Ponurý dům

Sešlost bizarních dickensovských postav z časů viktoriánské Anglie má podmanivou atmosféru a dokonale vykreslené prostředí, obzvláště ponuré lokace. Jedině snad televizní produkce může nabídnout plnohodnotný prostor rozsáhlejším literárním předlohám, což žel film z praktických důvodů pomíjí. Což znamená, že televizní díla Dickensovi sluší, i když jde o delší stopáž. Pro mne jednoduše oslovující téma. (19.05.2012)

Napínavé, dramatické, smutné, britské. Oni to v tý Anglii vážně umí, točit knižní předlohy. Cítila jsem puch z městských špinavých částí Londýna, s odporem se dívala na pana Smallweeda, trpěla s Esther při její nemoci a trápení duše a srdce, plakala s Adou, prostě jsem si to užila. Oproti Little Dorrit Bleak House nepostrádal akci a dramata. Až jsem pomalu přestávala věřit tomu, že by to vůbec někdy mohlo skončit dobře. Herecké výkony milé, prostředí takové, jaké mělo být, kostýmy hezké. ..já bych chtěla taky takový malý Bleak House.. (22.03.2011)

Dickens se vším, co k němu patří. Po první polovině jsem byl trochu na rozpacích z pomalu se vlekoucího děje a zdánlivé absence napětí a zápletek. Jak se však později ukázalo, autoři seriálu si jen připravovali půdu pro excelentní druhou polovinu a zvláště závěr. I v tom, jako v téměř všem ostatním, respektovali Dickensův literární pohled na svět. Kdyby byl Dickens filmař, myslím, že by seriál natočil skoro stejně. Se stejnou dávkou realismu a romantiky se stejným optimistickým závěrem, v němž ovšem nebylo opomenuto, že zlo, ať již v podobě starého, zdánlivě zapomenutého hříchu, anebo v podobě chorobé touhy po penězích, skončilo nedobře. Přenádherná kamera a výprava to všechno ještě umocňují. (24.07.2010)

Tak tento BBC seriál mě přikoval do křesla od prvních okamžiků a už nepustil. A to jsem k němu ze začátku přistupovala se značnými předsudky, zejména kvůli jedné z hlavních postav: Gillian Andersonové. Neuměla jsem si ji představit jinak než jako agentku Scullyovou ze seriálu Akta X. A najednou měla hrát zásadní a přímo osudovou roli v jednom z klasických Dickensových románů. Ale její lady Dedlocková byla tak přesvědčivá a strhující, že dokonale vystihla tragický osud této rozporuplné ženy, jejíž životní bezvýchodnost Dickens naznačil již v samotném jejím jméně (deadlock – mrtvý bod, bezvýchodná situace). Vynikající byl také výkon Anny Maxwell Martinové, která za ztvárnění Esther Summersonové získala ocenění herečky roku 2006 (BAFTA TV awards) a která si jednu velice pěknou, i když menší roli střihla v dalším vynikajícím BBC dramatu – North and South. A pro mě neméně ohromujícím překvapením byl Burn Gordman v roli pana Guppyho. Tento maličký, snaživý, na pohled lehce odpuzující, ale přitom pitoreskně krásný človíček vás baví každým okamžikem a vy nevíte, jestli mu máte fandit, aby po těch jeho nekonečných slovních kotrmelcích získal srdce své vyvolené, nebo budete dál stranit tomu sice šarmantnímu, ale lehce konvenčnímu doktůrkovi, jehož srdce plane pro tu samou…. (26.01.2009)

Dickens si byl vědom, že každý řádný příběh má končit svatbou... Anglie zhruba v polovině 19. století a jak bývá u tohoto autora zvykem, máme tu sešlost lidí veskrze čestných a obětavých, jakož i bídných a zištných. Chudobince, sirotčince i šlechtická sídla, tam všude se podíváme v příběhu dědického sporu, který požírá své aktéry. Ne že by se chybky nenašly, ale byla to taková úleva od nových českých pohádek, že nezbývá než chválit. Mimochodem, Gillian Anderson se mi mnohem víc zamlouvá v adaptacích klasiky (mimo jiné slečna Havishamová v posledních Nadějných vyhlídkách či Anna Pavlovna ve Vojně a míru) než v rolích "agentek". (25.12.2016)