Tri sezóny v pekle

Tomáš Mašín, Egon Bondy a Kryštof Hádek. Vlastně jsou to jenom tři argumenty ve prospěch Mašínova debutu. Světová filmařina Tomáše Mašína o buřiči české literatury v čele s výborným Hádkem. No, to by prozatím mohlo stačit, ale co dál? Otřesný dabing zahraničních herců bije do uší o to víc v kontrastu s evropským "lookem" celého filmu. To ale není nic proti skutečnosti, že v polovině snímku tvůrci přehodí výhybku a z plátna se na nás valí lavina konformity pro konzervativního diváka. Chápu, film to byl drahý a zaplatit se musí. Ale poté, co jsme svědky snahy o neotřelou filmařinu, která by souzněla s životem a dílem Egona Bondyho, film najede na zajeté divácké jistoty, kdy sledujeme ostřílené drama o mladých v nešťastné době. Žádné rebelství, umělecké pózy, ale drama klasického stylu i střihu. Nic proti tomu, ale vůči první polovině to byl pro mě malý únor. Protektor tak zůstává králem letošní sezóny. (03.12.2009)

Osudy levicové nekomunistické inteligence na přelomu čtyřicátých a padesátých let jsou prakticky neznámou oblastí-bílým místem našeho historického poznání a tím spíše i veřejného povědomí. Rozporuplná, až bizarní osobnost před časem zesnulého filozofa a slovesného umělce Zbyňka Fišera, známějšího pod pseudonymem Egona Bondy, představuje žádoucí průnik do životního stylu této nonkonformní komunity, která tvoří přímý spojovací článek mezi rovněž levicovými avantgardami dvacátých a třicátých let a kreativním světem literatury a malých divadelních scén rovněž rychle zapomínaných let šedesátých minulého století. Snaha bondyovské generace romantické antikapitalistické subkultury o vlastní životní styl se záhy střetá s drsnou praxí nastupujícího komunistického režimu i dusným mezidobím počínajících padesátých let a v Bonnově i Janině postavě upadá do svébytného bezčasí, prokládaného občasnými výpady do civilizace Bonnova otce či známých z dřívějška. Vystižení a přesvědčivé promyšlené budování tohoto světa ve výpravě i scénáři je jednoznačným úspěchem mladého autorského týmu. TŘI SEZÓNY jsou vedle PROTEKTORA dalším nesporným českým filmem roku. Kvalitou filmové řeči, propracovaností scénáře, pozoruhodnou zralostí a úrovní výkonů protagonistů, z nichž nejvýrazněji na sebe upozorňují v titulní úloze Kryštof Hádek, který zde dosahuje svého dosavadního uměleckého maxima, pozoruhodná a žensky třpytivá Karolina Gruszka i navenek svou uměřeností méně efektní, o to však v podstatě pronikavější Martin Huba. Neobvyklou, precízně zvládnutou úlohu zde ve svém levicovém kritikovi (na mysli vytane osobnost Karla Teiga) profesionálně podává věčný televizní causer nepodbízivého vtipu Jan Kraus. Díky tomuto zázemí si mohou autoři dovolit odstínění charakterů a osobností i v postavách represívního aparátu a přesvědčivé scény Bonnovy záchrany před hrůzným osudem jeho literárního učitele. Pro mladou a střední generaci je ovšem film kontextovým oříškem: pro jeho plné pochopení potřebuje alespoň základní vědomosti o dávno zašlé době, nutné pro odstínění jednotlivých období a subobdobí, jejichž mozaikou TŘI SEZÓNY jsou. To není výtka, to je nepodjatá konstatace stavu a možností naší doby. Lesk a přednosti TŘÍ SEZÓN pak vyniknou ještě přesvědčivěji a průkazněji. (20.12.2009)

