Harry Brown

Některé komentáře srovnávají film s mnohem známěnějším Eastwoodovým Gran Torinem. Postavy obou důchodců, kteří se rozhodli postavit bezpráví a zastavit řádění zločineckého gangu, k tomu poněkud svádí, osobně ale považuju tématickou zpřízněnost obou snímků za zavádějící. Britský snímek rozvíjí tradici příběhů o osamělém mstiteli, který vezme spravedlnost do svých rukou a čistí ulice velkoměsta od zločinu. Tohohle námětu, kdysi tak populárního ve westernovém žánru, se nově chopil Michael Winner, když natočil Přání smrti. Tenhle kousek se v neklidných 70. letech, kdy zločinnost v New Yorku vymkla v řadě čtvrtí jakékoliv kontrole, stal ve Spojených státech mimořádně populární a vedl hned k několika pokračováním. Dýchavičný Harry, který si po vraždě svého přítele rozpomene na léta strávená ve vojenském námořnictvu Jejího Veličenstva, má i přes pokročilý věk dost přesnou mušku na to, aby povážlivě zredukoval počet členů gangu mladistvých, který kontroluje rozsáhlé sídliště na předměstí. Harryho Browna považuju v rámci této kategorie filmů za nejlepší kousek, a to nejen díky hereckému výkonu slavného filmového veterána Michaela Caina v hlavní roli. Kvalitní je i scénář, který dobře pracuje s emocemi a pečlivě dávkuje napětí. Celkový dojem: 90 %. (03.09.2014)

Harry Brown je starý tichý muž žijící kdesi na periferii jednoho z velkých měst Anglie. Periferii sevřenou dálnicí, betonovými nadjezdy, mostky a nevzhlednými panelovýmými domy... Jeho život má pevný řád - vstane, nasnídá se, umyje nádobí, oblékne se a vyrazí do nemocnice za těžce nemocnou ženou. Tam u nemocničního lůžka tiše promlouvá k milované bytosti, nejsa si však jist, zde jej ještě to nehybné a pouze oddychující tělo vnímá... Po návratu zaskočí do blízké hospůdky na pivko a šachovou partičku s kamarádem Lenem, taktéž důchodcem. Tok Harryho dní narušují jen převážně noční výtržnosti místní partičky teenagerů, kteří terorizují široké okolí. Zdrogovaná mládež často zbrojená si nebere před nikým servítky a pokud někdo z normálních obyvatel jakkoliv vystoupí následuje odveta a minimálně zkopání do bezvědomí. Harry vše pozoruje, ale jelikož se ho agrese zatím nijak nedotkla, neřeší ji. Jednoho dne se mu len svěří, že má strach. Výrostci se na něj zaměřili a on od té doby u sebe nosí vojenský bajonet po otci. Žádá po Harrym - bývalém mariňákovi, který se účastnil operací marines v Severním Irsku pomoc. Harry jej však odkáže na policii s tím, že on už válčit dávno přestal. Len jen smutně podotkne, že to již udělal a k ničemu to nevedlo... Policie se však následující den sama překvapivě obrátí na Harryho. Zazvoní u něj dva detektivové se sdělením, že Len byl umlácen ve stanici metra.... Policie sice zatkne všechny podezřelé výrostky, ale vzhledem k nedostatku důkazů je nucena je propustit. Ti dále terorizují čtvrť a tak se strý pán Harry Brown rozhodne vzít spravedlnost do svých rukou a čtvrť vyčistit.... Na Michaelu Cainem se čas sice mírně podepsal, charisma však z něj jen čiší. Jeho tichá důstojnost starého osamělého muže byla smutně krásná. Z prvotní bezmocnosti, kterou divák cítí spolu s Harrym a Lenem se pozvolna stává vztek, který drsně vygraduje v řež... Nákup zbraní u feťáků byl za 5 hvězd, celek za 4. Každopádně parádní britská záležitost. (29.07.2011)

Michael Caine podává vynikající výkon v roli starce, jenž nehodlá pouze mlčky přihlížet násilí, které jej obklopuje. Jen nerad bych se dožil toho, že by to třeba v našem městě vypadalo podobně, jako tam, kde žije jím ztvárněná postava Harryho Browna. Film je to do jisté míry syrový, ale o to opravdověji vyznívá. (16.06.2013)

Plakát jak z Maxe Paynea, ale žádná enormní střílečka se nekoná, v podstatě se jedná o drsný drama, který se s postupem času přesouvá k thrilleru a oživuje vzpomínky na pomstu, kterou kdysi dávno začal Charles Bronson v Touze smrti a tady na ní navazuje excelentní Michael Caine. Sice se to šílený řádění chuligánu ke konci zdá už trošku přitažený z vlasy, ale zároveň to je rozhodně působivý a když se vysloužilej mariňák Caine ozbrojí a vyrazí za odplatou, tak neni co řešit. (12.12.2009)

Je paradoxní, že zdejší komentáře jeden z nejkontroverznějších britských filmů současnosti uctívají jako divácky vstřícnou žánrovku. Narozdíl od obecného přesahu Eastwoodova "Gran Torino" přichází v "Harry Brown" s konkrétní odpovědí na konkrétní problém. Filmové reakce na kriminalitu britské mládeže nejsou ojedinělé (např. Eden Lake), ale tento film k celé otázce přistupuje s vypěněnou radikálností. Za pomoci exploatačních prvků (vyobrazení feťáků jako psychopatických trosek, byrokratická neschopnost policie, populistické ospravedlňování hrdinových činů, křiklavě idylický závěr) a autority ikonického britského herce spojovaného se starými dobrými časy vzniklo vyprávění, které diváky utvrzuje v tom, že na hrubý pytel patří hrubá záplata. Zatímco letitý drsňák Eastwood na stará kolena přijímá cestu sebeobětování a klidné síly dřívější bonvián Caine (Alfie, Italian Job) sahá po zbrani a ve stylu "Rambo: Do pekla a zpět" ukazuje mladým idealistům, že jediným řešením je nelítostný atak. Když se takto vyjadřuje senilní Stallone k situaci na druhém konci světa, lze to brát s pousmáním jako žánrovou stylizaci, ale v případě "Harryho Browna" se jedná o postoj k domácí situaci, který nevíc bude s tamními diváky silně rezonovat. Film nevyjadřuje postoj jednoho sebestředného dědka uvízlého v době své největší slávy, nýbrž odpovídá náladám publika, které již má dost situace ve svém okolí a nevidí již jiné východisko, než to zde předestřené. A právě proto je "Harry Brown" stejně jako brazilská fašistická "Elitní jednotka" mrazivá dobová výpověď a ne nějaká žánrovka. V momentě, kdy společnost dospěje do stádia, že uctívá tento přístup k věcem, nelze než cítit strach a krajní zneklidnění. Z tohoto hlediska je "Harry Brown" stejnou mírou vynikající film i odpad. (07.08.2010)