repe

Bournův táta. Byl jsem zvědav a nezklamal. Na jeho filmy se kouká dobře. Trochu mi vadila politická stylizace hodných Amíků a zlounů Somálců, co chudákovi kapitánovi ani nedaj napít, zatímco on jim vlastnoručně ošetřuje pořezané nohy. Dostal mě začátek a konec, zajímavý motiv a subjektivně napínavý akční konec. Vše mezitím mi přišlo roztahané, nudnější, přičítám to ale námětu. Hanks super, šavlozubí Somálci taky. Phillipsův šok na konci filmu řekl bych věrně zpracován a emotivně citlivějším mohl udělat příjemnou tečku za celým filmem.

Zdlouhavé a přehnaně sentimentální. Narozdíl od Bucket list a Flipped nečekaně nudné. Společností opovrhující dědula, kterého pomalu mění životní příběhy ostatních lidí zpět na sociála...takových filmů tu je. A lepších.

Forma utekla obsahu o pár tříd. Technicky pěkné, ale příběh, co chce být za-každou-cenu-vtipný, mi přijde na Pixar slabý.

Film minimálně na 2 projekce. Mezigenerační příběhy mě samozřejmě bavily, aspoň ze začátku. Totiž banda důchodců slintající po životě "tam venku" je možná dobrý pro rodinný road trip, ale co to dělá tady? Rušilo mě to. Doteď nevím, jestli na to intelektuálně nestačím nebo je film protkán tolika filosofickými řečmi, které na mě působí vágně a ne vůbec moudře. Narcisticky se přikláním k druhé možnosti, a proto zatím 3*.

To je tak, když čekáte mindfuck a ono to ne a ne přijít. Po pár minutách sledování si udělám názor, jak to celé dopadne, jak se věci mají a celou dobu se těším, že mě geniální konec posadí na prdel. Atmosféra krutá. Finiš myšlenkově nijaký.

...a to je jako konec? Čekal jsem o mnoho víc. Ze začátku zajímavé, sem tam sranda (Hans Landa parádní). Ale nakonec se navzdory krátké stopáži dostavila nuda. Emoce sílí, jenže nic nepřekvapí a mini-zápletky se stále opakují. Jo, cos taky čekal? Jenže třeba srovnatelný Blbec k večeři byl rozmanitější, zábavnější...zkrátka lepší.

Příjemně mrazivý dánský film se zajímavou konstrukcí děje. S blížícím se závěrem jsem měl pocit, že se vše nevyhnutelně blíží idee Shutter Island. A ten pocit, když vítězoslavně doskládáte poslední dílek dějových puzzle a celý obraz filmu spatří ve vaší hlavě světlo světa? Priceless.

Né, tohlé né. Celé to působí jako jeden dlouhý videoklip s "cool" hudbou a "cool" amatérskou kamerou. Nečekal jsem od toho nic inteligentního. Čekal jsem nápad, humor a možná trochu originality vzhledem k povaze příběhu. Čekal jsem marně. Díky jednoduchosti téhle story - hodinové housedestroyingparty - jsem se třeba oproti American Pie nebo Van Wilder totálně nudil.

Od herců formátů DiCapria a Winslet se dal čekat takový super výkon. Drama z prostředí americké nuclear family, které utekl vlastní život a teď s tím chce něco dělat. Jediný pocit racionálního jednání jsem měl paradoxně v přítomnosti Johna. V porovnání s jinými filmy, kde se rozebírá filosofie bytí a kontrast "mít vše a zároveň nic", ve mě Revolutionary Road nic zvláštního neprobudil. Tak třeba někdy na druhý pokus..

3 úsměvné situace za celý film je na snímek vydávající se za komedii trochu málo. Nuda, nuda, šeď, šeď.