O perlové panně

Docela hezká pohádka se spoustou zvláštností. Vůbec jsem nepochopil, jestli se postava Filipa Blažka umí teleportovat, nebo jestli jenom umí lézt hrozně rychle, celá ta postava byla zvláštní. Dějová linie s Korneliem Kudlou je podle mě parodie na Dona Quijota, hlavně tím jak si představuje nepřítele ve věcech, jeko například ve vyvěšených hadrech. Hlavní děj se mi docela líbil, jeho konec mě i mile překvapil. Všechny ostatní aspekty filmu byly fajn, ničím výrazé, ale dalo se na ně koukat. 6/10 (07.01.2023)

Bez ohledu na své zřetelné slabiny PERLOVÁ PANNA představuje jednak určitý, zčásti úspěšný průnik žánrů (pikareskní román a pohádka s bájí), jednak jasná převládnutí nepřehlédnutelných pozitiv. Básnická atmosféra, zdařilá snaha o postižení drsností doby a jeden z mimořádných hereckých výkonů tradičně skvělého herce Jaromíra Hanzlíka netvoří zdaleka jejich vyčerpávající výčet. Základní idea - čest a poctivost vítězící, je-li třeba, i silou - rovněž působí v kontextu devadesátých let a jejich bledničkových postav téměř revolučně. Naopak děj jinak působivého díla retardují vedle ne zcela zvládnutého průniku žánrů neúnosně dlouhé a ve své podstatě zbytečné soubojové scény, za hranicemi pochopení je Lukavského papírem šustící postava a jen obtížně lze pochopit smysluplnost značné části scén s potulnými herci i pijáckých replik Jana Hartla a Oty Jiráka. Budí to dojem sporého námětu a snahy dodržet stůj co stůj potřebnou, předem objednanou dobu trvání. A se standardem, jehož úroveň je v polistopadovém kontextu vysoko nad průměrem doby. (08.04.2008)

Především J. Hanzlík jako Don Quijote je trochu nepovedená adaptace. Šermířské souboje docela udjou, ale co je to platné, když zápletka je tak chabá, ale zároveň bláznivá. Malíř unese dívku, aby mohl dokončit obraz. A dcera navíc jako by matce z oka vypadla. Jen konec byl s tou hudbou poetický, romantická duše musela plesat. Ale mě se o perlové panně nejspíš zdát nebude. (06.01.2020)

Vyčpělý a nesrozumitelný pohádkový příběh, který nemá hlavu ani patu. Dvě doslova chlastající postavičky táhnoucí se celým dějem jsou velmi přes čáru. Co si z toho mají děti vzít? Král jedoucí na koni od někud někam vypadá, jakoby měl každou chvíli umřít. Trpí halucinacemi s jejichž vlivem např. bojuje na louce s na šňůře pověšeným bílým prádlem. Důvod? Nepochopitelný. Pohádka obsahuje i docela hodně šermířských soubojů, které však vypadají, jako záznam ze šermířského vystoupení. A příběh samotný? Je tu vůbec nějaký? Ne, tohle se rozhodně nepovedlo. Už takhle špatný scénář se nedal ničím a nikým zachránit. (25.12.2014)

Nebýt poměrně podařeného konce, kdy Hanzlík hezky mluví nad vínem, byla by tato pohádka tak nebývale bezkrevná, až se musí divák divit. Už od začátku je vše špatně - bitky a bitky, nuda a nuda, šeď a šeď. Nic, co by upoutalo divákovu pozornost. Pohádka to rozhodně nebyla, spíše jen příběh s jakýmsi pohádkovým nádechem. Ale že jde natočit tak nudný příběh s velmi slušným obsazením, to jsem vskutku nečekal. (02.05.2012)