Ponurý dům

15 epizod se ze začátku zdálo až příliš, bála jsem se zbytečné roztahanosti. Nakonec mi to uteklo poměrně rychle. Bleak house je opravdu bleak - příjemně tmavý a ponurý. Pro rozmanité charaktery byli vybráni výborní herci, jejich postavy byly milé, důstojné i odpudivné (nechyběly samozřejmě ani komické a naivní, naštěstí to bylo v únosné míře) A pak tady máme pana Tulkinhorna, postava občas až děsivá - dlouhé záběry v polostínu jsou pro charismatického Charlese Dance jak stvořené. Celá miniserie je povedené zpracování krásného i smutného příběhu. (11.08.2013)

Napínavé, dramatické, smutné, britské. Oni to v tý Anglii vážně umí, točit knižní předlohy. Cítila jsem puch z městských špinavých částí Londýna, s odporem se dívala na pana Smallweeda, trpěla s Esther při její nemoci a trápení duše a srdce, plakala s Adou, prostě jsem si to užila. Oproti Little Dorrit Bleak House nepostrádal akci a dramata. Až jsem pomalu přestávala věřit tomu, že by to vůbec někdy mohlo skončit dobře. Herecké výkony milé, prostředí takové, jaké mělo být, kostýmy hezké. ..já bych chtěla taky takový malý Bleak House.. (22.03.2011)

Sešlost bizarních dickensovských postav z časů viktoriánské Anglie má podmanivou atmosféru a dokonale vykreslené prostředí, obzvláště ponuré lokace. Jedině snad televizní produkce může nabídnout plnohodnotný prostor rozsáhlejším literárním předlohám, což žel film z praktických důvodů pomíjí. Což znamená, že televizní díla Dickensovi sluší, i když jde o delší stopáž. Pro mne jednoduše oslovující téma. (19.05.2012)

Pre mňa predvídateľné, ale skvelo zahrané. Pri Dickensovi som sa nijakého prekvapenia nikdy nedočkala - dobro vždy zvíťazilo nad zlom, spravodlivosť nad nespravodlivosťou... Bla bla bla. Naposledy som od neho čítala David Copperfield, a to tom mala asi desať rokov, odvtedy už radšej nič. Ale jednoduchý scenár (podľa všetkého) nesie komplikované charaktery, ktoré ma veľmi bavili. (13.07.2020)

Dickensovy romány se většinou vyznačují ponurou atmosférou, černobílými charaktery (ženy jsou buď andělské, zlé nebo rázovité - muži lakotní, naivní nebo jsou to figurky), téměř nepřehledným množstvím postav a romanticko-pohádkovým dějem, kdy se objevují tajemní neznámí rodiče. Častý je i motiv marného boje se soudní mašinérií. To všechno převedeno na televizní obrazovku vyšlo skvěle. I když zrovna Ponurý dům jsem nečetla, tak myslím, že autorům se podařilo zvěrohodnit a poněkud zpeštřit povahové vlastnosti postav. Mohli je ale trochu víc osekat. Hodně postav se dějem mihne a vlastně ani nemají nijak důležitou roli (umírající dlužník, přítel, který se soudí se sirem Deadlockem, žena, která podporuje africké misiie, její dcera a její manžel...) Bez těchto vedlejších a nedostatečně rozvinutých příběhů bych dala plný počet. /2. 6. 2010/ (02.06.2010)