Rozkaz

Chladné severské drama, které má několik zajímavých momentů, ale jinak se utápí v náznacích i trochu promarněných šancích. Za první světové války jsou povstalci Rudé gardy nemilosrdně popravováni, řada žen opakovaně znásilňována. Čestný desátník Aaro Harjula se na válečných zvěrstev ale nehodlá podílet a chce vězeňkyni a jedinou přeživší Miinu dovézt k řádnému soudu. Jenže to nebude tak snadné, když si k sobě mladý voják a plavovlasá revolucionářka začnou hledat cestu. Příběh z roku 1918 je tak trochu typickým severským dramatem, co se nálady a atmosféry týče. Nádherně nasnímáno a hudebně stejně výtečně podkresleno. Komorní a neokázalé líčení vztahu mezi Aarem a Miinou má také své kouzlo. I herecky je o co stát. Rodačku z Helsinek Pihlu Viitalu snímek uvedl do mezinárodního podvědomí, snad jsme její minimalistické herectví neviděli naposledy. I přes výše zmíněné nedostatky určitě převládá (70%) spokojenost, jen to mnohdy chtělo divácky řekněme přitažlivější a stravitelnější momenty. (12.01.2010)

JFL ****, i přestože se mu filmový přepis líbí, v podstatě jej považuje ze trailler na knihu. I mně ve filmu něco scházelo, na rozdíl od něj jsem však nevěděl co. A tak z toho byla jen procházka mezi vypjatými osudy několika hrdinů; podobně, jako jsem se kdysi procházel finskou jezerní krajinou severně od Jyväskylä (od osmi večer do půlnoci, jindy nebyl čas - chodil jsem lesem podél břehů, abych věděl, kudy se vrátit - jednou jsem břeh jednoho jezera zaměnil za břeh druhého jezera, a měl jsem namále). Pozn. 1: Možná bychom ty hrdiny mohli zúžit tři - otce, syna a Erlköniga - a tak se snáze dobrat podstaty. ("Ich liebe dich, mich reizt deine schöne Gestalt; Und bist du nicht willig, so brauch' ich Gewalt." – nebo jak se domnívá Otokar Fischer: "„Můj mazlíčku, tvé krásné tílko mám rád – pojď po dobrém, sic budeš litovat!“ — nebo jak bych řekl já: "Mám moc tě rád a tvá postava se mi líbí, nebudeš-li však chtít, použiji násilí." Pozn. 2: Tesně před slednutím filmu byla v televizi reportáž o sexuálním zneužívání opečovávaných charitativními organizace; sotva to může být jinak, za nejušlechtilejšími, stejně tak jako za nejodpornějšími cíly, hledejme vždy ještě cíle jiné. Kdo neví jaké, ať se zeptá Sigmunda Freuda, je to ve všech jeho knihách. (01.03.2018)

Pro mě velmi dobrý. Krásná seveřanka. Voják a jeho rudá zajatkyně. Málo známá část evropské historie. Kamera na výbornou, hudba na výbornou. Co už si více lze přát? Vždy v hotelích jižní evropy mám štěstí na Finy. Jsou milí, charakterní a většinou opilí, jako já. Vždy se spřátelíme. že ale tákle divokou historii mají, jsem pochopil až z tohoto filmu. (10.09.2011)

Výborné dramatické momenty utopené v mori slabšej, vodovej omáčky. Navyše snímok nemá ani zďaleka takú emotívnu úroveň na akú som pri severských drámach zvyknutý. Myslím, že išlo v tomto smere urobiť omnoho viac, pretože námet je celkom zaujímavý a pointa na záver nie je vôbec zlá. Koniec prišiel ani neviem ako a s ním aj otázka - No a čo? Pritom by ma to nemalo vôbec napadnúť. Silný priemer. 65/100 (09.01.2015)

Velmi zvláštní film o ideálech, rodící se lásce a těžkostech války. Mě rozhodně překvapilo, že jsou Bílí ve snímku ukazováni ve špatném světle, zatímco Rudí jako bojovníci za vyšší cíle. Ale možná to prostě bylo jenom jedno z finských vyrovnání se s minulostí pomocí filmu. Pořád přemýšlím nad min. divnou dějovou linkou odehrávající se na soudcově území, o které nevím, co si mám myslet. Jeho "jistá" náklonnost působila krapet nepatřičně, ale svým způsobem vysvětluje jednání ohledně vězenkyně. A vše uzavírá krásná obět idealisty a dojemný konec. Výborné formální stránce nemám co bych vytkl a k ději, tak jak byl vystavěn, snad jen to, že dítě mohlo být vlastní, ne zavražděné spolubojovnice a poměr se soudcovou ženou tam být taky nemusel (v obou případech by se přidalo na věrohodnosti). Toto místy komorně působící drama hodnotím slabšími 4* a rozhodně se pro srovnání podívám ještě na jiný film s tématikou občanské války ve Finsku. (17.02.2012)