nic? Že ho nenaplňuje rodina, milenka ani práce a rozhodne se to poměrně násilným způsobem změnit? Odpovědí na tyhle otázky je film Deux jours à tuer, který by se dal označit za jeden z nejzajímavějších z nové éry francouzského filmu. Snímek s překvapivě rychle se vyvíjejícím dějem si rozhodně nebere žádné servítky a výkon Alberta Dupontela z něj dělá podívanou, kterou rozhodně stojí za to vidět. (21.12.2008)

Příjemný film z dílny francouzské kinematografie. Antoinova cynická upřímnost s reflexí jeho vlastního života, který žít asi ani nechtěl, mi sedla. Střední část filmu trochu nuda, ale díky závěru a kompletnímu sdělení filmu řadím Deux jours à tuer mezi povedenější filmy. A nečtěte obsah filmu, víc si to užijete. (04.09.2012)

Pozor! Na tuto beckerovku se asi nedá dívat, pokud znáte pointu. Proto se raději vystříhejte všech komentářů!.. Pokud existuje něco jako "filmová literaturu", pak tohle je exemplární případ... Muž středního věku začně být "upřímný". Znamená však být upřímný k sobě totéž co být upřímný k jiným. Jeho "upřímnost" (raději opět v uvozovkách) typu "z jedné vody načisto" je však vystřelená bez přípravy a realizována způsobem, který mu byl dříve běžný: sarkasmy, intelektuálskou brutalitou, mytím vlastního špinavého prádla v cizích vodách. Od začátku tak máme pocit, že pes je zakopán někde jinde, že nejde o osvobození se od konvenční společnosti a začátek "přirozeného" (všechny pojmy by zde měly být v uvozovkách) života, ale naopak o destrukci vlastního já. Proč? To se dozvíme až v samém závěru: Neselhala společnost, ta je v podstatě dokonalá, ale.... (20.06.2016)

"Freedom's just another word, for, nothin’ left to lose...", jak kdysi zpívala Janis Joplin, a hrdina tohoto snímku svou (krátkou) svobodu užívá k tomu, aby byl upřímný, ale též aby v svém zoufalství tou upřímností zranil lidi, kteří neumírají tak rychle jako on. ---- Je samozřejmě možné, že jsem podlehl svému sklonu pro sentimentálnost a naletěl na vypočtenou intelektuálštinu, ale ano, zapůsobilo to na mne. (19.07.2015)