Rozkaz

Chladný a surový film jako celé Finsko. Ve válce se na emoce nehraje a kdo začne cítit něco jako lásku, tak na to doplatí. Dost nekompromisní, a svým způsobem i dost úchylné. Takový film umí natočit jen severní země. Zajímalo by mě, kde vzali ty herce, protože hrají úžasně a dost realisticky a při tom jsou ochotni jít s kůží na trh. Škoda těch hluchých míst, kterých je ve středu filmu celkem dost a celý film zpomalují. Ale to je jen malá výtka k jinak bezchybnému a dost kontroverznímu snímku, ve kterém hraje hlavní roli krutost války. Takový konec jsem nečekal a byla to jedna z dalších věcí, která mě dost zchladila. Prostě silný zážitek, ze kterého se budu ještě dlouho probírat. (03.06.2013)

"Zdá se, že dokážeme najít zálibu v čemkoliv..." Tak nevím, zdá dokážu mít někdy zálibu v dnes tak moderní snaze vkládat snad do každého druhého filmu homosexuální dějovou linku... Za mě něco, co mi zde rozhodně vadilo (aniž bych, zdůrazňuji, měl něco proti lidem této sexuální orientace, jen prostě mi to zde přišlo násilné). Jinak po opravdu drsných 15 minutách (mnohačetné znásilňování a hromadná "divoká" poprava), které ale do válečného filmu tak nějak žel asi patří, čeká na člověka řada vizuálních překvapení, ať už jde o nádherně nasnímané scenérie severské krajiny či poměrně hezké erotické záběry (zde musím uznat všeho druhu). Dost paradoxně tak vyznívají slova soudcovy manželky, když říká "všude utrpení a tak málo krásy"... Moc zajímavě ale působí i ty vizuální kontrasty dané střídáním prostředí, v němž se film odehrává (vězení versus soukromé sídlo soudce Hallenberga). Z dějového hlediska je už ale můj dojem poněkud rozporuplný. Na jednu stranu skvěle psychologicky vylíčená postava soudce Hellenberga, "spisovatele a humanistu, co učí lidí, aby se chovali jako zvěř". Na druhou stranu třeba poněkud nadbytečná postava jeho manželky, která si tu střihne sexuální scénu podbarvenou (nevím proč zrovna) hudbou z Beethovenovy 7. symfonie (konkrétně z Allegretta). Samotný závěr mi přišel poněkud nepravděpodobný, i když docela chápu, že nějaký maličko optimistický konec to po tom "nářezu" asi i chtělo. Celkově určitě typ filmu, který mi jednou stačil, i když mě určitě obohatil. (18.02.2019)

Zatímco ve zbytku Evropy se během roku 1918 1. světová válka postupně chýlila ke svému konci, tak ve Finsku si to mezi sebou v občanské válce rozdávali "bílí" s "rudými" o budoucí nadvládu země. Toto jejich národní trauma bylo filmově zpracováno už několikrát, při čemž tento snímek je specifický příběhem dvou lidí z opačných táborů, které válka svedla dohromady a jejichž osudové setkání jim jednou provždy změnilo život... Jak už to tak v dějinách bývá - vítězové poraženým žádnou čest neprokázali a naopak se na nich krutě pomstili, a právě tíživou atmosféru údalostí té doby se podařilo tvůrcům dostat i do filmu, k čemuž nemalou měrou přispěly herecké výkony i působivá kamera ve filmově neokoukané severské krajině. Být lépe obeznámený s touto tématikou, možná bych dokázal více docenit i pro mě jinak nevyvážený scénař. (26.02.2013)

Zřejmě tahání finských kostlivců z finských historických skříní, nebo-li i správní vlastenci se mohou chovat jako svině. Drsný film z občanské války v r. 1918, který jen potvrzuje známý poznatek, že prvními obětmi války jsou slušnost a pravda. Mimo to, že je to film drsný, je i velmi podivný, tedy alespoň v dost dekadentní pasáži v domě soudcově, kterou sám soudce stylově zakončí. Jinak i příběh o tom, že je někdy třeba zradit vlastní stranu, aby jeden nezradil sám sebe. Po těch všech zvratech a hrůzách pak našinec vceku uvítal ten malý happy end na konci, byť to možná není moc realistické. Dobrým pandánem k tomuto filmu je pak film Jedenačtyřicátý. (27.03.2016)

Místní finská domobrana a původní myslivec Harjula je takovej jednodušší, ale o to hodnější kluk. Když je tedy svědkem scény, kde finská vojska znásilňují a pak hromadně povražďují sovětskou ženskou gardu, úplně to psychicky nedá. Já byl prvních patnáct minut také v rozpoložení obrovského lidského odporyáše, kde Finové pro mě v tu chvíli byli nejhorším národem na světě. Postupem času jsem ale zvolnil a přijal to, že válka je svinsto a každý národ má za sebou určité represe, na které by nejraději zapomněl. No a jelikož Seveřani jsou velcí sebekritici, tak tady to divákovi nakládají s celou parádou. Naštěstí je tu ale Harjula, který jednu holku zachrání. Je hezká, nemluví, ale přežila strašnou hrůzu. Ta ale neváhá a rozjíždí klasické ženské taktiky. No radost koukat. (27.06.2018)