Tak nevím. Dobrý nebo blbý? Těšil jsem se na film o Bondym z doby kolem Prosraného Února a on tam nějaký Dicaprio důležitě deklamuje Bondyho verše (nehledě k tomu, že Franková byla hodně "zestetizovanou" podobou Krejcarové). A nastojte: za celou dobu ani jedno pivo! Nicméně mě ten kluk bavil a protože jinak to bylo výborný, rozhodl jsem se vysrat se na Bondyho (ostatně co já vím, jaký byl v sedumnácti?) a věřit Heinzovi. A stálo to za to. Tedy aspoň první půlku. Ta doba tragické 3. republiky opravdu nebyla vystižena zrovna věrně, ale nešť. Diskutující bohémové, "zvrhlí umělci", večírky, surrealismus, revoluce - bylo snadné uvěřit této úzce nasvícené hře reality a fikce, bylo velmi povznášející sledovat právě to, co si autor z této vroucí doby vybral, chtělo se mi volat "ano, jen houšť!". Bondy je mrtev, ať žije Heinz. Navíc na pozadí výborných dobových obrázků, a aspoň náznaků stahujících se mračen - pokud už nějaké náznaky čehokoli byly, tak všechno hezky a působivě udělané. (Problém mám spíš s tím, co tam všechno nebylo.) No ale zhruba tak od propuštění z psychiatrie to ztrácelo šťávu. Téměř výlučné zaměření na vztah Heinze s Frankovou mě brzo přestalo bavit. Samotné to nebylo moc zajímavé (jakkoli v první půli jejich vztah zajímavý byl) a zaslechnout v tom cokoli jiného se moc nedalo. Jakási nepodařená romance v hnízdečku obehnaném ostnatým drátem. Co se kurva děje venku? Kam všichni zmizeli? Osvěžením byl výlet do Vídně. Dosti působivé - z toho megalágru najednou v křesle v šantánu s vědomím, že za chvíli musí jít přes čáru zpátky. Pomoc někdejšího (ne)přítele estébáka mě v tomto filmu nějak nedojmula. Musíme si pomáhat? Naopak výborný fór byl, jak Heinz u výslechu mluví o svém plánu zlikvidovat Trumana otrávenými blechami. Bondy totiž ve svých pamětech popisuje, jak tohle nabízel na západní straně proti Stalinovi. Tumáš Mao! Jenomže v tu dobu už nebyl ani Bondy, ani Heinz, ale zbýval mi tam opravdu jen ten Dicaprio. Přes výslechy, hrozbu kriminálu a záchraně v léčebně se Dicaprio dostává k závěrečnému "jít si svou cestou" - v této fázi už jsem to tomu Heinzovi prostě nevěřil - ne proto, že by "hrdina zklamal". To film zkolaboval. Naopak mě upřímě dojal pohled z Paříže - což nebyl zrovna ten efekt, který jsem od tohoto filmu očekával. Nejenže to skončilo slaďákem, ale dokonce mě to jako slaďák dostalo. Hovno svou cestou! V celku jsem rád, že tento film vznikl, že někoho vůbec napadlo vzít tohle téma a udělat si ho po svém, pohrát si s tou dobou, navíc s použitím Bondyho. Ale jestli se na to podívám někdy znova, první půlka mi bude stačit. Dost se mi líbil Kraus (to neříkám proto, že by se mi ostatní nelíbili, ale spíš jako úlevu, že byl opravdu dobrý). Pan Huba jako otec byl nenápadný, ale bravurní. Ostatní herce nehodnotím, protože mi prostě splývají s postavami. Takže asi dobrý. Strašný zvuk. Líbila se mi muzika, i když tam moc nepatřila, ale to bych bral jako autorovu licenci. Naopak závěrečnou píseň si měl odpustit. (05.06.2011)

3 sezóny v pekle sú možno aj tým najluxusnejšie vyzerajúcim porevolučným českým filmom. V tomto ohľade dosauje svetové parametre a ani k tomu nepotrebuje masové scény. Nechcem rýpať, ale možno s tým súvisí Nemecko ako koproducent a hosťujúci zahraničný kameraman. Iba neviem, čo si mám odniesť z chovania hlavnej postavy a najmä z režijného prístupu k nej. 19 roční "muži" sa takto vyspelo nechovajú, pôsobia podstatne infantilnejšie a ničnerobenie hlavnej postavy je tu akosi ospravedlňované jeho bohémizmom. Žije spôsobom, akoby ani nežil s otcom, pritom je tu dosť ich spoločných scén, kde by sa jeho životný štýl v skutočnosti asi riešil intenzívnejšie. Celkový pocit z filmu je rozhodne pozitívny. Ako vizuálom, tak výberom témy, ale menej jej uchopením. No a klišé s kamošom, ktorý prešiel na druhú stranu a stal sa hajzlom, ma prinútilo k prikloneniu sa k nižšiemu hodnoteniu. (13.04.2016)

Humbuk kolem nepochopitelně přeceňovaného „Protektora“, jakož i českého lva pro naši neafektovanější herečku jsem dodnes nerozdýchala. Slovenské drama „Pokoj v duši“ Vladimíra Balka a technicky precizní, esteticky krásný film výtvarníka Tomáše Mašína, byly pro mne nejzajímavější domácí filmy roku 2009. Velké plátno ten dojem samozřejmě umocnilo, ale krom herců a výpravy cením především skutečnost, že „3 sezóny v pekle“ se vracejí k tragickým únorovým událostem českých dějin, které filmaři jinak celkem opomíjejí. (18.03.2012)